Grace, Grace, Grace...

Já se na tebe nikdy nebudu zlobit kvůli tomu, že jsi mě odhalila. Já jsem to od začátku zamýšlel, ale nikdy bych si nemyslel, že by ti to trvalo tak dlouho.

Koukni se na mě!

Sedím tu od toho výslechu celou dobu v cele jako ptáček v kleci...

A navíc, mám dnes schůzku s právníkem.

Proč?

No... Beru v potaz to, co mi řekl vůdce gangu při posledním setkání.

Že se zítra nedožiji rána.

...

Už od začátku jsem se s ním domlouval na tom, že chci sepsat závěť, ale začínal jsem se zamýšlet nad tím, že to udělám jinou variantou a jiným způsobem.

Chci natočit sám sebe na kazetu, kterou si ty se svou tetou pustíš.

Věřím, že se sem vrátíte a pustíte si ji.

Protože já vám neřekl něco, co jsem si nechal do teď pro sebe.

...

Nechtěl jsem vám to říci předtím, protože jsem se bál smrti.

Ale teď...

Jsem si něco uvědomil.

Pokud si vyřídím vše, co jsem vyřídit chtěl, budu moct v klidu odejít!

Budu volný a nic mě nebude tížit jako veliký těžký balvan.

...

Á, heleďme! Konečně mi ta gorila před mřížemi otevírá klec!

Můj právník je tady!

---

Došel jsem s ním do jedné místnosti. Bylo to tam velice maličké, ale při pohledu na nábytek se mi vybavilo slovo 'útulné'.

Odehrálo se to rychle.

Sedl jsem si na křeslo, které se nacházelo uprostřed místnosti...

Právník si stoupnul před kameru, která mě snímala...

Pustil ji...

Odešel...

A já začal do kamery mluvit.

O svých pocitech...

O svém dědictví...

A nakonec o tom nejdůležitějším:..

O tom, co by vám mohlo pomoci se dál posunout a dopadnout fialového vraha.

Ano, správně.

Vraha.

---

...

Zbytek dne jsem strávil ve své cele a čekal na svou smrt.

Nikdy jsem přitom necítil takovou úlevu, jako právě v tento okamžik.

Začínal jsem si představovat, jaké to bude po smrti.

Jestli mě za tohle všechno, co jsem způsobil, nebude čekat trest.

Nebo, jestli po tom, co jsem to video natočil a vyzpovídal se, půjdu do nebe.

...

V noci jsem spal klidně.

Tedy, až do teď.

-!

Cítím, jak mě někdo přiložil polštář k obličeji a tlačil jím proti mě, čímž způsobil to, že mě začal škrtit.

Kopu a vrtím sebou, jako kdyby mi to mělo pomoci, ale není mi to nic platné.

Snažím se křičet, ale...

Ani ne po několika vteřinách pronikavého křiku jsem přišel o hlas.

A uvnitř sebe jsem si uvědomil, že mi dochází dech.

V rychlosti jsem se snažil si pomoci rukama.

Jenom natáhnout ruce a odstrčit polštář!

...

Jenže jsem byl celkem slabý oproti útočníkovi.

Já...

...

Cítím, jak ztrácím dech...

Jak zavírám oči...

Jak na mě sahá samotná smrt...

...

...

Přestal jsem sebou vrtět.

...

Byl konec...

...

Konec Jeremyho Fitzgeralda.

...

Ale to neznamená, že bude konec knížky ;)

EllaVanila0

(477 slov + omluva za chyby)