Malý Scorpius seděl u psacího stolu a soustředěně počítal jednoduché příklady na sčítání. Najednou se zarazil a s přemýšlivým výrazem se otočil na svého tátu Draca. 

„Vždycky, když něco přičtu, dostanu vyšší číslo. Připadá mi, že ta řada nikdy nekončí. Vždycky můžeš přidat ještě jedno číslo."

Draco se rozzářil nad Scorpiusovou důmyslnou úvahou a vzápětí se šibalským úsměvem mrkl na Harryho.

„Slyšíš? Vždycky můžeš přidat ještě jedno číslo."

„No co, tak jsem usnul. Dneska ti to vynahradím," zamručel Harry.

Scorpius té narážce naštěstí vůbec nerozuměl. Představa nekonečna mu ovšem šrotovala v jeho zvídavé hlavičce.

„Všechno přece někde musí končit. Nic nemůže být nekonečné."

„Vesmír nikde nekončí," řekl Draco.

„Neumím si to představit." Scorpius naštvaně našpulil pusinku.

„Láska nikde nekončí. Moje láska k tobě a Dracovi nikde nekončí," zašeptal Harry.

Scorpius se schoulil mezi oba své tatínky.

„Myslím, že už tomu rozumím," vykřikl nadšeně.