CHAPTER II / CAPTAIN MARVEL
ALIENS

ZOE SI U HLAVY DRŽELA PYTEL S LEDEM A SPOLEČNĚ S FURYM KOUKALA NA PITVU ZELÉHO MIMOZEMŠŤANA, SKRULLA.

Podívala se stranou, protože Skrull měl otevřený hrudník, což nebyl příliš příjemný pohled. Fury nedaleko ní přecházel po místnosti sem a tam a jejich šéf Keller onoho mimozemšťana pitval.

„Veškerý život na Zemi je založen na uhlíku," začal s rozhovorem s Zoe vypla. Vědeckým řečem, ani něčemu takhle odbornému moc nerozuměla, „ale tenhle chlap ne. Ať už to je cokoli, není to na periodické tabulce," informoval je.

„Takže není odsud?" zeptal se Fury a stoupl si vedle něj. Zoe svůj pohled přesunula k nim. Stejně tomu nerozuměla.

„Říkáte, že tahle věc vypadala jako Coulson?" ptal se jejich šéf, načež oba přikývli.

„A ta žena řekla, že jich je víc?" vyptával se dál.

Zoe se zamyslela. Sice tam nebyla, ale něco zaslechnout mohla. „Použila slovo infiltrace," odpověděl Fury a zastavil se.

„A vy jí věříte?" optal se šéf.

„Dokud jsem to neviděla," přikývla Zoe a pokračovala, „Před pár dny bych jí nejspíš nevěřila, ale ano, teď ano." 

A taky mi někoho hrozně připomíná, chtělo se jí dodat, ale nakonec zaťala čelist, aby tomu odolala. Nebude přece před šéfem a kolegou vytahovat věci ze svého osobního života. Navíc, pochybovala že by je to zajímalo.

Fury si stoupl vedle ní. „Jak je na tom vaše oko?" zeptala se starostlivě. Sundal si z oka ledový obklad a párkrát zamrkal. Měl tam menší tržnou ránu, ale nic vážnějšího. O oko nepřijde . . .

Keller se ostře nadechl, podíval se z Furyho zpět na Zoe. „Jaký máte plán?"

„Najdeme ji. Dostal jsem zprávu o zlodějce motocyklu, která odpovídá jejímu popisu. Pokud nám řekne, proč jsou tady . . . možná nám řekne, jak je odsud dostat pryč," odpověděl Fury.

„Dobře. Vezměte s sebou Evansovou. Nemůžeme nikomu věřit. Ani našim vlastním," poradil mu a ke konci ztišil hlas, jako by se bál, že je někdo poslouchá. Znovu se úzkostlivě podíval na Skrulla.

„Ano, pane," přikývl Fury a chystal se jít. Zoe se vydala za ním, jen trochu pomaleji. Na jejich šéfovi se jí něco nezdálo.

„Evansová!" zavolal na ni Fury. Mírně sebou trhnula, ale hned se vzpamatovala a vydala se za ním.

FURY PŘIŠEL DO BARU A ZOE, NYNÍ PŘEVLEČENÁ DO CIVILNÍHO V ZÁVĚSU ZA NÍM. Oba dva mířili k přední části baru, kde Versová kladla nějakému muži otázky. Fury se do jejich konverzace rozhodl přidat: „To je tajné."

„Stejně jako složka, kterou máme o vás." Zastavil se, podíval se na barmana, který jim pohled krátce opětoval. Přikývl a odešel z místnosti. Zoe a Versové se pohledy na chvíli střetly a brunetka krátce zalapala po dechu. Teď už věděla koho jí ta záhadná blondýna připomíná.

Carol. Její už šest let mrtvou Carol. Její první a jedinou lásku . . .

Koukala se na ni příliš dlouho, takže rychle uhnula pohledem a sedla si k prázdnému stolu. Versová zamrkala a povytáhla obočí. I jí přišla druhá žena povědomá.

„Těžký den, agente Fury?" zeptala se.

„Shlédl jsem pitvu mimozemšťana. Typické devět na pět," odpověděl a pousmál se přitom.

„Takže jste oba jednoho viděli?" vyptávala se dál a naklonila hlavu na stranu s malým úšklebkem.

„Nikdy jsem nebyl tím, kdo věřil na mimozemšťany," řekl Fury a k blonďaté ženě se přiblížil. Versová si stoupla těsně před něj. „Bude to trochu trapné, ale musím se zeptat." 

„Myslíš si, že je jedna z těch zelených věcí?" zeptala se Zoe a podepřela si bradu pěstí. Přitom se ušklíbla.

„Důvěřuji, ale prověřuji," odpověděla s mírným úšklebkem na tváři. Upřela pohled na Zoe, něco na ní ji upoutalo. 

„Díváte se na 100% červenokrevné pozemšťany."

„Obávám se, že budu potřebovat důkaz," řekla jim s malým úsměvem.

„Mluvíme tu o tamponu na tvář či o vzorku moči?" zajímal se Fury.

„Ne. DNA by se sedělo," zavrtěla hlavou blonďatá žena. „Skrull může omezit nedávné vzpomínky na jejich hostitelská těla."

Fury se ušklíbl a podíval se na ni. Versová s Furym se posadili ke stolu, kde seděla i Zoe. Jako první se zeptala Furyho: „Kde jste se narodil?"

„Huntsville, Alabama. Ale to si samozřejmě nepamatuji."

„A ty?" otočila se k Zoe. Huh, takže si tykáme. Přesné místo si nepamatovala, ale pamatovala si, že její rodina pochází z Británie. „V Londýně."

„Jméno prvního mazlíčka?" 

„Pumbrlíček." 

„Pumbrlíček?" povytáhla Zoe obočí. 

„Ano," přikývl Nick a věnoval jí pohled, kterým jí naznačoval, že v té konverzaci nehodlá pokračovat, „Projdeme?"

„Ještě ne. Co u vás, agentko Evansová?"

Zoe se pokusila zapátrat v paměti. „Rybička," odpověděla.

„Měla jste rybičku a říkala jste jí rybička?" podivil se Fury. Brunetka mlčky přikývla a trochu se ušklíbla. Versová mezi nimi chvíli těkala pohledem. „První práce?"

„Voják. Přímo ze střední."

„A pak?" 

„Špeh."

„Kde?" zajímala se Versová a podepřela si bradu pěstí, stejně jako Zoe.

„Všude," odpověděl jednoduše a trochu se k ní naklonil, jako by se bál, že je někde někdo odposlouchává, „byla studená válka. Belfast. Bukurešť. Bělehrad. Budapešť. Mám ráda béčka. Rýmují se."

„A teď?" zeptala se s úšklebkem na tváři. Agentka upřeně hleděla na blondýnku a čekala, až na ni přijde řada.  „Posledních šest let jsem seděl za stolem . . . zkoušel jsem zjistit, odkud přijdou naši budoucí nepřátelé. Ale nenapadlo by mě, že to bude ze shora."

Na důkaz svých slov ukázal prstem nahoru k nebi. „A vy, agentko?"

„Když mi bylo asi 20 let, přihlásila jsem se k letectvu. Po několika letech mě vyhodili-" Fury jí věnoval mírně zaskočený pohled. „- pak mne oslovil agent Coulson."

„Uveďte něco tak bizarního, že by to Skrull nedokázal vymyslet," požádala je Versová. Zoe se podívala na kolegu po svém boku, protože doufala, že jako první odpoví on.

„Úhlopříčný tousty, ty nejím. "

━━━━ autorčina poznámka!

Dobré dopoledne! :D

Doufám, že se Vám kapitola líbila, a že mám jméno toho mazlíčka Furyho mazlíčka správně xD. Také se chci omluvit za nízkou aktivitu ( ale já blbec si rozdělala další knížku ... ) ale momentálně jsem u tety a je tu sníh, takže si ho chci chvíli užít ( v Praze moc sněhu není :ddd )

Jaká je Vaše nejoblíbenější postava v mcu?

Užijte si zbytek dne! :D

- Kolinda -