Ahoj všichni, tak tady další slibovaný díl. Pokud překročíme 1000 přečtení udělám takovou soutěž. Jinak děkuju za 30 votes. Takže napište mi nějaký ten komentář a nezapomeňte hlasovat.

Vstávala  jsem v 7:00. Udělala ranní hygienu a šla rovnou do studia. Neměla jsem náladu jít na snídani a ani se s někým se bavit. Koupila jsem si po cestě něco k jídlu. Do studia jsem přišla dřív a moc lidí tady ještě nebylo. Přišla jsem do zasedačky a chtěla chvíli skládat,ale jak jsem viděla bylo tam obsazeno. Nebo spíš jsem viděla, Camilu a Brodwaye, jak se objímají a říkají si nějaké nesmyslné věci o lásce. Tohle nikdy nepochopím, proč si tohle říkají, vždyť je to nechutný. Ale zrovna Camilu nemám moc ráda, hlavně po tom co přiznala,že se jí líbí moje binární hvězda, můj Federico.Takže jsem byla moc šťastná, když jsem je mohla vyrušit.Stejně bych tam šla pro kytaru, tohle je akorát bonus.

Lud: Ale notak vy dvě hrdličky, přestaňte s tím, jste nechutný.
Bro: Ludmilo ty přestaň, já nemůžu za to, že si nikdy nenajdeš kluka, protože si tak strašně zlá, že tě nikdo nechce.
Lud: Ano, ano jasně ..... Přestaneš už mluvit stejně mě to nezajímá.
Cami: Ludmilo! Můžeš nás zamilovaný nechat být ?
Lud: Zamilovaný ? Camilo mám takový pocit, že ještě nedávno si byla zamilovaná do někoho jiného.
Bro: Cože? Do koho ? Camilo co se děje.
Lud: Tak ona se nepochlubila ? Byla nebo možná že ještě je zamilovaná do Federica. Slyšela jsem jak se tím chlubí Fran a jak moc se do něho zamilovaná.
Bro: Cami je to pravda ?
Cami: Noo..
Bro: Camilo nelži mi tak je to pravda nebo ne ?
Lud: No jasně, že je to pravda. Já v tomhle přeci nelžu.
Bro: Ty mlč Ludmilo. Já se ptám Cami.

Vypadalo to že se možná ani nepřizná. Páni tenhle den začíná krásně. Teda ještě lepší, než jsem čekala, když přišel do zasedačky Fede a všichni se na něho otočili.
Fede: Lidi, co se děje ?
Cami: Nic Fede, nic se neděje jen tady něco řešíme.
Bro: Žádný nic se neděje ! Cami na něco jsem se tě ptal. Prosím buď ke mě upřimná ..
Cami: Tak dobře to co říká ta tarantule je pravda byla jsem zamilovaná do Fedeho, ale už je to pryč.
Bro: A kdy ses stihla zamilovat do Federica ? Vždyť jsme byli spolu celou dobu co přijel. Cami, jak ti můžu věřit ?
Fede: Brodwayi buď v klidu, já o tom vím, že do mě byla zamilovaná, ale řekl jsem jí, že jsem zamilovaný do někoho jiného a že se má vrátit k tobě. Pochopila to a udělala to.
Bro: Dobře nebudu se zlobit. Ale kdy nám řekneš kdo je ta tvá tajemná dívka do který seš až po uši zamilovanej.
Lud: Proč by vám měl něco říkat, když to nechce říct tak ať nic neříká. Třeba je ta jeho holka tak ošklivá, že se stydí jí ukázat a nebo si jí vymyslel.
Fede: Ludmilo... Ta holka je ta nejkrásnější na světě. A je doopravdová a mám pocit, že ty bys jí mohla znát.
Lud: Jak bych ji mohla znát, když nevim její jméno. Řekneš mi ho ?
Fede: Dobře, pošeptám ti ho.

Přišel ke mě a do ucha mi zašeptal tyto slova: Seš to ty moje krásná supernovo, už se těším na večer. ( Tak ráda si s ním hraju před ostatníma a škádlím ho, celou dobu jsem veděla že mluví o mě. Zajímá mě co má připraveného na večer) . Pošeptala jsem mu nazpátek, že se taky moc těším na večer. Potom jsem si vzala kytaru a odešla skládat někam jinam.

Cami: Jí řekneš, kdo to je a nám ne ?
Fede: No to ona mi pomohla, abych se zamiloval, ví to celou dobu...
Bro: Páni kámo, nechápu jak můžeš s Ludmilou vydržet. A už se těším až poznám tu holku, která s tebou takhle mává..

Tohle jsem stihla ješte poslechnout z jejich rozhovoru, ještě než jsem odešla. S kytarou jsem si zalezla do jedné volné učebny a začala se rozezpívávat. Potom jsem zkusila zazpívat ten náš duet co mám s Federicem. A potom si vzala kytaru a začala hrát svou novou píseň Si Es Por Amor. Po hodině zkoušení jsem si zašla pro vodu a hledala jsem Naty. Našla jsem ji u skříněk. Chvili jsme si povídali a potom šly na hodinu. Odpoledne jsem běžela rychle domů se připravit na večer. Vzala jsem si na sebe ty dokonalé šaty, které jsem si koupila v tom obchodě. Nalíčila se a scházela dolů po schodech, kde čekal Fede, který mluvil ješte s Germanem. Gernam si mě všiml jako první a potom i Fede, kterej na mě koukal s otevřenou pusou. Jo byla jsem krásná, vím to.
Sešla jsem schody a šla pomalu za Federicem, kterej ze mě nemohl spustit oči.
Lud: Tak můžeme jít ? Nebo si to rozmyslím. A nekoukej tak.
Fede: Páni.... Ludmi... Ty.....ty .... Vypadáš dokonale... Doopravdy jak supernova.. Tak nádherná.
Lud: Ale notak Fede, uklidni se, jen jsem na sebe něco hodila.
Fede: A to něco na tobě vypadá dokonale .
Ger: Ehm ehm, můžete mi říct co se to mezi váma děje ?
Lud: Máme rande nějaký problém?
Ger: Ne jen jsem překvapený
Fede: Lud jdeme nebo přijdeme pozdě.

Přišli jsme k jedné restauraci, kterou jsem neznala. Fede otevřel dveře a společně jsme vešli. Vedl mě k jednomu stolu úplně vzádu odděleně od ostatních. Na stole bylo napsáno rezervace. Sedli jsme si naproti sobě. Za chvíli přinesla obsluha jídelní lístky. S Fedem jsme si oba dali lososa. A k tomu červené víno. Obsluha nám přinesla naše objedávky a my se s chutí pustili do jídla. V té restauraci jsme strávili adi hodinu a půl. Skvěle jsme si popovídali.Potom Fede zaplatil a společně jsme odešli. Venku mě Fede vzal za ruku a vedl mě do parku. Procházeli jsme se a povídali si. Zastavili jsme až u zábradí odkud byl skvělí výhled na rybník.

Fede: Doopravdy ti to dneska tak strašně sluší.
Lud: Fede už mi to opakuješ asi po padesáté a já ti neustále děkuju.
Fede: A je to pravda. Jsem rád, že si souhlasila a šla si se mnou. Byl to krásný večer.
Lud: Jo nejkrásnější v mým životě.
Fede: Ale než skončí, musím udělat ještě něco.Něco na co čekám od první chvíle a furt nám to nevycházelo.
Lud: Fede ty myslíš ten polibek ?
Fede: Ano, přesně to myslím a potom tenhle večer bude dokonalý.

Věděla jsem, že tohle řekne. Pomalu jsme se k sobě začali přibližovat. Tohle byla ta správná chvíle. Strašně jsme to prodlužovali, protože jsme si tenhle okamžik chtěli co nejvíce užít. Vzal mě kolem pasu a já si dala ruce na jeho ramena. Naše vzdálenost se neustále zmenšovala. Moje ruce už nebyli na jeho ramenech, ale na vzadu na jeho dokonalých vlasech. Už chyběli poslední centimetry, milimetry, cítila jsem jak dýchá a jak mu buší srdce, uplně stejně jako mě. Skoro se naši rty dotýkali. V tuhle chvíli jsem začala proklínat toho kdo mi teď právě zavolal. Proč teď? Proč zrovna teď mi musí někdo volat.

Fede: Prosím Ludmi, nezvedej to, teď ne tohle je naše chvíle.
Lud: Omlouvám se, ale musím to vzít je to máma a já nechci aby byla naštvaná.

Přijala jsem hovor od mámi, zatímco jsem byla ve velmi těsně blízkosti u Fedeho. Jeho ruká stále byla na mém boku a neustále mě pritahovala k sobě. Mezitím co jsem mluvila se svou mámou, Fede si zaujatě hrál s mými vlasy.

Lud: Dobře mami rozumím ti, už jdu.
Fede: Ale Ludmi, co se děje ?
Lud: Musíme domů, moje máma vyšiluje.
Fede: Já tě snad nikdy nepolíbim supernovo. Tak pojď jdeme domů.

Doma jsme zjistili, že moje máma vyšilovala zbytečně. Hned se začala ptát, kde jsme byli a co jsme dělali. Všechno jsme vysvětlili. Fede odešel do pokoje a já si vlezla do vany. Relaxovala jsem tam dneska dost dlouho, myslela jsem na dnešní večer. Znovu jsem si opakovala v hlavě co se málem stalo a prožívala všechno znova. Zjistila jsem, že mi voda už vychladla a tak jsem vylezla a oblékla se do pyžama. Všechno jsem si napsala do deníku a šla spát.