Nebylo to poprvé, co Albus viděl Scorpiuse odcházet uprostřed noci ze zmijozelské ložnice. Nedělo se to často, ale občas svého kamaráda přistihl, jak si vypůjčil jeho neviditelný plášť a někam zmizel. Většinou to netrvalo příliš dlouho a Scorpius se zase vrátil do postele a klidně usnul. Albusovi to dělalo starosti. Nejspíš má Scorpius s někým v noci tajnou schůzku. Nechce, aby o tom ostatní věděli, to je jisté. Albuse to mrzelo. Proč se mu nesvěřil? Sdíleli spolu přece úplně všechno. A Albus si s hrůzou uvědomil ještě jednu věc. Ta představa, že by měl Scorpius rád někoho jiného, byla velmi zraňující. Uvědomil si, že se jeho city k jeho kamarádovi začínají měnit. Možná že do něj začínal být maličko, ale opravdu jenom maličko zamilovaný...

Ne, nechce být svědkem Scorpiusových nočních dostaveníček, utrhlo by mu srdce, vidět ho s někým jiným. Nezeptá se ho, s kým se v noci schází, nechce vědět podrobnosti, protože to všechno tak moc bolí, že se to nedá vydržet.

Ne, opravdu se to nedalo vydržet, a tak se jedné noci vydal Albus po stopách svého kamaráda. Tiše našlapoval, aby ho neslyšel ani Scorpius, ani hlídkující učitelé. Bylo to nebezpečné, protože na rozdíl od Scorpiuse neměl neviditelný plášť. Následoval ho celou cestu ze zmijozelské ložnice – až – světe div se – ke kuchyni. Scorpius pohladil hrušku, dveře se otevřely a před očima mu zmizel v kuchyni.

Albus tomu nerozuměl. Proč se s někým schází právě v kuchyni? Nedalo mu to a nakoukl klíčovou dírkou dovnitř. Spatřil skřítka, jak podává jeho kamarádovi velkou tabulku čokolády. Scorpius se do ní hladově zakousl, poděkoval a vyplížil se znovu ven.

„Albusi! Co tady u Merlinova vousu děláš?"

„Na to samé se můžu zeptat já tebe," odtušil Albus.

„Já tady neprovádím nic špatného," zašeptal Scorpius. „Jen jsem měl chuť na něco sladkého, tak jsem šel do kuchyně. Skřítkové mi vždycky něco dají."

„Scorpi, já jsem měl strach," vyhrkl Albus.

„To je mi líto. Myslel jsem, že spíš, a nechtěl jsem tě budit. Dáš si se mnou?" Vsunul dílek čokolády Albusovi přímo do pusy. To se Albusovi líbilo. Za chvíli dostal další kousek. Využil příležitosti a olízl Scorpiusovy prsty.

Chvíli si takhle hráli, než jim oběma došlo, že takhle si přátelé obvykle nehrají.

Scorpius najednou pochopil, proč si o něj dělal Albus starosti.

„Albusi, jestli sis myslel, že se tady tajně s někým scházím... Nikdy bych to neudělal. Já mám přece rád tebe."

Albus se na něj zářivěusmál a vlepil mu první ulepenou, čokoládovou pusu.