Když jsem vyšla z koupelny, teta už na mě čekala sedící na židli s mou snídaní, která byla položena na stole naproti ní. Přitom se na mě sladce usmívala a právě to mi přivodilo dobrý pocit z tohoto rána.

Řekla jsem jí dobré ráno, protože když mě budila, nestihla jsem to v takovém stavu únavy říct. Řekla mi, že je to v pořádku. Pak mě pobídla, ať si sednu. Udělala jsem to ihned a automaticky, jelikož jsem byla stále zdecimovaná svou únavou a bylo pro mne obtížné byť jen chviličku stát. Vzala jsem si vidličku, která ležela hned vedle snídaně a mohly jsme se dát do jídla.

Dneska to byl čerstvý ovocný salát z jablka, kiwi, hrušky a manga, který byl servírovaný v misce. K tomu sklenice čerstvě vymačkané pomerančové šťávy. Když jsem se zvědavě koukla na tetin talíř, uviděla jsem jídlo stejného typu, akorát s jinými ingrediencemi. Její salát byl z cizrny, nakrájené okurky a rozpůlených rajčat. K tomu měla sklenici vody.

Odvrátila jsem pohled zpět ke své snídani. Nabírala jsem na vidličku kousky ovoce a tiše jedla, i když jsem byla duchem úplně jinde. Můj mozek si dával do pořádku jisté změny, co se udály za ten čas, který jsem zde začala trávit.

První změna se stala hned potom, co jsme dopadli Fitzgeralda. Teta mě totiž ze staré školy odhlásila a zařídila přesun na nové místo. Doufám, že po tom vidění, co se mi dostalo ve škole, mi už nikdo nebude jakkoli ubližovat.

(Jen tak okrajově, nemělo by se mi nic hrozného přihodit, protože se jedná o celkem prestižní školní komplex, který bere jen lidi s největší mozkovou kapacitou. Pokud nebudu počítat mou amnézii, tak...)

Pokud se mě teď zeptáte na můj zdravotní stav ohledně amnézie, tak ano, ještě stále to trvá. Nedokážu si ještě vybavit některé podstatné momenty vrahova řádění. Ani detaily včetně jeho obličeje a tak podobně. Jediná věc, co vím, byla, že měl v té době fialovou uniformu pracovníka pizzerie. Vyšetřování pro jistotu pořád běží.

I když nebyl za poslední roky spatřen, nebo nalezen, tak... Kdo ví? Třeba někde v temném koutě nabírá svou životní sílu.

To by byla celkem legrační představa, i když...

Ten sen, co se mi dnes zdál, byl hodně realistický a na můj vkus až nechutně brutální. Když se zamyslím... Proč jsem ve svém snu měla animatronického zajíce, který sebou škubal a měl tik v očích? Proč kolem něj byla krev? Že by další oběť vrahova řádění? Nebo někdo jiný, na koho si nevzpomínám? Nevím přesně, proč, ale... Něco mi ten zajíc připomněl, ale co? Co to bylo?! Nějaký moment? Nebo... Snad další vzpomínka?

...

"Grace? Grace!" zazněl tetin hlas, který upozorňoval, že chce získat mou pozornost. Byl to pro mě celkem nečekaný vstup do mé mysli, takže mi to připadalo, jako kdyby si na mě vzala klakson a zmáčkla tlačítko s největší mírou hlasitosti. Při tom mi ještě pro jistotu před obličejem luskla několikrát prsty.

Vzpamatovala jsem se. "A-ano?! Co se děje?!"

"Spíš, co se děje s tebou!" rozkřikla se naštvaně. "Právě ti tu něco říkám, ale ty jen tiše sedíš a díváš se do blba!" a založila ruce na prsou.

"P-promiň mi to teti, jenom jsem... Přemýšlela." a odhrnula jsem si svůj neposedný pramen vlasů na stranu tak, abych se tetě dívala do očí. "Řekni mi to prosím ještě jednou. Co se děje?"

"Nic! Vůbec nic!" a rozmáchla ruce do šířky jako kdyby měla pocit, že má jako jediná špatné pocity. "Děsí mě to, že se vrah po tak dlouhé době neozývá a my přitom nevíme jeho lokaci! Něco určitě chystá!"

"Teti, nejsi jediná, kdo má takové pocity. I já mám trochu strach, ale...Co když..."

"Co? Co se děje?" ptala se zvídavě teta, až jí jiskřily oči.

Chvíli jsem jen mlčela. Poté jsem pronesla "Ne, nic! Zapomeň na to." a vstala jsem od stolu.

I přes výzvy tety, abych se vrátila a řekla jí, co si myslím o této situaci, jsem došla do svého pokoje, zavřela dveře a pro jistotu je ještě otočila klíčem v zámku. Klíč jsem nechala v zámku pro případ, že by mě špehovala klíčovou dírkou.

...

A zde se dostáváme k další změně: Když se tu jednou stavil muž z vodárenské společnosti, měla jsem ho doprovodit dolů do suterénu k uzávěru vody a plynu. A i když se mi tam zprvu nechtělo, nakonec jsem s radostí bez sebe nesla do pokoje obrovskou nástěnnou tabuli, která ještě k tomu obsahovala i fixy pro zapsání poznámek a veliké magnetické věci v podobě houby, která měla schopnost fixy smýt a odstranit z tabule. Do teď si zapisuji své poznámky a fakta o případu právě sem.

A dnes jsem si zapsala nový zápisek o svém snu a tak trochu i teorii:

Co když je vrah mrtvý?

"No,... I won't die."

...

Hurá! Konečně další kapitola x3

Pokud se vám líbila, dejte hvězdičku nebo komentář a budu se na vás těšit u další kapitoly <3

EllaVanila0

P.S - Příště to bude delší a... zajímavější ;)

(813 slov)

+ omluva za případné chyby ;D