autor: KenjiRiyoki1

POV vypravěče)

(T/j), je  7. předkyně, která je stejně silná jako Ferid Bathory. Nepohrdala jím, ale nepovažovala ho za přitažlivého, prostě... nenašla Ferida Bathoryho jako typ upíra, který by věci doháněl.

Ferid Bathory, také 7. předek, silnější a upír, který zabil Hyakuyovy. Nemá slitování, pokud jde o dobytek, ani ten nejkrásnější ve skupině. O ostatní upíry se nikdy nezajímal, dokonce ani Krul, ani Mika, ale když (T/j) zaujala jeho pohled, nemohl si pomoct a chtěl cítit její dotek. Její tělo se tisklo k jeho, aby našlo teplo, ale zasloužil by si to někdy?

( T/j POV)

"Ne-, no tak utsukishii! Přestaň být taková podlá" Ferid kňučel jako dítě, kterým je. Urgh! Nesnáším ho, proč mě nemusí obtěžovat?! Ze všech upírů tady, já, proč já? Co mě dělá tak výjimečnou? "Feride Bathory! Nech mě být a přestaň mi říkat utsukishii! Jestli se chceš zabít, nebudu váhat a zabiju tě holýma rukama!" Přikázala jsem, zatímco mě stříbrovlasý upír neustále tahal za lem rukávu uniformy:

"Bez ohledu na to, jakým způsobem mě zabiješ, nevadilo by mi být zabit tvýma rukama utsukishii-3) Ferid nadával, jako by byl opilý, doufám, že je "Urgh, nemůžeš mi říkat utsukishii?! Začíná to být otravné," otráveně jsem zasténala, když mě ten usměvavý pijavice následoval do mé kanceláře a svalil se na mou pohovku. "Jaký komár" Myslela jsem si, může mě tento předek nechat na pokoji?!! Šel do mé kanceláře a posadil se na několik sekund ticha.

(Feridův POV)

"Hmmm, co kdyby ne?" prohlásil jsem a na tváři se mi hrál úšklebek. Nemohl jsem si pomoct, její kráse jsem nepropadl, je nádherná. Jak se její vlasy houpou nad/pod rameny, když vykračovala do své kanceláře. Když jsem se jí chystal pochválit alias flirtovat s ní, upír si dovolil vstoupit do (T/j), jako by mu to místo patřilo, nechutné podíval jsem se na (T/j) a vypadalo to, že její duše opustila její tělo"

(T/j POV)

"(T/j)," zbledla jsem, když vyslovil mé jméno. Nemůžu tomu uvěřit, Aito má opravdu odvahu se takhle ukázat, co? "Co?" Odtrhla jsem se, byl zaskočen, když jsem na něj smrtelně hleděla, kdyby pohledy mohly zabíjet, byl by mrtvý před 100 lety. Když jsem se chystala přednášet tomuto... podvodníkovi, Ferid si odkašlal a řekl slova, o kterých jsem si myslela, že je nikdy neuslyším. "Je mi líto, ale moje přítelkyně tě zná?" Přísně promluvil: Jeho přítelkyně! To by bylo to nejhorší, co by se mi mohlo stát, podívej se na něj. Jeho vlasy jsou tak hedvábné, že se mi skoro chce projíždět prsty i- NE NE NE! Dobře, dobře, něco, co se mi na něm nelíbí... AHA! JEHO ÚSMĚV!

Podívej se na to! Je to tak dokonalé, až je to nechutné, způsob, jakým jeho tajemná vlastnost prochází jeho očima a úsměv, ze kterého mám slabé nohy – NECH SE! Jak je ten předek mendokusai tak DOKONALÝ?!" Proč jsi sem vtrhl, když jsi mohl jednoduše zaklepat na dveře jako pán, který nejsi?" Věnoval Aitovi samolibý pohled, zatímco Aito tam šokovaně stál a já tam seděla jako překvapená dospívající dívka v dramatickém filmu

"Přítelkyně?! Kdo jsi a co máš s mojí přítelkyní?!" Aito zavrčel na Ferida, Sakra, Aito je opravdu zoufalý. Jednou podvodník, navždy podvodník. Myslela jsem, že už to nevydržím. Musím odsud dostat toho ošklivého upíra, zvedla jsem se ze svého místa a přešla ke 2 mužům, kteří vypadají, jako by si šli po krku "Ok, za prvé, podvedl jsi mě 100 před lety s 5 dalšími upíry za druhé, ty mě nevlastníš a ty taky Feride." Zamračila jsem se na albínského upíra, který tam stál jako strom. "Za třetí, i kdybych tě milovala, nevrátila bych se ke všem výpraskům, které jsem dostala. Snažila jsem se zadržet slzy ale nebylo to k ničemu.

"Jsem unavená z toho, že se mnou zacházejí jako s nějakou cenou, kterou je třeba vyhrát, jsem unavená z bolesti, kterou jste mě vy a moje rodina uvalili" nemohla jsem se ubránit pláči, jako by mi po tváři stékala nekonečná řeka." Nesnáším, že neustále odpouštím ty nejneodpustitelnější věci, které se mi dějí. Jediný člověk, který na to všechno zapomněl, byl Ferid Bathory "Řekla jsem, když jsem zahnala slzy, podívala jsem se na Ferida a on se na mě podíval se smutným úšklebkem, "Heh, on je moje komfortní zóna" pomyslela jsem si "Nyní, navrhuji, abys odešel, Aito zavrčela jsem, když mi slzy vyschly na tvářích a moje zorné pole se stalo dražším.

"Jak si přeješ" A s tím Aito odešel. Šla jsem do své ložnice, která byla propojená s mou pracovnou, a převlékla jsem se do něčeho pohodlnějšího. Zachumlala jsem se do prostěradla a otočila se zády ke druhé polovině postele, brzy jsem ucítila, jak se postel vedle mě propadá, otočila jsem se a uviděla nezapomenutelnou tvář komára mendokusal „Co chceš, Feride?" vydechla jsem jak jsem se bála, že se Aito vrátí

Ferid pov

Její hlas byl andělský jako vždy, ale zdála se být smutná, unavená a vyděšená. Usmála se a přitáhla si hlavu k mé hrudi a pohladila ji po harf-feru, než mohla něco říct , vtiskl jsem jí pusu na temeno než se na ni podíval do očí

"Proč se tak usmíváš?" koktala, přiměl jsem se k úsměvu ještě víc, když jsem ji viděl tak zmatenou. Znamená to krásné, utsukishi znamená krásné, proto jsem ti tak říkal, Jsi krásná POUZE a zastrčila si pramen vlasů, když se na mě její tvář zamkla s tváří, kterou jen děti, které chtějí vědět, co svět skrývá, jí dává oči zářila, jako by se jejíma očima krmil celý vesmír. Zkoumal více její tvář a neuvědomil jsem si, že se naše nosy dotýkají

Nemohl jsem se ubránit pokušení, tak jsem přitiskl své rty na její a ona polibek opětovala. Její tělo se přitiskne k mému. Potřeboval jsem její dotek, potřeboval jsem vědět, že je v bezpečí.