Nebylo pochyb, že dřív byla tahle škola doslovným synonymem slova peklo. Tedy... Obzvláště pro mě. Zevnějšek skříňky krom barvy ukazoval nápisy. Byly buď vyryté, nebo napatlané nějakou podivnou hmotou. Když jsem šla blíž a k té hmotě si přičichla, poznala jsem lesk na rty s příchutí skořice a jablka.

Nechci tu být sprostá, tak vám to řeknu jinak: Představte si, že jdete do školy, je všední den. Ptáci zpívají, kytičky voní. Máte pocit, že budete mít šťastný den, ale okamžitý pohled na vaši skříňku vám přímo vygumuje úsměv z tváře, jelikož jsou tam napsány nepěkné nadávky a slovíčka mířené přímo na vaši osobu.

Ani mě to nepřekvapilo, po té vidině, co jsem měla předtím.

Bylo mi z tohohle všeho na nic. Možná asi vím, proč jsem udělala tu věc, kvůli které jsem se dostala do bílé místnosti, ale možná mě příjemně překvapí věci, co jsem tam mohla nechat.

Skříňka byla na kombinaci vygenerovaných čísel. Teta se usmála, že se tu konečně o něco vůbec zajímám a vytáhla z kapsy papírek s kombinací. Trochu pozdě na to, že jsem se skříňkou max. tak desetkrát lomcovala s jejími dvířky.

Kód jsem si vzala a začala si odemykat skříňku.

Jedna....

Devět...

Osm....

...

...Sedm!

...

Silně jsem trhla dvířky. Tak silně, že jsem si myslela, že skončím ve zdi. Avšak podařilo se mi udržet rovnováhu, čehož jsem později litovala. Skříňka ze sebe setřásla obrovské mračno prachu v účinku prudkého trhnutí dveřmi. Já jsem se zakuckala a nebylo pochyb, že se i udusím, ale nebylo to zas až tak hrozné.

...

Skříňka ukrývala pár učebnic, nějaké učení a... Staré noviny?!

Ihned jsem po nich chňapla a ihned, co jsem uviděla hlavní titulek, jsem hltala jedno slovo po druhém...

...

13. 5. 1987
DAILYPOST

1 pence

UKOUSNUTÁ HLAVA!!!

U FREDDYHO DOŠLO K DALŠÍ TRAGÉDII!!!

Tuto sobotu se v našem městečku stala veliká tragédie. V jedné z rodinných pizzerií, konkrétně u Freddyho, se jedna tamější atrakce - Animatronik, nečekaně vrhla na povykující houf zákazníků. Kromě dvou případů: Lehce zraněného osmiletého chlapce a jednoho vážně zraněného pracujícího zaměstnance, nebyla žádná vážná zranění. Pokud jde o vážnější případ, je z našich zdrojů a svědků patrné, že zaměstnanec skončil v ambulanci na akutním oddělení se zraněním hlavy, blíže popisováno jako ukousnutí čelního laloku. Chlapec, krom poškrábané ruky, neutrpěl sebemenší újmu.

...

V této pizzerii se dříve stala ještě jedna tragédie s podobným zněním, ale s tím rozdílem, že za všechno mohl člověk. Konkrétně čtyři mladí výrostci v maskách bezmyšlenkovitě vyzdvihli zpod stolu sedmiletého vystrašeného chlapce, dovedli ho před pódium až k jednomu z vystupujících animatroniků a nezodpovědně strčili hlavu chlapce do tlamy animatronika, který skousl. Tomuto incidentu se už vžil pojem 'Bite of 83'.

Jinak vedení pizzerie čeká soud o odškodnění již výše zmíněných lidí, kteří utrpěli zranění a předpokládáme, že to bude velice závratná částka. Dále se rozjede policejní vyšetření, jestli animatronika někdo naschvál nenaprogramoval tak, aby se choval agresivně. Jinak vám dále budeme o případu podrobně informovat...

...

A krom takovýchto novinářských blábolů noviny neobsahovaly žádné jiné konkrétní informace. V té době jsem už byla naštvaná, když se mi teta koukala přes rameno, tak jsem jí noviny podala rovnou, aby si to taky přečetla. Při čtení jí obočí vyletělo až ke stropu a když se koukla na datum, zeptala se mě, proč mám ve školní skříňce více než pět let starý noviny.

No...

...

Stojím před budovou. Naštěstí nestojím před pizzerií, ale před knihovnou. Budova samotná vypadala celkem nenápadně. Jediný nápis 'knihovna' ho odlišoval od ostatních budov. Nevím, proč jsem sem šla, ale buď si jdu půjčit pár knih na čtení, nebo na průzkum. Osobně knížky moc nečtu. Jak bych vlastně do té doby mohla, když jsem krom léků, matrace, stolu a židle neměla žádnou příležitost si něco přečíst?

Takže asi ten průzkum.

Prošla jsem otáčivými skleněnými dveřmi a vstoupila do honosné auly samotné knihovny. Na stropě se vinula detailní fresková výzdoba, zdobená sochami andělíčků a honosných ornamentů. Málem jsem si zlomila krk díky tomu, že jsem krkolomně protáčela hlavu tou krásou. Při tom jsem pořád šla až k pultu paní knihovnice. Seděla tam jako čerstvě odhalená socha. Jako každá taková dáma měla už pár desetiletí za sebou, bílé vlasy jako holubí křídla stažené do menšího drdůlku a maličké brýle s drsným pohledem, se kterým by zavraždila i toho největšího gaunera. Bylo však vidět, že mě zná, takže se trochu uvolnila v ramenech a slabě se usmála. Její obočí se ze zamračení proměnilo v příjemné překvapení.

"Ah, vítej, Grace!" zvolala, "Už to mám připravené. Chceš si to tu přečíst rovnou, nebo si to vzít s sebou?" a už vstala od pultu a ukázala mi směr, kam mám za ní jít. Připadala jsem si jako vážený host své věrné hostitelky.

"Bohužel, obojí. Chci si to přečíst a ještě vzít s sebou kvůli podrobnostem." zasmála jsem se, když jsem s ní kráčela dlouhatánskou chodbou vinoucí se od zadní části přepážky.

...

Z myšlení mě vytrhlo přinucení se otočit k menšímu okénku kvůli zvuku rozbitého skla. Blížil se na mě kámen velikosti golfového míčku. Nebyla jsem na tuto situaci připravená, takže jsem byla ochromena šokem i strachem, avšak teta zareagovala rychlostí blesku, vrhla se ke mně a odstrčila mě z dosahu kamene, který spadl přímo do skříňky.

Poté, co jsem já s tetou vstala a oprášila si oblečení, jsem si uvědomila, že je na kameni přilepený složený kus papíru. Odlepila jsem ho a strčila si ho do kapsy, aby to teta neviděla, jenže teta si toho přesto všimla. Vytrhla mi ho z ruky, rozbalila ho a přečetla ho s udiveným hlasem i výrazem:

Říkal jsem ti, ať tenhle případ necháš na pokoji! Myslím, že se nechceš znovu spálit a být na prahu smrti, tentokrát i s tvou milovanou tetičkou...

...Není to tak, Grace?

...

Dneska je kapitolka trochu kratší, ale doufám, že to nevadí ;)

EllaVanila0

(942 slov)