Harry a Draco nastoupili po válce znovu do školy, chtěli dokončit sedmý ročník. Harry byl Dracovi vděčný za pomoc, kterou mu za války poskytl, a rozhodl se prokázat dobrou vůli. Snažil se chovat k němu přátelsky. Posadil se vedle něj do lavice, ale druhý chlapec byl velmi odtažitý. Sice Harrymu odpovídal na pozdrav, ale to bylo tak všechno. Je jako kus ledu, napadlo Harryho. Sám moc nechápal, proč chtěl k Dracovi proniknout, mluvit s ním, možná získat jeho přátelství. Vážil si jeho odvahy, s níž přešel během války na světlou stranu. Draco to nyní vůbec neměl lehké. Nikdo se s ním nebavil, nikdo mu nedůvěřoval. Působil apaticky a nezúčastněně, ale Harry tušil, že se uvnitř trápí.

„Nechceš si dát závody na košťatech?" zeptal se jednou o volné sobotě Harry.

„To myslíš vážně, Pottere?" Draco se snažil o arogantní tón, ale Harry nebyl hloupý. Viděl záblesk zájmu v jeho očích.

„No jasně. Nikdo nelétá tak dobře jako ty. Bude to výzva."

„Tak teda dobře," ušklíbl se Draco.

Harry naplánoval trasu. Bylo to docela daleko, ale Draco neprotestoval. Taky se mu chtělo na chvíli vypadnout z Bradavic, kde na něj všichni zahlíželi.

Letěli rychle, velmi rychle. Draco byl velmi dobrý, měl skvělou techniku, ale na energického Harryho nestačil.

„Dobře, tak jsi vyhrál. Spokojený? Aspoň mi dáš pokoj," zavrčel Draco, když přistál chvíli po Harrym na malé mýtině.

„Nedám ti pokoj," řekl Harry provokativně.

Draco na něj překvapeně zíral.

„Nechápu, co tím sleduješ, Pottere."

„To neřeš," řekl Harry. „Něco ti ukážu. Pojď za mnou."

Možná že je to past, napadlo Draca. Může Harrymu důvěřovat? Celá tahle akce byla podivná. Uvažování Nebelvírů bylo nad jeho chápání.

Harry ho mezitím dovedl k vysokému posedu. Vylezl nahoru a Draco ho následoval.

„Nádhera," vydechl Harry. Rozhled byl kouzelný.

„Dají se tady vidět různí kouzelní tvorové, zvláště v noci."

„Doufám, že mě tady nechceš držet přes noc. Proč jsi mě sem vůbec vzal?"

Harry pokrčil rameny. „Líbí se ti tady, ne?"

„Jo, asi jo."

„Ještě nikdy jsem sem nikoho jiného nevzal," řekl Harry.

„Čím si mám vysvětlit to privilegium, že jsi sem vzal zrovna mě?"

Harry pokrčil rameny.

„Mám to tady rád. Je tu klid. Občas jsem rád sám."

„Tomu rozumím."

Harry zalovil v malé dřevěné bedýnce a podal Dracovi láhev ohnivé whiskey. „Dáš si?"

„Chodíš sem tajně chlastat?"

„Jak vidíš, tak ta láhev není ani otevřená."

„Šetříš si ji na zvláštní příležitosti?"

„Možná," řekl Harry, otevřel láhev, napil se podal Dracovi.

„Není to tak hrozný, jak jsem čekal."

„Možná ani já nejsem tak hroznej, jak jsi čekal," usmál se Harry a mrkl na Draca.

Draco nevěděl, jestli za to mohla ohnivá whiskey nebo ohníčky v Harryho očích, ale cítil, jak ledová krusta v jeho srdci pomalu roztává.

Pokračování zítra :-)