Když pak Felicity seděla na posteli a čekala, v rukou zkoumala lahvičku s krví, kterou jí dala služebná. Ruce se jí klepaly, protože si uvědomovala, co všechno se může stát. Jestli pozná, že není panna, na místě ji zabije. A to nemůže dopustit. Musí zachránit dítě. Za každou cenu.

Jakmile se nachýlil čas a dveře se otevřely, trhla sebou. Lahvička v té době byla již bezpečně schovaná pod polštářem. Zvedla zrak a sledovala stín, který se k ní odhodlaně přibližoval a ona se silou vůle držela na místě. Na nic nečekal a pár kroky byl u ní. Nedbal žádný slov a okamžitě ji k sobě nešetrně přitáhnul a chopil se jejích úst. Měla pocit, že se zadusí. Jeho rty se odporně lepily na její, zatímco rukama jí šátral po těle.

Musíš to vydržet.

Náhle jí trhl hlavou dozadu, div jí nezlomil vaz. Hrůza jí vyvalila oči, když ji udeřil do tváře. Vykřikla šokem a bolestí. Tvář ji pálila, ale to bylo nic proti strachu z toho, co se stane dál.

Musíš to vydržet. Musíš!

Cítila, jak tvář napuchá a pokoušela se zadržet vzlyky. Když jí však roztrhl košili od shora dolů, popadla ji panika. Nedokázala zůstat povolná. Nebyla schopná prostě přijmout svůj osud. Vzepřela se. Prudce zvedla ruce, které do té doby zatínala, a začala kolem sebe mlátit, aby se osvobodila.

„Pusťte mě! Odporné zvíře!"

V jednu chvíli se jí dokonce podařilo muže udeřit rukou do obličeje. Plesknutí se rozlehlo ztichlou komnatou jako rána z děla. Čas se zastavil. Nevěřila tomu, že se jí podařilo ho bouchnout a on zase tomu, že si něco takového vůbec dovolila. Dokonce ji v tom šoku pustil a ona toho využila. Vyvlékla se mu, seskočila z postele a vrhla se ke dveřím. Jediná její myšlenka byla utéct.

„Stůjte! Nebo vás hodím svým mužům!"

Zastavila se s rukou na závoře a než se mohla ještě o něco pokusit, byl u ní. Drsně ji odhodil na zem. Klekl si k ní a zvedl jí hlavu tak, aby se mu musela dívat do očí.

„Jsem váš pán. Pán vašeho mizerného života," pronesl chladně, a pak jí náhle přiložil ke krku dýku.

Zalapala po dechu a ztuhla mu v rukou.

„Můžu vás klidně hned teď zabít a nikdo pro vás nehne ani prstem. I kdybych to udělal, nikdo by se nedivil. Jste můj majetek. Rozumíte tomu?" šeptal jí u ucha.

Cítila ostří a hrůza ji naprosto ochromila. On mě zabije. Určitě! Už jsem mu k ničemu. Má, co chtěl. A i přesto, že byla jen milimetr od smrti, měla sílu vyplivnout: „Tak mě zabijte! Bude to pro mě vysvobození! Jen do toho, zbabělče."

Viděla na něm, že ho šokovala, ale netrvalo to dlouho a už jí tlačil nůž do krku. První kapka padla na kůži. Cítila palčivou bolest a v tu chvíli pochopila, že ji klidně zmrzačí jen proto, aby jí dokázal, že on může naprosto všechno.

„Budete mě poslouchat?" zasyčel jí u ucha a ji ovanul odporný dech.

Otevřela ústa, aby odpověděla, ale nestačila říct ani slovo a její krk byl volný. Sevření manželových rukou povolilo. Muž se s rachotem složil na podlahu. Vyděšeně vyjekla a vyskočila na nohy jen, aby od něj byla co nejdál. Zírala na něj, jak tam bezvládně ležel, a třásla se. Vzápětí se k jejímu šoku komnatou ozvalo hlasité chrápání.

Když se nějakou dobu ani nehnul, opatrně k němu došla. Našlapovala jako myška. Polehoučku se nohou dotkla jeho ruky a zase uskočila, obávající se rány. Roger se ale ani nehnul. Dál naslouchala pravidelnému chrupání.

„Můj pane?" zeptala se sotva slyšitelně a hlas se jí na konci zlomil strachy, že ho snad opravdu probere. Když si jen představila, že by pokračoval v tom, co začal, otřásla se.

Čas utíkal a on se stále nehýbal. Pomalu zalétla pohledem k posteli a pak zase zpátky k němu. Ještě jednou. Mohla mít opravdu takové štěstí, že dostala odklad? Jestli se tak opil, že odpadl, možná by ho dokázala přesvědčit o tom, že ji připravil o nevinnost. Hbitě došla k posteli. Uvěřil by tomu, co by mu řekla ona, i když by si to sám nepamatoval? A co když si to naopak bude pamatovat do posledního okamžiku a dojde mu, že usnul a ona se ho pokusila přelstít? Při té představě se jí udělalo mdlo a ona ustoupila od postele.

Několik minut na něj jen hleděla. Uvnitř se třásla strachy. Když vtom se ozvala rána na krku. Přiložila si na něj ruku a vzápětí se jí na dlani objevila krev. Vzedmula se v ní nenávist. Ublížil jí a udělal by mnohem víc, kdyby se nestal zázrak. Třeba, když si bude myslet, že odvedl svoji práci, tak mě nechá být, utěšovala se marnou nadějí. Potřebovala ji. Třeba to vyjde, a když ne tak ať ji ochraňují všichni svatí.

Pomalu se sklonila, vzala muže za jednu ruku a zvedla. Před očima jí probleskl okamžik, kdy jí právě jí ubližoval a ona ji impulzivně upustila. S duněním dopadla na zem a ona vytřeštila oči. Už úplně viděla, jak se probouzí a mučení dostane novou ještě děsivější podobu. Nic z toho se však nestalo. Roger se neprobral a dál chrápal.

Vrhla se tedy na druhý pokus a tentokrát to nehodlala zkazit. Odhodlaně ho chytila za ruku a táhla. Jenže byl tak těžký, a navíc se hrozně bála, že se probudí, takže neustále zastavovala a zkoumala, zda ji nevraždí pohledem. Trvalo jí nekonečně dlouho, než ho dostala k lóži. Vysíleně se o ni opřela a došlo jí, že vlastně neví, jak ji na ni dostane. Postel byla dost vysoko nad podlahou a ona neměla dostatek sil, aby tu horu sádla vytáhla až nahoru.

Přesto se o to pokusila. Několikrát za sebou. Nakonec se jí však povedlo ho pouze opřít o nohu postele. Všechno ji bolelo. Tepavá bolest v krku ji mučila. Byla vyčerpaná. Nevěděla co dělat. Prostě už nemohla. Slzy se jí rozutekly po tvářích, když si uvědomila, jak je bezmocná.

S nadějí se podívala ke dveřím. Tak ráda by jimi proběhla a utekla pryč, ale věděla, že Roger svým poskokům nařídil, aby ji nespustili z očí. Určitě byli poblíž i nyní. A tak se odvrátila ode dveří, došla k posteli a vylila lahvičku s krví na prostěradlo. Dlouhou chvíli pozorovala, jak se tekutina vsakuje, než se odvrátila. Sebrala přikrývku a lehla si na podlahu. Když je oba najde na zemi, tak si třeba bude myslet, že se tam dostali ve víru milování. Zavřela oči a s posledními slzami se ponořila do světa, kde vládla naděje, radost a láska. Do světa snů.

Tudíž již neviděla temnou postavu, která vešla do komnaty pod rouškou tmy a zvedla jejího manžela a donesla ho do postele bez jediného problému. Pak ho polila pivem. Následně zvedla i ji a položila vedle něj. Když si pak všimla jejího zranění, lehce se toho místa dotkla, než se znovu vytratila z místnosti.