Pohled Vincenta

Všude kolem mě se povalovaly kusy animatroniků. Támhle vzadu byl Foxyho hák, a přímo u mé levé nohy ležel Freddyho mikrofon. Ztěžka jsem oddechoval. Zaslechl  jsem, jak někdo vešel do budovy. Musela to být Gita, ale proč? Řekl jsem jí, aby zůstala venku. Chtěl jsem odejít, ale něco mě tu drželo. Každý krok pro mě byl těžký, jako by mě tu někdo držel. Podíval jsem se na svoje nohy. Z podlahy stoupala černá mlha a bránila mi odchodu. Po chvíli bojování se mi povedlo vylézt z part and service. Celá pizzérie byla temnější. Když jsem se jedním oknem podíval ven zjistil jsem, že začalo pršet. Mraky zakryly měsíc i hvězdy, takže nebylo vidět téměř na krok. Už jsem se chystal vykročit k zadnímu východu, když jsem si něco uvědomil. Dveře do dílny byly celé černé; nebyla vidět klika (nebo to, co z ní zbylo), ani panty. Podle prahu šlo poznat, že dveře měly být zavřené, ale žádné tam nebyly. Pak mi to došlo.

Ten stín se mi snažil zabránit v odchodu! Ale proč by blokoval dveře do sklepa? Gita!

Rozběhl jsem se ke dveřím rozhodnutý je třeba vyrazit, jen aby mohla ven. Těsně před dveřmi se ale objevilo hnědé světlo. Vykřikl jsem. Byla to duše dítěte, které bylo ve Freddym. Začal jsem pomalu couvat. Za mnou se však objevilo další světlo. Modré, možná fialové, něco mezi tím. Zůstal jsem stát na místě. Mohl jsem buď do kuchyně nebo na záchody. Rozhodl jsem se pro kratší možnost a udělal jsem váhavý krok doleva, směrem ke kuchyňským dveřím. Tam se ale objevilo žluté světlo. Rozběhl jsem se k záchodům, ale tam byl duch Foxyho, teda… mého... synovce? Nebyl jsem si jistý. Pamatoval jsem si, že jsem si to původně myslel, ale teď mi na tom něco nesedělo. Nepamatoval jsem si, že bych vůbec měl nějakého bratra nebo sestru. Nebo příbuzné vůbec. Proč si nemůžu na nic vzpomenout?
Začal jsem pomalu couvat do jediné místnosti, do které jsem mohl; zpátky do part and service. Kromě těch čtyř světel se tam objevilo ještě páté - zlaté. Pořád jsem couval, dokud jsem nenarazil do kostýmu Springbonnieho. Věděl jsem co chtěli udělat. Věděl jsem to ještě předtím, než jsem se rozhodl tohle uskutečnit.  A teď jsem tu stál, tváří v tvář mému osudu. Nemůžu říct, že jsem se nebál. Snažil jsem se jim jakkoliv vyhnout, jen abych si ho nemusel obléct, ale jinak to nešlo. Když jsem si konečně oblékl svůj hrob, uviděl jsem, jak se kolem mě obmotává ta samá černá mlha. Těsně předtím, než se spustiy springlocky se mi v hlavě objevilo jeho jméno: William.
   
    
Pohled Gity

Dveře se konečně otevřely. Věděla jsem co se stalo, ale nechtěla jsem tomu věřit. Nemohla jsem tam jít a přesvědšit se. Odběhla jsem domů. Sbalila jsem si to nejnutnější a odjela jsem z města. Nevěděla jsem jak dlouho budu pryč, asi dokud se nesmířím s tím, co se stalo. O pár týdnů později jsem na kapotě svého auta našla dopis od nějaké vědecké skupiny. Psali, že Jeremi se o mně zmínil jako o velmi zdatné mechaničce, a že by jim bylo potěšením mě přijmout mezi sebe.