Hala hlavního nádraží byla téměř prázdná. Několik málo lidí sedících na nepohodlných židlích, čekajících na vlak. Ha, Karča, pomyslela jsem si, když jsem uviděla dívku s rezavými vlasy a batohem na zádech.

Vydala jsem se k ní, ale v půli cesty jsem odbočila do krámu. Nebyla to ona. No neva, co se taky dalo čekat. Jsem tu teda první a nevím co dělat. Bloumám po poloprázdné hale, když v tom slyším: ''Símo? Símo!''. Ohlédnu se a vidím přicházející Elišku. Rozběhnu se jí naproti.

Pozdravíme se a začneme si povídat. Čas už ubíhá rychleji a do haly se začínají trousit další a další, včetně učitelek.

Společně s pár lidmi v krámu kupujeme chipsy a bake roalsy, abysme měli ve vlaku co jíst. ''Jíst''. Jídla tu mám na dva dny a kupuju chipsy. Celá já.

Čas se ale přiblížil k půl sedmé a my se vydáváme směrem k druhému nástupišti.