Už to byly pětatřicáté Vánoce, jež jsem slavil. Tentokrát nejen s přítelem, ale i s adoptovanou dcerkou.

O tobě jsem slyšel, stal se prý z tebe striptér na baru. Hah, nedokážu si tě tam představit. Ty, knihomol, nesnášející lidí...

A víš, co je nového?

Vidím na fotkách tvé čokoládově hnědé vlasy, fialové brýle... Bledší béžovou pleť. Ano, Leo, vidím barvy.

Můj přítel, Christian, mi pomohl. Dostal jsem od něj k Vánocům speciální nanotechnologický stroj pro barvoslepé.

Ale tobě už můj život je asi ukradnutý.

Byl jsem vždy jen tvůj kamarád, ty moje láska. Ale teď ani jeden druhého nepovažujeme za něco víc, než minulost.

Jsi spokojený, Leo?