''Zas ty debilní chodby! Kdybys věděla jak já to tu nesnáším!'' stěžovala jsem si své nejlepší kámošce. Ty chodby mě dost deprimujou. Vždycky jsem si představovala jak se propadne strop a na nás spadne ten vlak co tam zrovna projížděl.

No a co. Tak mám blbý představy, no...

Konečně z těch chodeb vycházíme a ocitáme se u cedule ''2. NÁSTUPIŠTĚ''. Čekáme asi pět minut a očekávaný vlak přijíždí. Cpeme se s kámoškou dovnitř jak šílený, protože nemáme místenky. Nakonec jsme s hrůzou zjistily, že jsou tam dvoj-kupéčka.
Skončily jsme v kupé s klukama. Ale mělo to svoje výhody. Paťas nám vytvořil wifinu ze svýho mobilu, tak jsme si mohli užívat.

Cesta jaksepatří ubíhala a mě už začala hudba ve sluchátkách štvát, tak jsem je švihla do baťohu a potichu zakřičela: ''Hej lidi, kdo si dá bonbóny?!''. Vzápětí jsem u sebe měla všechny z kupé. No co... Ty bonbóny jsem stejně hodlala rozdat, tak proč né jim.

Nakonec jsem vytáhla ty dvoje bake rolsky koupený na nádraží, jedny jsem podala Léni a druhý jsem si položila k oknu.

Hezky nám to začíná.