S Ludmi jsme se domluvili na dnešek.Jsem nadšená s toho,že souhlasila. Sice jsem očekávala více dotazů na mě s Leóna, ale byla až moc v klidu, což mi u Lud přijde divné. Na dnešním plánu je společná snídaně, potom nákupy v centru, kde si dáme i nějaký oběd. Ludmi mě chce vzít i do lázní. Později odpoledne si necháme udělat nehty a večer nám Olga udělá večeři a koukneme na nějaký film. Máme toho docela dost a proto jsme vstávali v 5:30. Bylo to fakt moc brzy, ale Ludmi nás chtěla nalíčit atd. Asi v 6:15 jsme sešli do kuchyně, kde snídal táta a pobíhala Olga.
Olga: Tak co si dáte děvčata ?
Lud: Měli by jsme zde mít rezervaci i s objednávkou.Doufám,že je vše hotové.
Vilu:Ty si rezervovala snídani ? Vždyť jsme doma to si nemusela.
Olga:Drahoušku, každý si ji u mě rezervuje. Třeba Fede má na dnešek italskou snídani se vším co má rád a má to na 10:00. Měla bych začít vařit. Vaše snídaně je v kuchyni.
Vilu:Jaktože jsem o tom nevěděla ? Žiju tady už dost dlouho.
Olga: Tuhle rezervační věc zařídila Ludmila a podle mě je výhodná, nemám tolik práce s vymýšlením jídel.
Lud: Už se na nic neptej a pojď jíst.
Vilu: Dobře

Sedli jsme si na barové židle a začali jíst. Ta snídaně co Lud vybrala byla úžasná. Jablka v županu s čokoládou k tomu pana cotta s pomerančovou příchutí, dále opečené jablko-hruškové toasty a kafe nebo výběr z džusů domácí výroby. Nechápu, proč mi tohle nikdo neřekl. A když jsem se ptala Ludmi, kde vymyslela všechna ta jídla, řekla mi,že Olga má svůj jídelní lístek. Tohle jsem taky nevěděla. Po tom co jsme dojedli, nám dala Olga ještě ovoce na cestu. Vzali jsme si své věci a čekali před barákem na Ramalla s autem, který nás odveze do obchoďáku. Po 4 hodinách nákupů, při kterým Lud vykoupila snad všechny obchody, hlavně protože všude byli slevy a nové kolekce. Nechápu, kde bere tu sílu všechny ty tašky vláčet. Nakoupila hodně věcí i pro Fedeho, Naty i pro Diega. Po tom nakupování nám vyhládlo, a tak jsme si šli sednout do jedné italské restaurace kam chodí Fede a i Fran. Dalo se očekávat, že tam jednoho nebo druhého potkáme. Při našem šťestím jsme tam potkali oba. Seděli u stolu a povídali si, očividně si nás ani nevšimli. Nevšímali si nás do té doby než Lud s hlasitým smíchem se přívítala s jedním z číšníků, se kterým se, podle Fedeho, který málem vystartoval, držela moc dlouho v objetí. Když ji konečně pustil, o něčem mluvili pak nás uvedli do salonku a po chvíli se k nám připojili i Fede s Fran ( asi práce Ludmi). Ludmi hned jak vešel Fede tak vstala a přivítali se ještě delším objetím než měla Lud s číšníkem. Federico se snažil, aby číšník věděl, že ona je jenom jeho. Když se pustili ještě se políbili a oba si sedli, přitom ze sebe nesputili oči. Oni se mají doopravdy rádi, nikdy jsem v to nevěřila. Po chvíly přišel ten čísník, byl velmi milý a to Fedemi ještě víc nelíbilo, zato já, Fran i Lud jsem byli uplně okouzlený. Představil se jako Mario. Neustále se usmíval a staral se jestli máme všechno, nejvíce se zajímal o Ludmi, které to vůbec nevadilo. Každý si objednal jídlo, já jsem si dala mini pizzy. Ludmi si dala nějakou specialitu a Mario ji k tomu přinesl zeleninu ve tvaru srdce. Federico neuvěřitelně žárlil, hlavně když Mario říkal Ludmi, Krásko a podobně. Najedli jsme se a rozloučili s Mariem který každou s nás políbil na tvář a zase ten jeho úsměv. S Fedem si podal ruku. Vyšli jsme z restaurace a sedli si o kousek dál na lavičku a Ludmi ukazovala co všechno koupila Fedemu a já zase Fran. Oba byli nadšení, Fran se nejvíce líbili květinové šaty, řekla že přesně tyhle se ji strašně koupili ale neměla peníze aby si je koupila. Ještě tak hodinku jsme společně chodili po centru a pak se rozloučili. Na mě a Lud čekal před centrem Ramallo a vzal si od nás všechny tašky. Dvě si vzal k sobě, protože jedna byla pro něho a jedna pro Olgu. Nasedli jsme si do auta a jeli k lázním. Vystoupili jsme a ja mohla oči nechat na té budově, ani jsem nevěděla že něco takového existuje.

Lud: Taky jsem koukala, když jsem tu byla poprvé, ale pořád mě to fascinuje.
Vilu: Tohle je dokonalost, proč si mě sem nevzala dříve ?
Lud: Nesnášela jsem tě a tohle bylo jen moje místo.
Vilu: Pravda, ale ja jsem tak ráda, že právě ty si moje sestra, ikdyž jsem se nechovala k tobě moc dobře.
Lud: Ty si ke mě byla vždycky milá, to jsem ta mrcha Ludmila.
Vilu: Už je to za náma a musím poděkovat Fedemu, za tak úžasnou sestru.
Lud: Já děkuju už jenom za to že existuje.
Vilu: Viděla si jak Federico žárlil na Maria?
Lud: Jo všimla jsem si toho. Mario je tak dokonalej kluk.
Vilu: I na mě zapůsobil. Jak jste se poznali ?
Lud: Na večírku, zastal se mě když mi chtěl nějaký opilec ublížit. Od té doby se spolu bavíme, jsme nejlepší přátele. Každa holka mi ho závidí.
Vilu: Ludmi, ale ty máš Fedeho ?!
Lud: Federico je moje životní láska, on je můj vesmír. A pojď už čekají na nás.

Vešli jsme do lázní velkýma skleněnýma dveřma a ja zírala ještě více než venku. Ludmi šla k recepci a ohlasila náš přichod. Jako první jsme šli na masáž a pak do výhřivky a do bahenní lázně. Po všech procedůrách jsme skončili u baru, kde jsme si dali nějaké míchané nápoje. Asi za 20 minut pro nás přišla paní v bílém a dala ná poukázky na další návštěvu. Také nám řekla, že za 5 minut má být na mani a pedi. Ludmi se zvedla a i s nápojem odcházela. Vstala jsem a trochu popoběhla, aby ji dohonila.

Vilu: Proč tak pospícháš ?
Lud: Máme 5 minut a nehty jsou ve čtvrtém patře, musíme tam být včas a už tak nestíháme.

Lud měla pravdu na nehty jsme přišli těsně a paní na nás už čekaly. Nechala jsem si udělat fialkové nehty s kytičkama, byli tak roztomilé. Ludmi měla zlaté s černými ornamenty. Na nohou jsme měli obě bílou francii s růžema. Lud zavolala Ramallovi, že může pro nás přijet. Než Ramallo přijel užívali jsme si jestě masáž zdarma od dvou moc pěkných kluků. Vypadalo to že Lud je velmi oblíbená, všichni ji tu znali jménem. Vlastně mě to ani nepřekvapuje. Klukům jsme poděkovali a odešla za Ramallem, který už čekal. Domů jsme přišly v osm hodin, akorát na večeři, která na nás čekala u televize, která byla připravená i s filmem. Sedli jsme si pustili si film a dali se do jídla. Ani jsme ten film nedokoukaly, obě jsme usnuly. Probudila jsem se až ve Fedově náručí, když mě odnesl do postele, kde jsem opět usnula. Jediný co si pamatuju je, když dal malou pusu na čelo a řekl dobrou noc...

(Na obrázku je Mario)