Můj následný pobyt v pokoji byl sice krátký, ale mně připadal jako kdyby trval věčnost. Seděla jsem na jedné straně postele a přemýšlela. Měla jsem velkou touhu se kouknout do kuchyně, která se nacházela na druhé straně a kde teta 'trucovala'. Moc ráda bych se zájmem pozorovala, jak se popasuje s mým řvaním, ke kterému došlo před malou chvílí.

Na druhé straně jsem nechtěla vylézt ven. Pro mě to bylo něco jako protest. Nebo spíše jako...

Revoluce! Ano, to je to slovo!

...

Bylo mi tety celkem líto. Určitě nebylo snadné se popasovat s takovým bombardováním otázek. Taky bych z toho byla na dně. Chtěla bych se jí omluvit, ale na to bude vhodná příležitost někdy jindy.

...

Z přemýšlení mě vyrušil velmi povědomý zvuk. Bylo to něco jako cinknutí, které se ozvalo ze stolu, kde byla položena nějaká věc. Po chvíli si uvědomím, že to je mobil, který jsem dříve používala. Teta ho zřejmě nechala od té doby, co jsem pobývala v bílé místnosti, na stole tam, jak byl: Displejem dolů na pravé straně stolu, který se nacházel vedle postele. Zřejmě na stole ležel dost dlouho, protože na něj začal sedat prach. Dokonce to bylo tak velké množství, že jsem si slabě kýchla hned potom, co jsem si mobil vzala do ruky a snažila se ho oprášit.

Otočila jsem mobil displejem vzhůru a všimla si, že mi přišlo upozornění:

Nová zpráva od: 395 248 000 (neznámé číslo)

"Kdo mi může psát?" pomyslela jsem si.

Menší chvíli jsem měla obavy, ale copak se mohlo stát zlého? Když mi někdo takový píše, tak ho určitě znám.

Nebo... jsem ho znala. Jen jsem byla líná si ho uložit pod jménem.

Bez sebemenších obav jsem otevřela položku se zprávami:

Neznámé č.:

Ahoj, Violet.

...

MOMENT! VIOLET?!

Když se kouknu na kryt a uvědomím si, že mi můj telefon dali ihned po opuštění bílé místnosti, uvědomím si, že TENHLE mobil nepatřil mně, ale mé sestře!

To je trapas!

Radši mu to napíšu, než dojde k nesrovnalostem

...

Já:

Já nejsem Violet.

Neznámé č.:

Haha!

Violet, přestaň žertovat.

...

A v tu chvíli jsem odešla z jeho sekce zpráv a koukla se na upozornění.

A představte si tohle:

ZA CELOU TU DOBU, CO JSEM BYLA PRYČ VIOLET POSLAL VÍCE NEŽ 200 TEXTOVEK!!!

Buď je to zaláskovaný kluk mé sestry, který se jednoduše nekouknul na zprávy v TV, což by byla hodně blbá náhoda, nebo je to jen blbej stalker.

...

Já:

Ale já nejsem Violet!!!!

Neznámé č.:

Nelži mi, Violet.

Znám tě.

Vím, že umíš žertovat.

Chodili jsme spolu do školy, nevzpomínáš?

Já:

Omlouvám se, ale opravdu nežertuji

Tohle je omyl.

Neznámé č.:

NE, NENÍ!!!

A TEĎ MĚ POSLOUCHEJ!

CO JE NA MNĚ ŠPATNĚ?

CO TI NENÍ VHOD, ŽE MĚ IGNORUJEŠ?

PROČ SI MĚ NEVŠÍMÁŠ?

A PROČ JSI MI DOTEĎ NENAPSALA??!!

Já:

e...

Neznámé č.:

COŽE?

COŽE?!!!

PRÁVĚ TEĎ TI ŘÍKÁM, JAK MOC JSI MĚ ZLOMILA A TY MI ŘEKNEŠ JEN E...?!

VÍŠ, JAK JSEM TĚ MILOVAL?!

VÍŠ, JAK MOC JSEM TĚ MĚL RÁD?!

DÁVAL JSEM TI DÁRKY!

DÁVAL JSEM TI KVĚTINY!

DÁVAL JSEM TI VŠECHNO, CO BY SIS MOHLA PŘÁT!

Ale jak vidím, vybrala sis svůj osud.

...

Dobrá, měním názor:

JE to stalker!

...

Já:

Co tím myslíte?

Neznámé č.:

Tím myslím to, že si vykompenzuju své účty plné tvého ignorování!

Dnes se nedožiješ rána!

Rozumíš?!

NEDOŽIJEŠ!!!

(Ukončení konverzace)

...

Odložila jsem mobil a uvědomila si jednu věc:

Toto byl zřejmě nějaký amatér. Když jsem se totiž podívala na hodiny, bylo asi tak po poledni.

A krom toho...

Začíná se mi líbit. Je k popukání.

...

Ať si klidně přijde.

Budu připravena jak na nalíčení pasti, tak na případné otázky, které si zapisuji od této chvíle do bloku.

Doufám, že přijde v čas.

;D

...

Omlouvám se za chyby a taky za to, že je to dnes extra krátké. T-T

EllaVanila0

(636 slov)