Tak jsme pomalu pokračovali v cestě. Docela se to táhlo, aspoň hoďka a půl. Když jsme uviděli ceduli ''Kutná Hora - Seldlec'' začali jsme sbírat baťohy a oblíkat se.

Když jsme konečně zastavili na hlavním nádraží, můj vnitřní hlas řval: ''Hurááá!'' Pomalým krokem jsme se vydali do kempu. Musím říct, fakt krásný místo.

Pak jsme celej den chodili po Kutný Hoře, sledovali chlápka, jak pouští obří bubliny, a tak nějak ''všechno dobré'' pocit.

Bavila jsem se s Petrem a s Léňou. Léňa je moje nejlepší kámoška a Petr je kluk co se mi líbí.

Nakonec jsme šli nějakou naučnou stezku. Koloval tu cenník pizzy, která měla dorazit večer.

Já na to jen nezúčastněně koukala, protože pizzu fakt moc nemusím. A taky bych na to neměla dost peněz.

Asi v polovině té stezky, či co, nám učitelky oznámily, ať se rozhodneme co chceme. Buď můžeme jít dál po stezce a do kempu přijet okolo sedmé, osmé večer nebo se teď otočit, stihnout vlak a být v kempu do půl hodiny.

Vytáhla jsem z kapsy mobil a všichni se ke mně nahrnuli, protože byli líní, podívat se na čas sami.

Zjistili jsme, že je zhruba třičtvrtě na pět. Všem zazářily oči a s nadšením jsme vybrali možnost ''čelem, vzad''.