Jane

Pane bože. Proč umí tak úžasně svádět? Je jasné, že teď pro něj udělám, cokoliv si řekne... A on to ví. Už po tom prvním polibku jsem věděla, že je zle. Probudilo to ve mně něco, co jsem nikdy předtím nepocítila. Dál pokračuje v líbání a jemném oždibování mého krku. Rukama putuje po mých zádech, až na mé hýždě, pevně je zmáčkne. Zalapám po dechu a opřu se víc o jeho silnou hruď. Jak jen tohle dělá? Jeden dotyk a jsem jeho. Podlehla jsem mu... Pustila jsem se do boje, který jsem neměla možnost vyhrát.

Hlavu si opírám o jeho rameno. Mám pevně semknutá víčka a dýchám skrz pootevřená ústa. Vtiskává mi krátký polibek do koutku úst, na bradu, podél čelisti, až k uchu, kde mezi zuby sevře můj ušní lalůček. Zasténám a na krku cítím jeho úsměv.

Otáčí mě k sobě čelem. V jedné ruce pevně svírám svícen, zvedám k němu pohled. Má zrychlený dech a tmavnoucím pohledem fixluje ten můj. Pomalu vydechuji zadržený vzduch z plic. Do dlaní bere mou tvář a sklání se k dlouhému a příslibnému polibku, který se mění v líbání. Jeho jazyk využívá mého stenu, aby mi vklouzl do úst a začal si hrát s tím mým. Okamžitě mu vycházím vstříc. Jedním pohybem boků mě zády tiskne k mohutné knihovně, tak že zároveň vnímám jeho erekci. Jakmile to ucítím, vázne mi dech a v podbřišku mě zašimrá.

Odtahuje se. Čelo opírá o mé a ztěžka dýchá. „Jak moc já tě chci." Zašeptá a znovu se mi vrhá na ústa. Tentokrát jen velmi krátce. Mezi zuby sevře můj spodní ret. Silně ho skousne a pak zase pustí, zároveň po tom místě přejede jazykem. „Pusť ten svícen." Přikáže mi.

Zhluboka se nadechuji. „Nevím jak, když si mě tu přišpendlil." Zašeptám.

Přimhouří na mě oči. Jednu ruku nechává sklouznout na můj pas, a pak mě konečně odlepí od knihovny. Trochu neohrabaně nechávám dopadnout svícen tak, aby se nepřevrhl. Když se mu pak podívám do očí, šibalsky se mu v nich zablýskne.

„Otoč se." Navádí mě, přimhouřím jedno oko, ale poslechnu. Políbí mě pod uchem, „Už celý den toužím ti ty šaty sundat." Řekne a zatáhne za šněrování, které v tu rán povoluje a on je má během chvíle rozepnuté. Pak přejíždí rukama na má ramena a nechává mi šaty sklouznout k nohám. To samé dělá i s korzetem. Už mám na sobě jen průhlednou košilku.

Znovu mě chytá za pas a nechává vystoupit z šatů. Otáčím se čelem k němu. Rukama stále spočívá na mých bocích a prsty lenivě vykasává látku košilky, dokud nedrží její okraj a nepřetáhne mi ji přes hlavu. Z vlasů mi vytahuje sponu, kterou s rachocením nechává dopadnout na podlahu a vlasy mi nyní volně padají na záda a prsa.

Ruce mi zatíná do vlasů, rty opět silně tiskne k mým ústům. Jazykem mi přejíždí po rtech, dokud nevzdychnu a on se mi podmanivě neprodere dovnitř. Na novo mě začíná líbat. Silně a dobyvačně. Hladově a vášnivě. Toužím po něm víc než po jakémkoliv jiném muži. Jak jsem mu já hloupá mohla tak dlouho odolávat? Proč mě zajímali hloupé lilie? Připravit se o chvilku s tímto mužem je zločin.

Zatímco mě dál zuřivě líbá, přesouvám ruce na jeho pevnou hruď, která se mi zdá nějak moc oblečená. On sám je nějak moc oblečený. Chytám ho za klopy kabátu a snažím se mu ho sundat, což znamená, že mě musí na chvíli pustit. Rozepínám mu i vestu, která rázem končí na podlaze. Z kalhot mu vytahuji ještě košili a dlaněmi se pod ni vkrádám, abych se ho mohla dotknout na hrudi.

Cítím, jak se mi zuby zakousne do spodního rtu, náhle mám jeho ruce znovu ve vlasech a čelem se opírá o mé. „Už to nevydržím." Zašeptá. Palcem mi přejede po tváři. A znovu mě dlouze políbí. „Celý den se na mě usmíváš... Kroutíš se přede mnou... Natřásáš se a vystavuješ mě všem svým kouzlům... Chci tě tak moc, že si to ani neumíš představit..." poslední slova řekne tak tiše, že je sotva slyším, jak mi vzrušením hučí v uších. Ještě víc se k němu natisknu, na břiše cítím jeho silnou erekci. Zakrouží boky a já zasténám. Už ho chci...

„Tak si mě už konečně vezmi..." Přiložím rty na jeho a opětovně ho políbím, „...prosím." Vyhrál.

Odtahuje se ode mě a zároveň ustupuje. Přes hlavu si přetahuje košili a s pohledem upřeným na mě se ptá, „Jak moc chceš, abych si tě vzal?" Pomalu jako šelma ke mně zase přichází. „Jak moc si přeješ, abych se tě zmocnil?" to už stojí zase u mě a já cítím jeho horký dech na své tváři.

Zvedám k němu pohled. „Toužím po tom od prvního polibku." Odpovím zadýchaně - a to mě jen líbal.

Bere mě do náruče. Jednou rukou mi odhrnuje vlasy z čela. „To já taky." Odpoví chraplavě a lehce políbí do koutku úst. „Mám hroznou chuť tě celou zlíbat. Ochutnat každičký centimetr tvého těla. Vrýt si ho do paměti." Rukou mi sjíždí po linii páteře až na hýždě a ještě kousek níž do klína. Zasténám, když mě tam pohladí a prst zanoří do mého sekretu. Jo přesně tak moc po tobě toužím, vévodo... Sklání se k mému uchu, „Toužím vědět, jak jsi sladká." Při dalším pohybu jeho prstů zavzdychám.

„Pokračuj - prosím..." zaprosím, jenže v tu chvíli mě pustí a všechno to končí.

„Lehni si." Poručí mi a pohledem ukáže na jeden koberec. Bez váhání poslouchám vzrušená a napjatá zároveň. Zouvá si boty, a pak už se konečně přesouvá mezi mé nohy, ruce zapřené po stranách mé hlavy. „Tentokrát to neuspěcháme." Není to otázka. Myslím, že ani oznámení. Spíš jako by tím chtěl obeznámit sám sebe. Přesto přikývnu a vysloužím si od něj lehký polibek do vlasů, pak na špičku nosu a do obou koutků úst. Zavírám oči.

Jak na mě pomalu doléhá, lačně okusuje má ústa a dál je zkoumá jazykem. Svým jazykem mu přejedu po zubech a následně ho kousnu do rtu. Tiše zasténá, rty mi sklouzne na bradu, po které zakmitá jazykem a pak postupuje níž po mém krku. Okamžitě zakláním hlavu, aby měl lepší přístup a já dostala víc z něj - víc od jeho úst. Vlhkými polibky pokrývá celý můj krk a zároveň ta místa přejíždí jazykem. Zvláštní... Obvykle je to jinak; to já toho druhého uspokojuji... ne na opak. Všechna ta rozkoš má patřit jemu - a on se o ni ochotně dělí... Zvláštní vévoda -...

Cítím, jak mě jemně kousnul do bradavky. Okamžitě otevírám oči a upírám pohled přímo na něj. V očích se mu odráží hravost smíšená s divokostí a v ústech stále svírá mojí už tak dost ztuhlou bradavku. Pomalu po ní přejede jazykem - pohledem zachytí ten můj - zasténám a hlavou se znovu dotknu země. Na tvář dostávám rychlou pusu se sdělením, „Moc přemýšlíš, uvolni se trochu." Jeho hlava se znovu vrací mezi má ňadra.

Jazykem tvoří cestičku k mé druhé bradavce. Napřed kolem ní postaví barikádu něžných polibků. Zlehka na ni foukne a ona se okamžitě postaví ještě víc do pozoru. „Miluji tvá ňadra," zašvitoří a konečně ji vezme do úst. Začíná kolem ní kmitat jazykem, následně ji hladově líbá, jako by ji chtěl zhltnout celou.

„A-Ach..." zasténám, mezi nohama ucítím další nával vlhka a tepla. Jakmile bradavku pustí z úst, stahuje se níž na hrudník. Rukama putuje pod něj a přitahuje si ho víc na svá ústa. Jazykem míjí pupík, dokud konečně nedoputuje pod moje bříško, tam se zastavuje. Otevírám oči. Pohled má upřený na mou tvář.

Olízne si rty. „Mám pokračovat, Fleur de Lis." Při vyslovení toho jména se zachvěju vzrušením. Umí to říct jinak, něž ostatní muži.

Dál se mi dívá do očí a zároveň mi tam foukne. Má reakce je okamžitá. V zubech si drtím spodní ret a pomalu přikývnu. „Stačí jenom říct." Dlaněmi mi sklouzne po vnitřních stranách stehen, přímo k tepajícímu středu mého vzrušení. „Mám tě dokončit?" Sklání se k mému klínu a zhluboka se nadechne. „Voníš božsky." A pak mi tam dlouze přejede jazykem.

„Ach- ano... prosím..." vyrazím ze sebe, jenže to se už dal jeho jazyk do pohybu. Dlaněmi, které má stále položená na mých stehnech mi ještě víc rozevírá stehna, aby měl lepší přístup k mému klínu. Zároveň noří svůj jazyk mezi mé pysky a nesčetněkrát mě tam olízne. Zasténám a on pokračuje v kmitavém pohybu dál až k tepajícímu bodu vlhkému od sekretu.

„Jsi tak sladká..." a opět noří svoje ústa do mého klínu.

Žádostivě mě tam líbá a já mu do toho sténám. Vrtím se pod tou tíhou slasti, kterou mi dopřává. „Sebastiáne..." dostávám ze sebe zadýchaně, prsty mu nořím do vlasů a jemně ho za ně zatahám. „A-Ach..." zasténám. Když jazykem zajede do mé vlhké skulinky a párkrát do mě jím pronikne. „Prosím..." Zvedá hlavu a usměje se.

„Tiše. Teprve jsme na začátku." Políbí mě na vnitřní stranu stehna. „Kde že jsme to skončili?" Dlaní mě pohladí po rozžhnutým klíně a přitom mě prsty lehce zatahá za tmavé chloupky. „Už si vzpomínám..." řekne, opět se sklání a ze rtů mu uniká další fouknutí na mou skulinku.

Prsty se přesouvá k mému poštěváčku, aby mě tam mohl lehce třít, zatímco mě o něco níž dál dráždí jazykem a vlhkými polibky. „Ach bože m-můj." Zakňourám, a on do mě znovu vnikne jazykem. Zas. A zas... A znovu.

Teď už sténám bez přetržení. Víčka pevně sevřená. Otevřenými ústy ztěžka dýchám. Nehty zaryté do koberce ve snaze se udržet. A srdce mi div nevyskočí z hrudi ven. Tak blahodárný vliv na mě zatím ještě žádný muž neměl - Dokonce ani Filip... -.

Pomalu začínám cítit první vlny extáze. Propínám se do luku a tisknu se mu víc na ústa. Ještě pár jeho vlhkých polibků a průniků do svého těla a konečně exploduji v nekonečné bouři euforie a rozkoše.

Ještě krátce mě tam líbá, aby prodloužil mé blaho... A v tom do mě proniká svým údem. Zaskočeně zalapám po dechu a vytřeštím na něj oči. Jeho víčka jsou pevně semknutá a ve tváří blažený výraz. „Konečně." Vydechne, rukama se zapře po stranách mé hlavy a pomalu ze mě zase vystoupí. Postupně si na něj zvykám a on se zase noří do mě. Vyjde ze mě tichý sten. Ruce mu přikládám na záda a pomalu ho začínám hladit. Když už jsem na něj přivyklá, začínám vycházet vstříc pohybům jeho pánvi.

Naše pohyby se z troj násobili, takže do sebe vrážíme jako diví. Miluje mě nelítostně a neúprosně. Bez váhání si podmaňuje i zbytek mého těla a já se mu vydávám na milost i nemilost. Sklání se, aby mě mohl znovu začít líbat, a přitom mi sténá do úst.

Když už se to zdá být nezvladatelné, když se ozývají další záchvěvy orgasmu, celá se pod ním roztřesu, sevřu ho v sobě a se sténáním pukám na milion kousků.

I on se blíží ke svému vrcholu, „Jane." s mým jménem na rtech mě následuje a celou vahou na mě doléhá.

~

Zanedlouho ležím schoulená v jeho náručí a společně s ním popadám dech. Hlavu se opírám o jeho hruď, oči zavřené a vdechuji jeho mužnou vůni. Jemná příměs kolínské, potu a také jeho pižma. Jednou rukou mě objímá kolem zad a prsty mi na ně kreslí nepravidelné kroužky. Druhou rukou překrývá tu mou, přiloženou k jeho tlukoucímu srdci.

Spokojeně zavrním... Takhle bychom mohli zůstat napořád. Nikdy jsem se necítila líp.

Ze zasnění mě probírá jeho zkoprnění, když náhodou palcem přejel přes spáleninu na lopatce. Zvedám k němu zrak. Zaraženě na mě hledí. Pohledem mu vsugeruji, že je to v pořádku a znovu si položím hlavu na jeho hruď.

Prsty se mu zase rozhýbou v konejšivých dotecích.

„Tak už to řekni." Vydechnu. Aniž bych se na něj podívala, vím, že na mě nechápavě hledí. Jeho ruka se znovu zataví. „Tak už se mě na to zeptej." Od chvíle, co mě sem unesl a políbil mě v koupelně, mi bylo jasné, že k tomuto dojde. Samozřejmě že je zvědavý. Znuděný šlechtic, co každou noc stráví hazardem nebo v náručí kurtizány a ve svém sídle má velkou knihovnu toužní po dobrodružství. Chce znát příběhy. Teď chce znát ten můj.

Palcem ruky, - která dosud hřála tu mou - mi přejede po bradě a donutí se na něj podívat. Jedno obočí má povytažené v tázacím gestu. Pousměju se a na chvíli zavřu oči. Když je znovu otevřu, starostlivě si mě měří pohledem a palcem mi přejíždí po spodním rtu.

Pomalu polykám. „Myslím ten cejch." Protlačím skrz knedlík v krku. „Vím, že se mě na to chceš zeptat," opáčím, „- už dlouho." Smutně se pousměji. „Zajímá tě nejspíš, co se stalo."

Pousměje se, ale v očích se mu odráží něco jiného. Jakoby bolest smíšený se smutkem. Starostlivě mu dlaní přejedu po tváři. Nechci, aby tuhle krásnou chvíli nic zkazilo. Nechci, aby se tím trápil.

Po delší odmlce konečně promluví. „Jak si stala kurtizánou?"

Okamžitě se mi uleví, když vím, že se mnou mluví.

Uchechtnu se, abych odlehčila situaci. Káravě pozvedá obočí, omluvně našpulím rty.

„Už je to dávno. Byla jsem mladá a pitomá, když jsem odešla z domova. Napřed jsem byla plná nadšení, když jsem konečně dorazila do Londýna. Věřila jsem v dobrotu lidí. Věřila jsem, že se někde uchytím, i kdybych měla být jen posluhovačka v nějaké putyce. Žádná práce mi nikdy nebyla cizí, - ať byla sebetěžší." Se zkřivenými rty si na to matně vzpomínám.

„Byla jsem opravdu hodně naivní. Ze začátku to celkem šlo. Uchytila jsem se v jedné šičce. Pracovala jsem tam pomalu za měďák. Ale nevadilo mi to. Věděla jsem, že je to pro dobrou věc. Po prvních dvou týdnech si mě do kanceláře zavolal mistr, aby si se mnou promluvil o mých vlohách. Bylo to těsně po skončení směny. Skoro všichni už odcházeli znavení domů. Myslela jsem si, jak je to dobré. Možná mi přidá na platu. Jenže namísto toho mi udělal nemravný návrh." Po páteři mi přejede husí kůže, když mu to vyprávím. „Začal se mě dotýkat. Přitlačil mě ke stěně a..." oči se mi zalesknou.

„Jane," spustí, ale já ho zarazím dříve, než stačí prohodit jakákoli slova soucitu.

„Alespoň mě to naučilo být opatrnější." Pokrčím rameny a pokračuji ve vyprávění. „Neznásilnil mě tehdy, ale měla jsem na mále. Tehdy jsem z jeho stolu popadla nůž na dopisy a sekla ho s ním do stehna. Pak jsem utekla. Druhý den jsem se už nemusela vracet, bylo mi jasné, že jsem propuštěná. Ale aby toho nebylo málo, ten muž se postaral, aby mě nikde jinde už nevzali. Pošpinil mou pověst. Nikdo nechtěl zaměstnat kurvičku do svých služeb." Znovu si položím hlavu na jeho prsa, ale pohledem uhýbám před jeho.

„Pár dní poté, když už mě chtěli vyhodit z ubytovny, se objevila Lilian. Na první pohled se zdála milá. Vzala mě do jedné pěkné hospůdky za rohem. Prý abych se zahřála. Nabídla mi pomoc. Líbila jsem se jí. Chtěla, abych pro ni pracovala. Postará se o mě - o mé ošacení, střechu nad hlavou, stravu, vše co bude potřeba - když se stanu jednou z jejích květinek. Napřed jsem měla být jen tanečnice. Zdálo se mi to jako dobrá nabídka. Tanec jsem měla ráda. Poté jsem se dovtípila. Měla jsem se stát její kurtizánou. Nejlepší z celého harému.

Zprvu jsem si řekla; bude to jen, dokud nenajdu něco lepšího. Ale pak jsem se zadlužila. Šaty byli dražší, než jsem si myslela. Šperky jakbysmet. Musela jsem jí to splatit.

Hned první noc jsem se účastnila aukce. Hrozně jsem se bála, když sem viděla všechny ty muže. Popadla mě panika a nechtěla jsem nic jiného než utéct. V ten večer mě prodala jako čistou neposkvrněnou pannu. Muži se mohli přetrhnout. Koupil si mě jeden námořní kapitán. Mohlo mu být okolo pětatřiceti. Hned mě odvedl nahoru do pokoje." To už se od něj odvracím úplně, když mi první horká slza sklouzne po tváři. „Třásla jsem se tehdy strachy. Bolelo to. Moc to bolelo. Plakal jsem, ale on nepřestával. Celý další měsíc mě strašili noční můry o něm a dalších mužích jemu podobných." V tichosti čekám na jeho reakci. Přitom se snažím zaplašit slzy.

Odhrnuje mi vlasy z čela. „Kdy se to stalo?"

Zavrtím hlavou a políbím ho do dlaně. „Až moc dávno." Než se znovu odvrátím, jemně ho políbím na prsa a opřu si hlavu. „Bylo mi tehdy patnáct." Dodám prostě.

Pohladí mě po vlasech a dál hladí má záda.

Najednou se cítím unavená. „Nechci, aby si s tím dělal těžkou hlavu." Ukazováčkem udělám klikatou čáru po jeho hrudníku. „Dnešek byl až moc krásný, než abychom ho kazili mou minulostí."

Tentokrát se uchechtne on. Zamračím se, ale dál klidně ležím na jeho hrudi. „Děkuji. Jsem rád, že ses mi svěřila." Já vlastně také.

„Také jsem ti řekl všechno o své minulosti, vzpomínáš?" Postěžuje si ironicky se smíchem. Prst mi položí na nos.

„Příklad?" zazubím se.

„Například to, že jsem vyrůstal mezi samýma prsatýma ženskýma, takže se mi nemůžeš divit, že jsem takový, jaký jsem." Pomalu mě začíná lechtat na bocích a převaluje mě na záda, takže se nade mnou tyčí jemně líbá na rty.

Zasměju se. „Nech toho prosím." Vyrazím ze sebe a dál se směju, jak mě lechtá. „Skoro nemůžu ..." znovu mě políbí, - „dýchat." Dodám, jenže to už zase ležím na něm a pomalu si zklidňuji dech. Jsem mu moc vděčná, za jeho snahu odlehčit situaci.

Se smíchem se na něj podívám, ale on se už neusmívá. Tváří se vážně. Co se děje?

„Kdy pro tebe naposledy poslalo jeho Veličenstvo?" Okamžitě mi tuhne úsměv. Ale ne! Proč se na to musí ptát?

„Budou to tři týdny. Myslím." Odpovídám.

Najednou si ale uvědomuji, „ Ví vůbec Henry, kde mě má hledat?"

Pousměje se. „Samozřejmě." Utrousí. „Poslal jsem mu hned dopis. Až tě jeho výsost bude chtít, Henry tě vyzvedne zde." Trochu se mi ulevilo. Jsem ráda, že to nemusím řešit já.

Ospale zívnu a hlavu si uvelebím na jeho prsou. Opravdu se cítím unavená.

Daní mi přejede po zádech a pevně mě obejme. „Spi, krásko." Zašeptá a políbí mě do vlasů. Ani nepotřebuji postel. Jako na povel zavírám oči a pomalu upadám do hlubokého spánku.

Co si myslíte o její minulosti?? Jak na vás zapůsobilo její vyprávění?

Děkuji moc za vote a přečtení