🤬Stále v Shuově mysli 🤬

Shu: O co jde?
Já: Pamatuješ si tu knihu. Tehdy sem vám neřekla pravdu.
Shu: A proč si nám neřekla pravdu?
Já: Potřebuju se zbavit Reijiho.
Shu: Jak jako?!
Já: Když Viky zjistí že Reiji věděl pravdu tak ho zabije.
Shu: Ta sotva Reiji má teď v plánu zabít ji.
Já: Proč.
Shu: To neřeš, strašně se o ní bojí a zase přestal jíst.
Já: Chápu že se o ní bijí. Musím ti říct šesté něco vyřiť to bratrům až na Reijiho.
Shu: Dobře.
Já: Viky znám už od narození ale ona si to nepamatuje.
Shu: Dobře, ale co si potřebovala?
Já: To není všechno já s Viky jsme sestry.
Shu: To jsme všichni pochopily.
Já: Počkej vy víte, že jsme sestry.
Shu: Jeto vidět! Já musím Ayato chce jít vařit tak ho jdu zastavit.
Já: Dobře, ale i tak to neříkej Reijimu.
Shu: Jo jo.
Já: Ahoj.
Shu: Ahoj.

🤬Na hradě 🤬

🤬U Vikči 🤬

Vikča: Au! Co to mám na krku?!
Richter: A to leží v obýváku.
Karl: Nech toho.
Richter: No jo, ale ty jí nějak obhajuješ, a taky jsi nějakej červenej.
Karl: Sklapni a jdi pro tu druhou.
Richter: Už jdu červeňásku.
Karl: "plácl se do čela"
Vikča: V pohodě? "zeptám se opatrně"
Karl: Jo.
Vikča: Promiň že se zajímám. "zvednu se ale zamotá se mi hlava"
Karl: Je ti něco.
Vikča: Ne "zalžu"
Karl: Dobře.

🤬U mě a Richter 🤬

Richter: An jsi tu?
Já: "brečím že spaní"
Karl: Huh?" přiběhne k posteli a zatřese se s ní" vzbuď se!
Já: "nevnímám a furt brečím"
Richter: Anno vzbuď se!
Já: Ne ne ne "začnu říkat ze spaní"
Richter: No tak klid. "obejme jí, protože už neví co má dělat"
Já: "otevřu oči plně slz"
Richter: No tak to bude dobrý. "obejme mě silněji"
Já: "upatnu do bezvědomí"
Richter: Sakra. "přikryje mě a odejde do obýváku"

🤬V obýváku 🤬

Karl: Kde je?
Ricjter: Spí.
Karl: Tomu nevěřím.
Richter: Spí jasný!
Karl: Tak proč máš mokrý kabát?!
Richter: Protože brečela jasný! "odejde ven a práskne dveřmi"
Karl: Tak se zatím nechoval.
Vikča: Já nevím jak ty, ale já se jdu trochu rozhlédnout.
Karl: Dobře ale buď opatrná.
Vikča: Tss "odejde"
Karl:"taky odejde"

✔️Po 5 minutách ✔️

Vikča: Ooo co to je? "vidí velkou knihu"
???: Zanas jí tí druhý.
Vikča: Tam já nesmím takže máš smůlu.
???: Ale zachrání jí to.
Vikča: Okej "vezmu knihu a jdu k An"

🤬V pokoji 🤬

Já: "opět brečím"
Vikča: Ššš
Já: To nesmíte!! To už radši zemřu já!
Vikča: Hmmm. "začne hledat v knížce"
Já: Ne! "začnu se vznášet"
Vikča: An!!
Karl: Co se děje?!
Vikča: Ticho!! "začnu číst kouzlo který všechno sklidní"
Já: "snižuji se"
Vikča: "dořeknu kouzlo a všechno je jak při starém"
Já: "vilitnu z postele a začnu se přemňovat"
Vikča: Co to je!!??? "hodně se třesu"
Já: "uvědomím si že se přeměňuji tak to zastavím" N-ne.
Vikča: Celý život si mi lhala! "výběhu pryč"
Já: Viky ne.
Richter: An lehni si Karl jí najde.
Já: Ne já půjdu rodičům jsem slíbila že jí ochráním.
Karl: Jdu pro ní. Richtere ty tu zůstaň s ní!
Já: Já můžu za to že utekla, tak pro ní zajdu.
Richter: Nezbývá ní jiného. "praští mě abych omdlela"
Já: Musíš silněji. "podívám se na něho"
Richter: Tak nic "praští tak že omdlímc
Já: "omdlím a zase začnu brečet"
Richter: Šssss. Jdi jí najít!
Karl: Jojo.
Já: "začnu být rozpálené a pomalu se třesu"
Karl: Dávej na ní pozor.
Richter: "přikívnu"

Tak zas tu je konec kapitoly. Ani nevím co jsem mám psát. Tak se s vámi jen rozloučím. Tak se mějte a uzitesi další kapitoly.

S láskou vaše Mimoňka ❤️❤️