"Teti! Neuhodneš, co jsem zjistila!" zvolala jsem z pokoje. Teta odpověděla křikem, ať přijdu do obýváku za ní. Zajímalo mě, proč nepřišla spíše ona za mnou...

Vstala jsem tedy, uklidila náčiní, vzala mikroskop s důkazem a vydala se směrem k obýváku. Těšila jsem se, jak teta zareaguje na můj veliký objev a chtěla jsem také vidět její nepředstavitelný obličej překvapení.

Když jsem urychleně vyšla z pokoje za účelem toho, že to povím tetě, zarazila jsem se uprostřed chodby, jelikož v obýváku byla teta a někdo další. A to byl člověk, co mě vyslýchal spolu s tetou. Myslím, že se jmenoval...

John... ?

Jim?

Jo! Jim! To je ono!

...

Hovořili spolu tiše, pro někoho téměř slyšitelně, avšak když si mě všimli, jejich hovorová nit se ztratila docela. Takže jsem byla svědkem velikého ticha.

Když jsem se zeptala, co se děje, tetin obličej se zachmuřil. Zavřela oči a zašeptala:

"Grace, mám špatnou zprávu."

"Ale já mám tu dobrou! Našla jsem-" začala jsem horlivě, avšak teta mě zarazila s poznámkou, že se nemá skákat do řeči a poprosila mě, abych byla zticha, aby to dokončila.

"Tvůj případ bude (hluboký vzdech), předán jiné tajné agentuře jménem CIA."

Zděšeně jsem vydechla. "Co-co to znamená?"

"Máme dva dny na to, abychom jim posbírali veškerá vodítka a nechali to na nich. A bohužel, ty jsi pro ně taky vodítko."

"A... co tedy se mnou bude?"

"Budeš se muset ode mě odstěhovat do jejich centrály ve Waschingtonu."

"To je jak daleko?"

"Přes půlku státu." odpověděl Jim.

Byla to chvíle, kdy se pro mě zhroutil svět a rozbil se přitom na milion kousků. Co se mnou bude? Nechci nikam jít! Chci být u tety! Potřebuje mě! Ti lidé budou určitě velmi nedůkladní a ani se nikam neposunou! Určitě tam uvíznu na dva až pět let!

...

Ale pak mi svitla dioda naděje. Sice slabě, ale svítila! A to nám muselo stačit!

"Moment! Kolik, že máme času na vyklizení?"

"Dva dny. Pak nás už nepustí." špitla teta.

"Tak to musíme sebou mrsknout! Mám důkazy! Moc důležité důkazy! A telefon mé sestry! On zmizel!"

...

A přesně v ten moment přišlo tetě upozornění, že jí přišla nová zpráva. A můžete jednou hádat, z jakého čísla to přesně bylo:

...

Violet:

HAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHA!

Vy hloupí lidé!

Myslíte si, že mě chytíte!

Jenže mě chytit nelze, protože vám proklouznu mezi prsty.

Když si budete myslet, že mě máte,...

...budu o krok před vámi.

Když si budete myslet, že jste o krok přede mnou,...

...budu ihned za vámi!

A... dám vám radu ;D

Čím více toho budete vědět, tím to pro vás bude jen horší!!!

...

Hlavně pro tebe...

GRACE!

...

Velmi krátká kapitola jako doslov k 19.

Tato zápletka se nám pomalu blíží ke konci. I když se to nezdá...

...Konec je už skoro za dveřmi :)

EllaVanila0

(425 slov X333 + omluva za chyby)