Čtvrtá třída. Věděl jsi to už. Ale i tak jsi se se mnou bavil.

Byl jsi mým hrdinou, bratrem, kterého jsem neměl. Někdy jsi mi vyprávěl o barevných motorkách, byl jsi jimi posedlý. Líbilo se ti každé řinčení motorů, zato já stále zkoumal tu noční oblohu, o které jsi mi vyprávěl.

,,A Felixi? Už mi řekneš, jaké to je, vidět nebe šedé?" Zeptal jsi se mě právě ve výtvarné výchově. ,,Je to smutné... Jako kdybys měl každou chvíli plakat. Nevím, jak si představit barvu. Chtěl bych to umět." Tohle byla má první odpověď, která každým rokem nabírala inteligence.

...

,,Prostě jen jedna barva, která je všude, šedá je přeci taky barva."

...

,,Strohé."

...

Až teď jsem nevěděl, co odpovědět. Nevím, co bych řekl, došly mi nápady. Zvykl jsem si na to, nevnímal to. A to byla chyba.