„Nesnáším Halloween," rozčiloval se Draco, když zakopl o dýni a pořádně se praštil do nohy. A to ho ještě čeká návštěva hrobu Harryho rodičů v Godrikově dole. Draco měl před nimi provinilý pocit, že si Harryho nezaslouží. Vždy znovu a znovu sliboval, že se bude k Harrymu chovat co nejlépe, aby mu vynahradil, jaké peklo mu dělal ze života v Bradavicích.

„Ale Dráčku, vím, že Halloween naopak miluješ." Harry se na něj rozpustile usmál. Měl na sobě přiléhavý kostým s kostlivcem, který na něm Draco opravdu miloval.

Celý pokoj byl vyzdobený dýněmi a strašidýlky. Jedno malé bílé strašidýlko vesele pobíhalo sem a tam.

„Scorpi, pojď si dát koláčky," zavolal na něj Harry.

Celý stůl byl plný různých dobrot, prohýbal se pod skleničkami s dýňovou šťávou, oranžovými koláčky s pavoučky z hořké čokolády a ohyzdnými pěnovými bonbóny, které připomínaly vyloupnuté oči.

Draco viděl čirou radost v očích svého syna a štěstí v očích svého manžela. Možná že jsou s ním opravdu šťastní?

„Máš pravdu, miluju Halloween. A hlavně miluju vás dva."