Pootočila hlavu, aby viděla na Henryho, který zůstal jen několik yardů za ní.

Stál tam s taseným mečem a zaujímal ostražitý, ale uvolněný postoj...A Fiona si pomyslela, že se jí asi něco zdálo a opět se začala věnovat sběru řimbaby... Natáhla rukua utrhla pár zbývajících rostlin, ale vzápětí se zpoza kmene vymrštila mužská ruka a pevně jí sevřela zápěstí...A Fiona strnula tak, že ani nedokázala vykřiknout.

 Ruka jí sevřela zápěstí ještě rozhodněji a Fionu rozbolela celá paže, ale silnější než bolest byl strach a zděšení. 

Zvedla hlavu a před sebou spatřila oči nelítostného bojovníka. ,,Rytíř", usoudila podle ustrojení, ..,,Ale ne takový, který se potřebuje uchylovat ke krádežím", řekla si pro sebe, protože látka jeho oděvu byla velmi kvalitní.

Měl široká ramena a hluboké modré oči lemované tmavými řasami. A přestože se k ní skláněl, tak poznala, že je vysoký a svalnatý a že má výrazný, rovný nos a smyslná ústa...A jeho tmavé, husté vlnité vlasy byly delší, než se obvykle nosilo ..protože sahaly mu až po bradu.

 Přes jeho levý spánek se táhla tenká jizva, jež končila u koutku oka. 

,,Jistě památka na dávnou bitvu," pomyslela si Fiona, protože i několikadenní strniště pokrývající výraznou bradu dodávalo násilníkovi poněkud hrozivé vzezření, ale především z něho vyzařovala síla a autorita a Fionu napadlo, že kdyby nebyla v tak děsivé situaci, považovala by tohoto muže za pohledného.

,,Kdo to je a proč se skrývá na jejich území?" problesklo ji hlavou. Ale Fiona věděla, že na otázky teď není čas...protože musí mu uniknout...a to ,,ihned!" 

Přestože pořád klečela, pokusila se mu vytrhnout. Ale marně, protože byl velmi rychlý a mnohem silnější než ona a jediným rázným pohybem ji vytáhl vzhůru a přesunul k sobě za strom.

Při tak neurvalém zacházení vytryskly Fioně slzy, ale mnohem hůř na ni zapůsobila jeho tiše zašeptaná slova.

„Buď zticha, nebo tvého muže rovnou zapíchneme," řekl ji a ocelově modré oči uchvatitele hovořily stejně jasně jako jeho slova... Byly chladné, nepřístupné a pronikavé...A Fioniným útlým tělem zalomcoval prudký nápor strachu, protože si uvědomila, že je schopný bez váhání zabít.

V řadě stromů před ní zapraskala větev. Zachvátila ji panika, neboť zpozorovala, že se mezi mohutnými duby ukrývá dalších pět mužů.

 ,,Dobrotivý Bože!" řekla si v mysli a škubla sebou, aby se násilníkovi vyprostila, on však její pohyb očekával a znehybnil ji ještě bolestnějším ocelovým sevřením a Fiona přidušeně zaúpěla, jakmile její tělo narazilo na jeho pevnou hruď a bleskurychle vymrštil paži, objal ji kolem pasu jako svěrák a přitiskl jí obě paže k tělu...Ale vzápětí jí druhou rukou zakryl ústa.

„Fiono!" zavolal na ni Henry a přitom se díval kolem.

 „ Fiono..Kde jsi?" zavolal znova a její strach vzrůstal, protože i srdce v hrudi ji bušilo čím dál prudčeji, když zaslechla, že se její manžel vydal k nim.

 ,,Bože, smiluj se, vždyť ho zabije! Musím ho varovat!" řekla si Fiona a tak  s novým přívalem energie se opět pokusila osvobodit... kopala, zmítala se, zběsile škubala hlavou, znovu a znovu jí narážela do mužovy hrudi.

 Bezvýsledně... Stál, ani se nepohnul, jako by byl z kamene, a jeho mohutné, svalnaté paže ji držely, jako by nebyla víc než otravný hmyz.

Přesto Fiona nepřestávala bojovat... nechtěla se tak lehce vzdát...A jak pohazovala hlavou, podařilo se jí uchopit do zubů okraj ruky svého věznitele a sebrala všechnu sílu a kousla do ní. Jednou, podruhé, potřetí.

,,Henry pozor!" vykřikla a přitom se ji do očí vedraly slzy.

,,Henry!" vykřikl její hlas znova, ale v tom na jazyku ucítila vlhkou, štiplavou chuť kožené rukavice.. ale nedbala na to a pokračovala v útoku a kousala a tahala, jako když lovecký pes chytá králíka...A na okamžik se jí zdálo, že se blíží vítězství, neboť zaslechla, jak muž tlumeně zamručel.

 Ale navzdory bolesti, již mu působila, jeho stisk nepolevil, ba naopak zesílil.

Fiona bezmocně sledovala, jak Henry míří do léčky.

 Podařilo se jí sice pak ještě ze sebe vypravit přidušený výkřik bolesti, ale jakmile se z úkrytu vynořil jeden z lapků, tak ihned zvedl meč a zaútočil jím na hlavu jejího manžela... Henry naštěstí rychle zareagoval a širokým obloukem švihl zbraní a podařilo se mu smrtící ránu odrazit.

 Uskočil stranou, aby se vyhnul dalšímu úderu a pak sám zasadil několik krátkých a těžkých ran. A přitom se mu podařilo zahnat útočníka ke kmeni stromu.

 Fiona pozorovala manželův boj s mnohem mladším a urostlejším mužem a modlila se za zázrak.

Prudké nárazy oceli na ocel byly čím dál rychlejší, ostrý třesk se rozléhal v okolním lese a Fiona viděla, jak se Henrymu napínají svaly v zatím vyrovnaném souboji, jistě díky nesčetným hodinám, které se svými muži trávil na cvičišti... Ale zároveň poznávala, že jejího muže začíná zmáhat únava...A bylo jasné, že se vytrvalostí nemůže měřit s mužem o polovinu mladším a o hlavu vyšším.

Henryho však nebylo snadné porazit. Zasadil ránu do horní části paže svého protivníka, až vytryskla krev a překvapený zbojník se zapotácel a padl k zemi, ale Fionina radost z manželova vítězství však netrvala dlouho, protože do potyčky se rázem vrhli další dva muži.

Zakrátko jeden z nich zasáhl Henryho tvrdou ranou a vyrazil mu dech.

 Fiona vykřikla, jakmile se její muž svalil na zem a ani si neuvědomila, že jí její uchvatitel už nezacpává ústa.

„Prosím ne," vyhrkla Fiona ostrým hlasem plným emocí a při pohledu na meč hrozivě se tisknoucí k hrdlu jejího manžela jí poskočilo srdce a instinktivně se pokusila vyrazit kupředu, ale zabránila jí v tom jakási ochromující síla.

„Nech ho být!" vykřikla znova a pak se chtěla vrhnout svému manželovy na pomoc, ale naštěstí se její manžel rychle postavil a pak všechny útočníky do jednoho skolil na tvrdou zem. 

„Pusť moji ženu!" vykřikl Henry na muže, který stále byl u Fiony a přestože jeho hlas zněl ochraptěle, tak čišela z něho nezpochybnitelná autorita a ohromená Fiona ucítila, že už ji mužovy paže nesvírají a ze všech sil se snažila ovládnout třas a nejistým krokem zamířila k manželovi.

,,Ty prevíte jeden!" křikl po muži Henry a když byla Fiona u něj, tak se na posledního útočníka ze všech sil vrhl a po chvíli i z tohoto souboje vyšel jako rovnocenný vítěz.

,,Fiono!" vykřikl Henry radostně, když onoho muže zabil a Fiona se se slzami v očích rozběhla k němu.

,,Henry!" volala na něj a pak když se konečně setkaly ho radostně objala.

,,Jsi v pořádku? Tolik jsem se o tebe bála," řekla Fiona a svírala svého manžela v horoucím obětí.

,,Já ano....ale co ty? Neudělali ti nic?" zeptal se a Fiona jen potřásla hlavou.

,,Naštěstí ne, ale jsem ráda že ty jsi celý," odpověděla po chvíli a přitom svého manžela políbila na tváři.

,,Já jsem taky rád že se ti nic nestalo," řekl Henry a potom Fionu dlouze a šťastně políbil. 

,,I když nevím jestli už nejsem starý na takové souboje," dodal, když se od ní na chvíli odtáhl a Fiona mu něžným hlasem zašeptala do ucha ,,Nejsi...ty nejsi starý a pořád to v tobě je," řekla šeptem a pak ji Henry svou teplou dlaní pohladil po tváři.

,,Miluji tě Fiono," řekl, když se jeho ruka dotkla jejich rtu a pak se k ní znovu sklonil, aby ji dal další něžný polibek.

,,Miluji tě Henry," zašeptala Fiona do jeho rtu a pak mu i další polibek dlouze a s láskou oplatila.

,,Měli bychom už jet," řekl po nějaké chvíli Fionin manžel, když se od své ženy odtáhl a Fiona ho vzala něžně za ruku.

,,Ano, to bychom měli," odpověděla a pak ještě trochu slabým hlasem dodala ,,Protože už jsme tu strávily opravdu dlouhou chvíli," a v tu chvíli se ji Henry opět dotkl a jeho ruka mu majestát nicky skončila na jejím pasu.

,,Už tě nikdy nenechám nikam jít samotnou," zašeptal ji do ucha a pak se ji dotkl svou dlaní a Fiona mu jeho slova oplatila něžným a milujícím úsměvem a pak vzala jednu jeho ruku do své a opatrně si ji položila na své ploché břicho.

,,Já vím že ne," zašeptala něžně a potom se ji na tváři znovu objevil úsměv. 

,,Bude nás totiž víc, můj pane," řekla milujícím hlasem a Henryho oči se prohloubily v úžasu.

,,Ty jsi...," nestačil to ani doříct, protože Fiona mu to potvrdila.

,,Ano jsem a čekám tvé dítě, má lásko," řekla a potom svého manžela s radostí objala a Henry ji opět s veškerou láskou políbil a pak se celý šťastný a zamilovaní jeden do druhého vracely domů.

Fiona svého muže nadevše milovala...stejně tak jako Henry nadevše miloval ji...a oba dva byli skvělými a milujícími rodiči a z jejich lásky, která plála až do konce jejich dní, se radovalo celé okolí...i celý hrad.  

................................KONEC........................................