Dneska taková depresivní část... Tady krásně uvidíte jak Priscila zachází s Lud. Napište mi komentář co si o tom myslíte, teda až si to přečtete.

Probudila jsem se asi 6:30. U postele jsem našla papír se seznamem, který jsem si napsala včera a odškrtla si jednotlivý lidi, zatím to vypadalo nějak takhle:
Fran ✔️
Camila✔️
León✔️
Brodway✔️
Maxi✖️🔜
Andrés✖🔜
Alex✖️🔜
Naty✖️🔜
Diego✖️🔜
Violetta✖️🔜

Dneska chci něco udělat Maximu, Andrésovi a Alexovi. Zítra to bude Naty, Diego a Violetta. Nechci jim zase moc ublížit, ale jsem tak naštvaná. Federico mi nechce uvěřit a mě to tolik trápí. Takže si to vybíjím na ostatních. Chci aby si to nechal vysvětlil, takže Fedemu nic dělat nebudu, stejně bych to nedokázala a nechci aby byl na mě maštvaný. Protože kdyby byl, asi bych to znovu nedávala a zhroutila se. Na to co se stalo, na to jak jsem byla ve svém pokoji zavřená, tak na to nejsem moc hrdá, hodně lidí si muže říct že jsem strašná hysterka, ale on je první kluk ktereho miluju a ubližilo mi to co řekl, protože mi to nikdo nikdy neřekl a já nečekala že to bude bolet. No ale nedá se nic dělat stalo se. Federico mě už nemiluje, ale alespoň by jsme mohli být zase přáteli. No nic, nad tímhle nechci přemýšlet. Vstala jsem a rovnou se oblékla, potom šla do koupelny se namalovat. Dneska jsem si udělala zlaté stíny, podle videa na které jsem se koukala na internetu. Viděla jsem je na stránce jedné holky. Myslím, že byla z Česka a jmenuje se Dari. A umí se fakt hodně dobře líčit a mám ji často jako inspiraci. No nic, udělala jsem si ty stíny a šla na snídani. Všichni se na mě opět podívali s očekáváním, jakou budu mít dneska náladu. Chtěla jsem být dneska zase trošku milá, ale jak jsem uviděla svojí mámu jak se směje a nenápadně ukazuje na Federica. Dobře dneska už hodná nebudu. Poslední dobou s mamkou nemluvím a nebo jediný co ji řeknu je nenávidím tě.
Pri: Dobré ráno miláčku.
Lud: Ty na mě ani nemluv, co si myslím jsem už řekla, nenávidím tě a už to nespravíš.
Vilu: Ludmi, takhle nemůžeš přeci mluvit se svojí maminkou.
Lud: Kdybys byla na stejným místě uděláš to samé.
Ger: Co se mezi vámi stalo?
Lud: Zničila mi život, což je naprosto divný, když mi ho i dala. A teď mě omluvte, přešel mě hlad, jdu do studia.

Zase jsem šla do kuchyně a poslouchala co bude říkát moje máma a jak se bude bránit.
Ger: Priscilo, vysvětlíš mi, co se to děje ?
Pri: Jen jsem ji potrestala za to co udělala Federicovi a ona se naštvala nic víc.

Potrestala ?! Ona mě potrestala ? No tak to ne .. Tohle jsem už nevydržela a vratila se do jídelny a teď jsem už vážně zuřila ..

Lud: Potrestala ?!! Vážně si mě potrestala za to co jsem udělala Fedemu ?!!Ne,ne,ne ty si tohle všechno zavinila! Můžeš za všechno co se děje. Ty jen nechceš abych byla šťastná a zajíma tě jen moje kariéra, ale ne moje štěstí.
Pri: Takhle se mnou mluvit nebudeš. Ludmilo pojď jdeme si to vyřešit v soukromí.

Moje máma mě silně vzala za ruku a odtáhla do Germánovi pracovny. Jen co jsme tam byla zavřela za námi dvěře. Já se vykroutila z jejího sevření a mnula si bolestivé zápěstí.

Pri: Ty si myslíš, že máš právo dělat před Germánem nějakou scénu. Ty budeš poslouchat a budeš dělat všechno co ti řeknu je ti to jasné !
Lud: Ne..

No tohle jsem neměla říkat. Okamžitě mi přilétla facka.

Pri: Co si to řekla ?!
Lud: Ne.. Já nebudu dě..

Ani jsem to nestihla doříct a přilétla mi další facka. Strašně to bolelo, ale nemohla jsem začít brečet. Ne před mámou ne.

Pri: Už si dostala rozum ?
Lud: Jo. Stejně tě nenávidím
Pri: Za to já tě mám až moc ráda.
Lud: To teda vidím, jak mě máš ráda!!

Zase mi jedna přilétla. Po týhle jsem už sklonila hlavu a dala tak najevo, že se vzdávám.

Pri: A teď si pojď sednout a nasnídej se s náma. A budeš se chovat slušně.

Vyšli jsme z pracovny a šli ke stolu. Moje máma se usmála, sedla si na své místo a řekla, že jsme všechno vyřešili a je to v pořádku. Všichni se na mě podívali a já jenom kývla na souhlas.
Sedla jsem si ke stolu a vzala si toast. Když jsem natahovala ruku pro ten toast, nedošlo mi že jí mám celou červenou od toho sevření mojí mamky. Violetta tu mojí ruku viděla, nikdo jinej si toho nestihnul všimnout, protože jsem jí okamžitě stáhla zpět. Celou snídani jsem měla sklopenou hlavu, aby jsem měla vlasy přes pravou tvář a nešlo tak vidět jak moc ji mám červenou od těch tří facek od mojí mámi. Ale mám pocit , že toho si taky Violetta všimla. Koukala se na mě docela vyděšeně. Nevnímala jsem to a rychle si snědla svůj toast. Napila jsem se vody a chtěla se zvedat a odejít, ale moje máma mě chytla znova za to zápěstí a nebylo to zrovna něžně. Jak mě chytila, tak jsem docela dost nahlas sykla bolestí, takže si toho všimla nejen Violetta, ale i Federico.

Pri: Ty už jdeš ?
Lud: Ano mami, nechci přijít pozdě, přeci to není zodpovědné.
Pri: Tak dobře miláčku užij si den a už se nezlob , vždyť já tě mám ráda.
Vilu a Fede: My už taky jdeme do studia. Ludmi nechceš jít s náma ?
Lud: Ne, půjdu sama.

Odešla jsem z baráku. Vím, že Fede s Vilu šli za mnou a snažili se mě dohnat. Začala jsem jít rychleji a nedívala na cestu a do někoho jsem narazila. Ten někdo byl Diego. A hned jak jsem si to uvědomila, jsem se mu vrhla kolem krku a začala skoro brečet. Znovu jsem cítila tu bolest. Diego poznal co se stalo a hned mě začal kontrolovat.

Diego: Ludmi notak, koukni se na mě. Chci vidět jak je to špatný.

Zvedla jsem pomalu hlavu a viděla Diegův obličej. Potom jsem viděla, jak zvedl hlavu a podíval se někam za mě a očima naznačil, že se to teďka nehodí. Buď to mohla být Fran a nebo Violetta s Federicem.

Diego: Dávala sis na to něco ? Máš to hodně červený.
Lud: Nebylo kdy, máma mě držela u snídaně a měla jsem dost práce, aby si toho nikdo nevšiml.

Dala jsem si ruku na tu tvář ve snaze to nějak vylepšit. Diego si dal svojí ruku na tu mou a snažil se mi jí dát zpátky dolů. K neštěstí to byla zrovna ta bolava ruka a hned co se dotkl zápěstí jsem opět sykla bolestí. Okamžitě mě pustil a obejmul mě.

Diego: Pojď, najdeme ti něco studenýho, za chvíli by to mělo být dobrý.

Šli jsme do obchodu a Diego koupil zmrzlinu. Dala jsem si jí na tvář a než jsme došli studia byla jsem v pohodě. Před studiem jsem si upravila líčení a vlasy. Ve studiu jsme si ještě snědli tu zmrzlinu co Diego koupil a vydali si na hodinu.
Všechny hodiny co jsem měla byli v pohodě a jako poslední jsme šli ještě zkoušet na show, která bude za několik dní. Přišla jsem do zasedačky a viděla, že za mnou chce jít Violetta. Vyhla jsem se jí a šla za Diegem. Federico se na mě taky neustále díval . To mě snad musí máma zmlátit, aby si mě všiml. Nehodlala jsem to teď řešit. Dneska jsem lidi z mého seznamu nestihla, takže se to přesouvá na zítra. Teď jdu na řadu já s Fedem. Musíme si vyzkoušet ten duet. Já na to podium nechci. Ale musím. Zapnou nám hudbu a Fede začne zpívat. Potom se přidám já. Snažím se dívat na Fedeho zamilovaně, což není žádný problém, protože zamilovaná jsem. Myslím že Fede s tim měl docela problém. Ale hrál to docela obstojně. Když jsme skončili, vyslechli jsme si krátký proslov od Pabla a jak jsem si všimla, tak jsme rozbrečeli Naty.

Pablo: Páni .. Nemám co říct, tohle bylo krásný. Je to nádherná píseň a vy dva jste vypadali, doopravdy jako zamilovaný pár. Občas šlo vidět, jak se pokoušíte tvářit zamilovaně, hlavně u tebe Fede. Ludmi od tebe jsem asi nic krásnějšího neslyšel. Dobrá práce. A hlavně to dojalo nejen mě, ale i Naty, která se vám to rozbrečela. Ale klid Naty. Opravdu si zasloužíte potlesk. Ludmi , ty tady zůstaň a rovnou zazpívej svoji píseň.

Hned po tom co jsem dozpívala, odešla jsem za Diegem, kterej na mě koukal jak na anděla.

Lud: Diego ? Co se děje ?
Diego: Lud, to bylo neskutečný. Byla si dokonalá i po tom co se stalo dneska ráno. Tak pojď pro dnešek jsme skončili.

S Diegem jsme odešli, vyprovodil mě domů a tam jsme se rozloučili. Já jsem šla do svého pokoje, kde jsem strávila celé odpoledne. Potom jsem šla na večeři a přežila další hádku s mámou. Po večeři jsem se osprchovala a napsala si dnešek do deníku. Usínám asi v 23:30.