Scorpius si splnil svůj sen a stal se zmijozelským prefektem. Důležitě procházel chodbami a blahosklonně se usmíval na mladší studenty a s vážným výrazem zdravil učitele a starší studenty.

„Prvňáčci budou mít za chvíli hodinu létání na košťatech, běžte tam a dohlídněte na ně, než si je vyzvedne madam Hoochová," přikázala Minerva McGonagallová a Scorpius div neposkočil nadšením, že mu byl svěřen tak důležitý úkol.

Jenže čas ubíhal a instruktorka nikde. Zdržela ji důležitá návštěva z ministerstva. Protože byla expertkou na košťata, byla zároveň poradkyní ministerstva ohledně nákupu košťat pro bystrozory.

Prvňáčci se samozřejmě začali nudit a hráli na babu. Scorpius byl trochu nervózní, aby se nikomu nic nestalo a nikdo se neztratil. Poněkud zmateně pobíhal sem a tam, aby všechny své svěřence uhlídal, a napomínal je způsobem, který vyvolával jenom salvy smíchu. Už začínal být naštvaný. Najednou si všiml uprostřed chumlu dětí vyšší postavy a rozcuchaných tmavých vlasů. Na jeho obličeji se ihned rozlil nadšený výraz. Jeho nejlepší kamarád Albus se rozhodl ho v tom nenechat a vymluvil se z hodiny dějin. Teď byl tady a děti ho evidentně braly víc než svého prefekta. Jak by taky ne, když se choval jako jeden z nich, nadšeně běhal, skákal a smál se spolu s ostatními.

Kývl na Scorpiuse, aby se k nim přidal. Moc se mu nechtělo, ale tak jako ostatně vždycky, udělal, k čemu ho Albus navedl. Nakonec to vůbec nebylo špatné. Proč by si vlastně Malfoy nesměl hrát na babu?

„Mám tě!" vykřikl Albus a pevné ruce sevřely prefekta v náručí. Scorpius téměř nemohl popadnout dech; jednak byl uřícený, jednak... u Merlina, Albus ho držel, dotýkal se ho celým tělem, jeho dech ho šimral na tvářích.

„Ano, jsem celý tvůj," pomyslel si Scorpius. Ne, on si to nepomyslel, on to vážně řekl nahlas! Nejraději by se propadl několik metrů pod zem. Ale nešlo to, Albus ho držel příliš pevně. Držel ho a najednou cítil jeho rty na svých. Scorpiusovi bylo v té chvíli jedno, že je kolem chumel dětí a že jsou na hřišti, na které je výhled z oken, tiskl se k Albusovi a polibky mu oplácel, protože na tohle čekal celý svůj život, tohle byl ten okamžik, k němuž všechno směřovalo, on má Albuse a Albus jeho... Líbal ho všude, kam dosáhl, hladil ho, dotýkal se ho tak, jak jen ve svých nejodvážnějších snech. Co když je to opravdu jen sen a skončí?

Albus ho jemně oddálil. „Ne že by se mi to nelíbilo, ale nerad bych, kdybys přišel o výhody prefektské koupelny."

Scorpius se na něj usmál a rozhlédl se kolem. Všichni se chovali jakoby nic.

„Kam jste zmizeli?" zeptala se zvídavá studentka.

„Nikam, my jsme byli celou dobu tady," řekl Albus potutelně.

„Neviděli jsme vás."

Scorpius se na Albuse tázavě podíval.

„Schoval jsem nás pod neviditelný plášť."

Jestli byl předtím Scorpius zamilovaný, teď už byl doslova ztracený. Vyslechl si pochvaly madam Hoochové, že je na něj jako na prefekta spoleh, a následoval Albuse k jezeru. Přece se teď nebudou vracet do školy na dějiny. Posadil se vedle Albuse na břeh a nechal se obejmout kolem ramen.

„Děkuju. Za všechno. Že jsi přišel, že jsi tak ohledný, že jsi tady vždycky, když tě potřebuju. A já tě potřebuju pořád, Albusi."

„Budu tady vždycky pro tebe, Scorpi. Já tě totiž miluju, víš?"