Scorpius se vždy vracel rád domů na prázdniny a miloval dlouhé rozhovory, které vedl se svým otcem. Nebylo nic, s čím by se mu nemohl svěřit. Tentokrát měl na srdci velmi důležitou věc a doufal, že ho Draco podpoří.

Bylo pozdě večer, seděli v salonku a popíjeli máslový ležák, v krbu plápolal oheň a celková atmosféra byla velmi příjemná. Draco si přesto všiml, že je jeho syn mírně napjatý.

„Chtěl bys mi něco říct, Scorpi?" Laskavě na něj pohlédl.

Scorpius se nadechl.

„Ano, chci ti oznámit něco moc důležitého. Já a Albus... chodíme spolu. Mám ho moc rád."

Draco se rozzářil. Vůbec nevypadal překvapeně.

„Doufal jsem, že jednou najdete odvahu a budete spolu. Věděl jsem, že se máte rádi, bylo to vidět z každého pohledu, každého gesta."

„Děkuju, tati, že to bereš takhle."

„Samozřejmě. Je důležité bojovat o lásku svého života. Nenech si ji nikým vzít, nikým pokazit."

„Říká se, že první láska nevydrží na celý život. Mám strach, protože si neumím představit, že bych někdy miloval někoho jiného než Albuse."

„Láska může vydržet na celý život, Scorpi. Já jsem Harryho také miloval od první chvíle, co jsem ho poprvé viděl, jen jsem zpočátku všechno pokazil. Sice jsme s Harrym spolu teprve krátce, ale měl jsem ho rád celý život."

„To jsem nevěděl," usmál se Scorpius. „Přeju ti, aby vám to vyšlo. Zasloužíš si to."

„Udělám všechno proto, aby byl se mnou Harry šťastný," řekl Draco a položil ruku kolem Scorpiusových ramen. Oba byli vděční za vzájemnou důvěru.