Jakmile jsme se otočili, hned někdo zakřičel: "Hej, kdo bude první u tý další cedule?" Prostě jak malý. Myslíte, že jsem neběžela?! Tak to omyl! Běžela a byla jsem první! Pak jsme se ještě stihli pohádat kdo tam byl první. No, celý my. Zbytek cesty proběhl poměrně v klidu, teda až na to, že se kluci prostě museli šekmovat nějakejma větvama, který našli po cestě.

Úspěšně jsme se dostali na nádraží. Vlezli jsme do vlaku a moje skupinka zalezla až dozadu za sklo. Asi po třech zastávkách jsme uviděli jak se ostatní u dveří začínají rovnat a vystupovat. Samozřejmě jsme je následovali. Jediný co mi bylo divný, bylo to, že jsem nikde neviděla učitelky.

Okamžitě jsem víc než dost nahlas zareogavala: "HEJ! Jste si jistý, že vystupujem tady?" Neozvalo se nic než "co?", "nevim", "my jsme blbě vystoupili?", "co je?", "a kde jsou učitelky?". naštěstí to pochopili i ve vlaku. Nastoupili jsme zpátky a jeli dál. To bylo drama. Jediný co mě udivuje, je to, že si toho učitelky ani nevšimly. No co.

Nakonec jsme vystoupili už dobře a vydali se směrem kemp. Učitelka to vzala docela s klidem a tak jsme byli v klidu i my.

Když jsme dorazili do kempu bylo přesně 17:23.