...MEZITÍM...

Pohled 3. osoby:

Žena kolem čtyřiceti let byla usazená pohodlně na kancelářské židli, zatímco pozorovala mladého muže, který stál před ní u menšího kancelářského stolu. Muž zřejmě na něco vyčkával, jelikož se doteď ani nepohnul a své oči měl přišpendlené na místě. Jeho čekání se naštěstí vyplatilo, jelikož se po celé kanceláři otřásl veliký hluk v podobě zběsilého zvonění. Žena se ohlížela ze všech stran s otázkou, odkud se ten hlasitý zvuk ozývá a co je vlastně původcem.

Muž svým činem odpověděl dřív. Sehnul se k menším šuplíkům ukrývajíc se vlevo, níže pod stolem. Vybral si prostřední šuplík, jehož madlo vzápětí zatáhl. Obsahem tohoto šuplíku byl starý telefon. Zvonil tak zběsile, že sluchátko poskakovalo samo od sebe. Muž sluchátko vzal lehkým pohybem ruky a dal si ho vzápětí asi tak metr od ucha. "Je to dost hlasité." okomentoval, když si všimnul, že se žena podivila.

Hned po zaregistrování tohoto komentáře žena pokývala hlavou, že pochopila a ani nevstala ze židle, protože zvuk hovoru byl slyšet až k ní.

Z telefonu uslyšela zprávu znějící takto:

...

"Eh,... Halo, halo?

Hej, vedeš si fakt skvěle! Moc lidí tak dlouho nevydrží.

Em, myslím tím, samozřejmě, že si našli jinou práci. Nemyslel jsem tím, že by zemřeli. To jsem... Nemyslel...

Ehm, radši ti nebudu brát moc času, protože dnešní noc - Už to je sakra vážný!

Poslyš! Mám super nápad! Jestli tě chytí a budeš se chtít vyhnou tomu být nacpán do kostýmu, tak zkus hrát na mrtvolu.

Chápeš ne? Hrát mrtvýho!

Ale zase možná nacpou endoskeletona do tebe, protože si budou myslet, že jsi kostým bez skeletu.

Hm... jak by to asi dopadlo? ...

To je jedno! Jako kdybych to neřekl, ok? Nechám to na tobě.

Uvidíme se příště!"

...

Hlas se odmlčel. Muž to chápal jako znamení, že má položit sluchátko, což přesně taky udělal. Znovu se sehnul k prostřednímu šuplíku, vzal za madlo, pomocí něhož šuplík zavřel, vstal a koukl se po pracovní ploše stolu. Kromě menších monitorů malých televizí, stereo systému, větráku a podobného papírového nepořádku, na této ploše stál i tablet. Vzal ho do ruky, spustil ho a začal proklikávat různé prostory.

Žena na něho chvíli bezduše koukala. Poté ucítila menší úzkost způsobenou tichem. Chtěla tuto bariéru alespoň prolomit, takže se zmohla na další otázky:

"Kdo to byl?"

"To je bývalý zaměstnanec. Pracoval tu, ale šéf ho povýšil tak, že těmahle zprávama radí lidem, jak tu přežít."

Žena nechápala. "Co mají přežít."

"Nevím, jestli vám mám tohle říkat. Buď byste mi nevěřila, nebo byste dostala hysterák." a muž protočil panenky. Přitom stále stál zády k ženě a kontroloval to, co bylo na obrazovce.

"Mohu vám alespoň nějak pomoct? Nebaví mě jenom sedět." řekla žena otráveně a založila si ruce na prsou.

Muž chvíli přemýšlel a promnul si svou neoholenou bradu. Pak se kouknu vpravo, kde se nacházely dveře a udělal zákeřný úšklebek.

"Víte, co? Mohla byste dojít k těm dveřím?"

Žena se zatvářila nechápavě, ale stejně tak vstala.

Došla ke dveřím.

"A... co dál?" zeptala se udiveně.

"Vidíte vlevo ty dvě tlačítka?" zeptal se jí muž zatímco měl oči stále na monitoru tabletu.

Žena se koukla na požadovaný směr. Uviděla červené tlačítko nahoře a ještě jedno čiré tlačítko nacházejíc se pod tím červeným. "Ano."

"Zmáčkněte to pod tím červeným." nabídl jí muž. "Aktivuje se světlo."

"K čemu vám tohle je? Proč světlo?" zeptala se žena dezorientovaně.

"Chtěla jste něco dělat ne? Tak dělejte co vám říkám!" štěkl po ní muž, ale nedíval se jí do očí.

Žena si jen pokrčila rameny a sáhla po tlačítku. Aktivovalo se svícení těsně před dveřmi, ale nic se u dveří nenacházelo. Viděla jen prázdnou temnou chodbu s větším nepořádkem, než v kanceláři.

"Vidíte něco?" zeptal se muž všetečně.

Žena se chvíli rozhlížela a po chvíli řekla, že ne.

"To nevadí. Stejně budete muset zmáčknout to červené." řekl muž. Přiskočil, odstrčil ženu ze dveří zpět na židli a zavřel dveře tlačítkem.

Ozvalo se slabé bouchání.

"Kdo to je?" zeptala se žena kapku znepokojeně.

"Spíš co to je." opravil ji muž a dal velký důraz na slovo 'co'.

"A... proč vám ten chlápek v telefonu říkal, že máte hrát mrtvolu, aby do vás něco nenacpali?"

"Eh... Dlouhý vysvětlování." odpověděl muž a sáhl opět po tabletu. Hodně dlouho se na něj díval a po chvíli zkrabatil obočí a udělal obličej značící znepokojení. Přitom hlasitě zamrmlal.

...

"To je divný." řekl po chvíli.

"Co se děje?"

"Koukněte se sem. Vidíte tam někoho?" a přitom jí muž podstrčil tablet. Žena se podívala. Na monitoru se nacházel záznam pódia, ale nikdo na něm nestál.

"Ne."

"No právě! Měli by být už dávno tady, ale nikde je nevidím!" říkal si muž pro sebe a přitom problikával jednu místnost za druhou. A když nic neuviděl, problikával vše znovu. Žena si však něčeho všimla.

"Počkejte!" vykřikla a vytrhla muži tablet z rukou. Klikla na jedno políčko a zděsila se. "CO TO SAKRA JE?!"

Na tabletu se objevila tato scéna: Kovová stvoření na chodbě se dívala na nějakou věc, která byla přikrytá plachtou.

"To jsou animatronici. Zdejší maskoti. Každou noc se zapínají do módu volného pohybu, ale nechápu, proč tam jen tak stojí a dívají se na-" Muž se více zamyslel, "Počkat, co to tam je pod tou plachtou? Tohle to tu dříve nebylo."

Žena si uvědomila, o koho se vlastně jedná. "Bože můj! Grace!"

"Cože?!"

"Má neteř!"

"Vy jste věděla, že jde s vámi?!" zeptal se muž zděšeně.

"Ano! Ale nevěděla jsem, že se schová takhle-"

Žena ztratila řeč.

Muž jí věnoval udivený pohled.

"Vysvětlím to! Grace měla tu restauraci tak moc ráda, tak si chtěla na chvíli zavzpomínat. Domluvily jsme se na tom, že se uklidí někam, kde bude bezpečno a kde si ji pak vyzvednu, ale nevěděla jsem, že se schová zrovna sem!" a chytla se za hlavu. Při tom doufala, že její lež před mužem obstojí. Zřejmě ano.

"Vy jste snad zešílela!!! Víte, co se stane s těmi, co je ty kreatury chytí?!" rozkřikl se muž.

Žena nemá daleko k breku a zmohla se jen na zavrtění hlavy jako nesouhlas.

"Pokud vás uvidí jako člověka, budou si údajně myslet, že jste jen kovová kostra bez nasazeného kostýmu animatronika! Tím pádem vás popadnou, odvedou do skladu a tam vás zabijou tím, že vám ten oblek nasadí! Alespoň mi to říkal ten chlápek v telefonu."

"PANE BOŽE!" vydechla žena zděšeně, "Nemůžeme ji odtamtud dostat?!"

"Pokud se k nim přiblížíme, je to náš konec. Musí se s tím vypořádat sama."

...

Poprvé píšu pohled třetí osoby, co na to říkáte? ;) Omlouvám se za chyby.

EllaVanila0

(1025 slov)