Pohled Fedeho:

Ráno jsem se probudil dost brzy a opatrně odešel do svého pokoje, kde jsem si vzal věci a šel si dát ranní sprchu. Potom jsem si v pokoji vzal kytaru a vybrnkával si melodie. Když byl čas snídaně, sešel jsem dolů, kde bylo velmi živo. Priscilla se dohadovala s Olgou a Vilu vyprávěla něco tátovi. Ludmi se smála a přidala se do rozhovoru.

Sešel jsem dolů, pozdravil a posadila se naproti Ludmi. Podívala se na mě a její oči zářili. Červenala se a dívali jsme se na sebe tak dlouho dokud nás Vilu nepřerušila. Zadívala se na nás a potutelně se usmála. Nevím jestli si toho všiml ještě někdo, ale její pohled říkal vše. Asi si bude chtít potom co nejrychleji promluvit s Ludmi. 

Ludmi ji dávala mlčky najevo, že si potom promluví.  Snídaně jinak proběhla v klidu. Dneska jsme nemuseli do studia, takže jsme měli zcela volný den. Po snídani si Vilu s Ludmi zalezli do pokoje a určitě všechno probírali.

Nechal  jsem je a zavolal Leónovi. Všechno jsem mu řekl a rozhodli jsme se, že si s klukama půjdeme odpoledne někam sednout. Dopoledne uteklo rychle, skládal jsem novou píseň a udělal nějaké cvičení, které nám zadali. Na oběd jsem přišel dost brzo, u stolu seděla jen Priscila a dělala něco na počítači.

Pri: Fede, to je překvapení

Fede: Zdravím, jsem tu brzy ?

Pri: Jenom o chvíli, Olga říkala, že za pár minut bude podávat.

Fede: Dobře...

Pri: Jak vám to jde s Ludmilou ? Zvládáš ty její nálady ?

Fede: Myslím, že nám to jde skvěle.

Pri: To je dobře. Víš ona je hrozně sobecká, má to po svém otci. Vždycky myslí jen na sebe, musí to být pro ni velmi obtížné nechat tě někdy být něco víc než je ona sama. Chápej, vždycky taková byla. Musí mít všechno první a všechno nejlepší a když to nemá, tak udělá cokoliv, aby to měla taky a to ve všech ohledech. Cokoliv zažije Vilu s Leónem musí to mát taky. Ale vím, že ji máš rád a uděláš pro ni cokoliv. Je možné, že tě několikrát zraní svým chováním. 

Fede: Dobře...

Začal jsem dost přemýšlet nad tím, co Priscila řekla. Ludmila taková opravdu je. Vždycky musí mít to nejlepší, ale změnila se... nebo ne? Je možný, že mě nemá ráda tak jak tvrdí ? Je se mnou jen, aby se vyrovnala Vilu? Byla by toho schopná. Byl jsem ve svých myšlenkách dokud mi Olga nedala talíř před nos. Když jsem se vzpamatoval, všichni už seděli u stolu a jedli. Lud vypadala krásně. Její blond vlasy byli tak lesklé a tak hebké. Smála se. Smála se na mě stejně jako vždycky. Byl to pravý úsměv? Nechtěl jsem už na to myslet a radši jsem se věnoval jídlu. Po obědě jsem se rovnou vydal nasraz s klukama, potřeboval jsem přemýšlet. Lud vypadala, že chce strávit odpoledne se mnou, ale vypařil jsem se dřív, než na mě stihla promluvit. Až do večera jsem byl s klukama venku a snažil se přemýšlet nad tím co mi řekla Priscilla. Naznačil jsemi klukům o co se jedná a jejich rekce mi na klidu nepřidali. Všichni mi řekli, že si myslí, že by to Lud udělat klidně mohla. Sice řekli, že se od doby co je semnou chová jinak, i to mohla předstírat.

Pohled Lud:

Po obědě jsem se chystala zeptat Fedeho, jestli se se mnou půjde projít, ale zmizel hned, jak jsme dojedli. Měla jsem pocit, že se mi vyhýbá, vždyť i ráno zmizel z pokoje. Udělala jsem něco? Nemá mě už snad rád? Byla včerejší noc pro něho hrozná ? 

Zůstala jsem sedět u stolu, zatímco co Olga sklidila nádobí a Vilu i Germán odešli od stolu. Zbyla jsem tam jenom s mámou

Pri: Co budeš dneska dělat? 

Lud: Nevím, chtěla jsem jít někam s Federicem, ale zmizel.

Pri: Stalo se něco ?

Lud: Ne nebo ano, já nevím. Chová se od rána divně.

Pri: Určitě to bude pořádku, přece by tě neopustil a nenašel si jinou a lepší než jsi ty.

Lud: Myslíš, že by to udělal ?

Pri: Je to hvězda, je pochopitelné, že vedle sebe potřebuje někoho stejného a ty taková stále ještě nejsi. Nedáváš mu to co on potřebuje. Určitě pro sebe najdeš někoho lepšího.

Lud: Ale já mám ráda Fedeho.

Pri: A on má rád tebe ? Nebo zjistil, že s tebou vlastně už nechce být? 

Zvedla jsem od stolu a šla do svého pokoje. Přemýšlela jsem o tom co řekla máma. Nemám ji ráda, ale přece jen je dospělá a rozumí klukům více než já. Fede se choval jinak, určitě se mu to nelíbilo. Nejsem dobrá, bude se mnou chtít rozejít. Ale já nebudu ta, která dostane kopačky. Pokud se máme rozejít, musím odkopnout já jeho. Vzala jsem si deník a zapsala svoje myšlenky. Byla jsem v pokoji celé odpoledne, kromě chvíle, kdy jsem se šla napít a doplnit vitamíny do kuchyně. Čekala jsem, kdy se Fede vrátím, abych to mohla ukončit dřív než on. Už byl skoro večer a čas večeře. Šla jsem dolů a všichni seděli u stolu, i Fede. Podívali jsme se na sebe a potom si už nevěnovali pozornost. On se na mě ani nepodíval. Tajně jsem ho sledovala, ale nic. Nějak přežiju večeři  a pak si s ním promluvím. Konverzovala jsem s  každým, kromě Fedeho. Když řeklo něco vtipného a všichni se smáli, já ale ne, nedopřeju mu to. Když jsme dojedli a začali se zvedat od stolu, řekla jsem Federicovi, že si s ním potřebuju promluvit a že se sejdeme u něho v pokoji. Souhlasil, zcela lhostejně.

..................................................................................................

Rozhodla jsem se tenhle příběh dopsat. Nemám ráda nedokončené věci. Koncepty ke kapitolám mám napsané, takže nehrozí ztráta inspirace. Sice nevím, jestli si někdo následující kapitoly přečte, ale chci to mít dokončený. Děkuju všem za podporu a doufám, že se Vám příběh líbí.