Po výslechu Jeremyho Fitzgeralda teta rozhodla, že se obě rozdělíme. Mně uložila to, že se mám vrátit k nám domů a podívat se více důrazněji na svůj pokoj. Jim už prý čeká před domem. Ona se tentokrát zaměří na zdejší knihovnu a ještě se staví u Freddyho pizzerie, protože zjistila něco znepokojivého. Zatím mi neřekla, co. Prý, abych neměla starosti.

Vystoupila jsem z auta před dům a teta mi podala klíčky. Ihned po této transakci odjela s autem pryč.

Podle instrukcí tety, Jim skutečně čekal na můj příjezd před domovními dveřmi. Šla jsem ke dveřím, vyhmátla klíč a odemkla dům. Jimovi, ihned po rozhlédnutí se v interiéru našeho domu, spadla brada. Když jsem se ho zeptala, co se děje, zeptal se, kde teta na tohle domovní vybavení vzala. Já jen pokrčila rameny a šla rychlým krokem do svého pokoje. Jim mě následoval. Ihned jsem zamířila do nejrůznějších tajných koutů mého útulného pokoje, protože tam, už ze zvyku, vím, že právě zde by se mohla nacházet vodítka. Když jsem hledala, jestli někde není dutá stěna, kapku jsem se zamyslela.

...

Někdy si říkám, že moje teta není... Jenom teta. Nevím, jak to popsat, ale... Myslím, že je něco mnohem víc. A teď nepočítám jenom to, že vyšetřuje můj případ a že je má jediná rodina, co teď mám. Mám pocit, že mě chce před něčím schovat. Nebo mi právě v klíčovém momentu chce zavázat oči. Možná, že bych se na všechny otázky ohledně mého života a mých rodičů měla ptát někoho jiného... Někoho jiného? Možná, že by pomohl Mike.

Nebo Jeremy, ale ten už ve výslechu řekl vše, co věděl. Nebo...

Jim!

...

"Jime?"

Ten se ke mně otočí zrovna v momentě, kdy prohlíží prostor pod mojí postelí. "Ano?"

"Mohu se tě na něco zeptat?"

"Jistě!" a nastraží uši.

"Byl bys mi ochotný říci pravdu? I kdyby se cokoli stalo?"

"No... Jistě, teda pokud bych věděl odpověď." a zasmál se.

Nevím, co je tu k smíchu.

"Proč se ptáš?"

"No..." snažila jsem se promluvit, "začínám mít pocit, že mi všichni něco tajíte."

Jim vyprskl smíchy. "Prosím tě! Co bychom ti tajili?"

"Já nevím. Například... Mou složku se záznamy mých rodičů."

...

Jim se smíchem přestal. Zeptal se mě, o čem to mluvím.

Nahnula jsem se k němu blíž. "O čem mluvím? Jednou mě prý odchytil jako malou strážník. Byla jsem podle všeho v temné uličce a oblečená do starých hadrů." zašeptala jsem.

Jim se odmlčel. Poté pronesl chladně "Jak to víš?"

"Řekl mi to jeden věrný informátor. Možná ho znáš. Jmenuje se Jeremy Fitzgerald." a mezitím jsem přešla k mé skříni.

"Moment! Grace, je to jinak, než si myslíš, že..." snažil se mě přesvědčit Jim, ale mezitím jsem tomu přestala věnovat pozornost a začínala prohlížet mé oblečení. Na něco jsem totiž přišla a tentokrát jsem si byla jistá, že vím, co hledám.

"Posloucháš mě, Gra-" zeptal se Jim, ale já ho zarazila uprostřed věty.

"Teď ne, Jime! Konečně už vím, čeho se můžeme chytit a myslím, že bychom mohli i případ uzavřít!" vysvětluji, zatímco jsem se prohrabovala mým oblečením a posunovala ramínko za ramínkem. "Pamatuji si na ten den, co mě neznámý člověk doprovodil domů a myslím, že to byl jeho nápad, aby ty tři dívky byly pohromadě v té pizzerii, jak jsem vám řekla dříve na základně. Pokud je všechno tak, jak si myslím, jeho plášť, co mi dal, aby mi nebyla zima, by se měl nacházet v mém šatníku."

"Ale už z dálky se dá poznat, že tam, kde hledáš, se nic takového nenachází." poznamenal Jim, tentokrát již stojící za mnou, pozorující mou (podle něj)marnou snahu.

"To se takhle snaží vypadat, ale celou tu dobu, co mi to vrtalo hlavou jsem si říkala, co by udělalo mé minulé já. V té době jsem byla šikanovaná, ale snažila jsem se, aby to na mně nikdy nebylo znát. Vyvodila jsem si, že v tu dobu jsem musela být velmi tichá, a snažila jsem se skrýt jakýkoli problém, abych mohla i tak splynout s davem. Tím pádem, pokud se skutečně stalo, že jsem se s tím člověkem nějak bavila, pokusila jsem se zakrýt stopy. Ano, chtěla bych mít ten plášť pod dohledem, ale tak, aby ho nenašel nikdo jiný. Má teta mi myslím říkala, že v mém pokoji za mé nepřítomnosti nikdo s ničím nehýbal, takže..." a snažila jsem se projít vnitřkem šatníku. Sice se to nezdá, ale uvnitř je větší prostor, než by si kdokoli myslel. Jima jsem neslyšela, myslím, že tam jen stál a díval se, co objevím, či neobjevím.

Po chvíli jsem ovšem vyšla ven a držela ramínko s pláštěm v ruce. "Myslím, že by se v tom plášti měl stále nacházet ten papírek s adresou, co mi dal. Kromě mých otisků by se zde měly vyskytnout i otisky toho, koho hledáme." a po menším průzkumu jsem skutečně v malé kapsičce našla malý papírek s adresou. Ovšem prsty jsem po něm sáhnout nemohla.

"Nemáš pinzetu a plastikový sáček?" natáhla jsem k němu ruku. Jim po chvilce šmátrání v kapsách skutečně našel vše, co jsem po něm požadovala. Pinzetou jsem tedy papír chytila a strčila do sáčku."Teď už to jenom zbývá poslat do laboratoře. Zavolám mezitím tetě, jestli taky něco našla."

Vyťukala jsem na svém mobilu číslo a trpělivě jsem čekala, jestli mi to teta zvedne. Hned jak jsem uslyšela její hlas, jsem se snažila říci vše, co jsem mohla o novém objevu, ovšem teta moc dobré zprávy neměla.

...

Ahojky lidi! Dlouho jsem se u téhle knížky s vámi neviděla. Jak dlouho to asi je? Rok? Dva?

No, podstatné je, že jsem si dala maličkou pauzu od překladu, abych mohla napsat zde další kapitoku. Vím, že je to celkem krátké, ale pokud do mého vzorce s Wattpadem spočítáte i YouTube a školu, věřte mi, že mi to nevychází tak, jak bych si přála.

Doufám, že se vám kapitolka líbí a prosím, mějte strpení, abych si mohla všechno poskládat dohromady tak, abych měla dostatek času na všechno, co chci zvládnout.

Děkuji.

EllaVanila0