😶V kuchyni😶

Já: Co potřebuješ?
Vikča: Nevím co mám dělat? Nejsem si jistá tou láskou k Reijimu. "řekne smutně"
Já: co tím myslíš?
Vikča: Bojím se.
Já: Nato se neptám, myslím tu lásku k Reijimu.
Vikča: Jak sem řekla, že nevím co dělat k tomu tématu. Na. "podá mi čaj"
Já: Děkuji. Miluješ Reijiho?
Vikča: Jo, ale mám strach. Víš že sem vztah už měla.
Já: Vím ale tohle nebude to samí.
Vikča: Dokonce jsem měla před svatbou, ale on... mě podvedl 4 dny před svadbou. "začnou jí tísc slzy"
Já: Vik nebřeč jak znám Reijiho tak ten ti to nikdy neudělá.
Vikča: Myslíš?
Já: Nemyslím já to totiž vím.
Vikča: Slyšela si to?
Já: Co?
Vikča: Asi nic. "koukne ke dveřím, a vidí jak se tam něco mihlo" Že si to viděla?
Já: Jo, Vik za mě.
Vikča: "stoupne si za mě"
Já: Clypeus. "objeví se kolem nás štít"
Vikča: "vytáhne si pro jistotu dýku"
Reiji: Stě normální?
Já: Sakra, zase ty, Cancel "štít se zruší"
Vikča: Reiji proč nespíš?
Já: Mě by to taky zajímalo.
Reiji: Na chvíli sem se probudil a ty si tam nebyla.
Vikča: Slyšel si něco?
Reijo: Jo.
Vikča: Co všechno si slyšel a chci pravdu!
Reiji: Všechno.
Vikča: "koukne do země" Zlobíš se?
Reiji: Nezlobím se.
Vikča: Reiji nelži prosím, já cítím že ti to je líto a neříkej že není.
Reiji: Jediné co mi je líto je to, že se bojíš.
Vikča: Promiň. "jde k němu" Já se fakt omlouvám "znovu se koukne do země"
Já: Buďte chvíli z ticha.
Laito: Co tu děláte drazí? "usměje se"
Já: Co ty tu děláš?
Laito: Co by šel sem si pro pití.
Já: Taky máte divný pocit?
Laito: Kanato, nestraš je!
Kanato: Achjo! Já a Teddy nemůžeme spát, protože přichází bouřka. "řekne potichu"
Já: Že není dneska úplněk?
Kanato: Já se bojím.
Já: Tak je nebo ne?
Reiji: Jo, dneska je úplněk.
Já: Svolej všechny do obýváku.

😶Po 5 minutách😶

Reiji: Už tam jsou, mi hned přijdeme.
Já: Děkuji. "jdu do obýváku"
Vikča: Proč sme nešly s něma.
Reiji: Chci se ta na něco zeptat.
Vikča: Dobře. "snaží se vykoukat díru do země"
Reiji: Proč se bojíš našeho vztahu?
Vikča: Já nevím, mysl a srdce mi říkají rozdílné věci.
Reiji: A co ti říká mysl?
Vikča: Že se mám bát.
Reiji: Čeho by ses mela bát?
Vikča: Že se stane to samí jako před 2 rokama, jestli si slyšel všechno tak víš co se stalo.
Reiji: Vím, ale já bych ti tohle nikdy neudělal a ani neudělám.
Vikča: "mlčí a tečou jí mírně slzy"
Já: Sakra poďte do obýváku! "zakricim na ně"
Vikča: Jo už jdeme. "utře si slzy"

Tak a máme tu další konec kapitoly.
Snad se vám tato kapitola líbila, doufám že se těšíte na další.

S láskou vaše Mimoňka ❤️❤️