Než začne praví Příběh tak chci opozornit že tu bude lehce lechtivý obsah. Teď zpátky k Příběhu.

Já: Víš že tě někdy nesnáším.
Shin: Já vím, taky tě miluju.
Já: To sem neřekla!
Shin: Že chceš semnou do sprchy to beru.
Já: "zatahnu ho za ucho" Měl by sis vyčistit uši!
Shin: Au to bolí drahá.
Já: Já vím že to bolí. "pustím ho"
Shin: 'v duchu' tak jo kotě "strhne mě na postel a začne mě líbat na krku"
Já: Shine nech toho!
Shin: To máš za to ucho.
Já: A tos nemohl vymyslet jiní trest.
Shin: Jo, ale tenhle je lepší. "vyhrne mi triko a líbá mě na břichu"
Já: S-Snine jestli toho hned nenecháš tak uvidíš. "začínám vzdichat"
Shin: To je tvůj trest kotě. "políbí mě"
Já: "odstrčím ho" myslím to vážně, zítra vám musím něco vysvětlit.
Shin: Ale dneska ne, takže. "znovu mě políbí"
Já: 'v duchu' skara proč jsi tak nadrženej
Shin: "prohloubí polibek"
Já: "znovu ho odstrčím" Takže mě teď necháš odpočinout, dva měsíce sem se  kloudně nevyspala. Jestli se teď nevyspím tak vám tady zkolabuju, a budu mimo pár dní, to bys přece nechtěl.
Shin: No jo, ale budeš tady jasný.
Já: Dobře budu tady, ale nejdřív sprcha.
Shin: Tak nakonec bude společná sprcha?
Já: Ne jsi nadrženej.
Shin: Dobře.

🤬U Reijiho 🤬

Reiji: "položím Viky na postel, lehnu si vedle ní a prikriju nás"
Vikča: Dobrou noc. "políbím ho"
Reiji: Dobrou. "oplatí ji polibek a zavře oči"
Vikča: "přitulím se k Reijimu a zavřu oči"

☠️Další den☠️

🤬V obýváku🤬

Já: Dobré rono všem.
Reiji: Dobré.
Vikča: Dneska vypadáš mnohem líp.
Já: To bude tím že sem spala bez nočních můr.
Shin:  A nebo tím že jsi nespala sama.
Já: Ne tím to nebude.
Vikča: Proč ne?
Já: To pochopíš jak mile bude Reiji nadržení.
Vikča: Aha.
Shin: Ale no tak. "přitáhne si mě a políbí"
Já: Sakra Shine já jsem si myslela že ses z toho vyspal.
Shin: Z lásky se vyspat nejde. "z novu mě políbí"
Já: Radši vám vše vysvětlím.
Vikča: Dobře.
Já: Shu vám měl něco vyřídit udělal to?
Laito: Jestli myslíš to že jsi nám potvrdila, že ty a Viky jste sestry. Tak jo vyřídil to.
Vikča: Počkat sestry! Reiji ty si o tom věděl.
Reiji: Ne nevěděl.
Shu: Nediv se bylsi celý 2 měsíce zamčený v pokoji.
Vikča: Reiji a jedl si aspoň?
Reiji: "kijne hlavou na nesouhlas"
Vikča: To už nikdy nedělej! "obejme ho"
Reiji: Neudělám, když slíbíš že budeš opatrná.
Vikča: Já a opatrná, to je jako bys chtěl po Laitovi aby nebyl úchyl.
Já: Nehádejte se. Musím vám toho hodně říct.
Vikča: Jo, a rovnou můžeš vysvětlit jak to že si nepamatuju, že jsme sestry.
Já: Nato že si nic nepamatuješ je snadné vysvětlení. Zapomínací kouzlo.
Vikča: Proč si to udělala?!
Já: Musela sem. "podívám se do země" To byl jediný způsob jak tě ochránit.
Vikča: Před čím.
Ja: Spíš před kým, ten před kým sem tě chránila zabyl naše rodiče. Ostende praeterita.
Vikča: Co to je.
Já: Den tvých 8 narozenin.
Reiji: A proč zrovna tady?
Já: Tady to všechno začíná. Na 9 narozeniny jsem ti vymazala paměť.
Vikča: A kde to jsme?
Já: V rodinném sídle rodiny
Ignis et Glacies.
Reiji: O tý rodině sem četl v té knížce. Ale co s ní máte společného vy dvě.
Já: Dívej se a dozvíš se to.

~flashback~ (sorry neumím to psát)
Ja: Všechno nejlepší!!
Vikča: An proč mě budíš tak brzo?
Já: Máš narozeniny ty hloupá!
Vikča: No jo mám narozky, a jako první přání chci abys mi zaspivala.
Já: To budeš muset počkat.
Máma: Holky někdo přijel!
Vikča: Závod.
Já: Jako vždy.

Vikča: What?!
Reiji: "šeptá" Děje se něco?
Vikča: Já měla matku? "spustí se jí slzy"
Karl: Takže jste sestry!
Já: Ticho!
Vikča: "přitiskne se víc k Reijimu"
Reiji: Notak klid. "hladí jí po stehnu"

🤬Dole🤬

Vikča: Jo já vyhrála!
Já: Dobrý.
Vikča: Mami kdo přijel?
Táta: Podívej se za sebe.
Vikča: Babička!
Babička: Ahojky moje zlatíčka.
Vikča: Baby vybereš mi šaty?
Babička: "kívne"
Vikča: Jó! Babička mi vybere šaty.
Vikča a babička: "jsou na hoře"
Já: Mami musí to takhle být?
Mami: Ano musí broučku jen tak se vy dvě ochránite. "řekne smutně"
Táta: An, když budeš muset Viky vymazat paměť tak to udělej.
Já: Ale pak zapomene na to že jsme sestry!
Táta: Já vím, ale umožní ti to jí ochránit víc než kdyby věděla že jste sestry.
Já: Ale já nechci aby na to zapomněla.
Táta: Vždyť chceš aby byla žila.
Já: Jo chci.
Táta: Tak mě poslouchej. Když jí vymažeš paměť, tak jí stejnak jednou budeš muset říct pravdu.
Já: A co když mě potom bude nenávidět?
Máma: To právě řekla pesimistická An, nemusíš se toho bát, a když se budeš cítit sama tak si my žes přece zaspívat. "řekne s úsměvem"
Já: Dobře udělám to, když bude třeba.
Vikča: Hele jaký šaty mi vybrala babička.
Máma: Tobě ale sluší.
Já: Může nás babička vzít do parku?
Máma: Samozřejmě že může.
Já: Babi tak půjdem.
Babička: Jo tak jdem děvčata.
Máma a táta: Ahoj.
Babička, já a Vik: Ahoj "odjedeme"

☠️Po 5 minutách☠️

???: Konečně sem vás našel!
Máma: Kdo si?
???: Ten kdo vás zničí! " hodí nůž"
Táta: "nůž ho trefí"
Máma: Ne!!
???: "hodí druhý nůž"
Máma: Netrefil.
???: "hodí další nůž"
Máma: "muž jí trefí"
???: Tak co. Jaký to je umírat?
Máma: Co teď uděláš.
???: Zabiju vaše nejstarší dítě, a jestli si dobře pamatuji tak máta jen jedno dítě.
Máma: Nato zapomeň An nikdy nezabiješ.

☠️Po hodině☠️

Vikča: Mami jsme doma! Aaa!
Já: Viky co je? Viky jdi do pokoje!
Babička: Co teď uděláš?
Já: Můžeme zůstat chvily u tebe?
Babička: Jestli to půjde tak ano.
Já: Babi zavolej policii. Já jdu za Viky.
Babička: Dobře.

🤬V pokoji u Viky🤬

Vikča: "brečí do polštáře"
Já: "přijdu k posteli" Viky.
Vikča: "zvedne se a obejme mě" Co bude teď.
~flashback zkončí~

Tak a jsme na konci další kapitoly snad se vám to líbilo. Já se s váma prozatím loučím tak se mějte.

S láskou vaše Mimoňka❤️❤️