Rychle jsem vstala a vyběhla na schody abych viděla, jestli German nebo máma už snídá. Slyšela jsem mámu jak říká Germanovi, aby náš sel vzbudit. Okamžitě jsem vpadla Violettě do pokoje. Viděla jsem rozvalenýho Leóna bez trička a Violettu, která se právě vzbudila.
Lud: Violetto!! German jde sem nahoru, León musí okamžitě zmizet.
Vio: Co ?! Ludmi musíš ho s Fedem nějak zdržet. León vyleze oknem.
Lud: Pane bože ! Fede spí furt u mě. Dobře vzbudím Fedeho a zdržím Germana.

Běžela jsem opět k sobě do pokoje a už se ani nesnažila Fedeho budit, prostě jsem ho z postele schodila.
Fede: Proč mi to děláš!! Moje záda, chceš mě zmrzačit ?
Lud: Promiň lásko, ale Germán jde, musime ho zdržet.
Fede: Tak rychle ! Co ještě děláš ?
Lud: Hele kdybych tě nevzbudila, tak bys tu spal dál. Tak neštvi , víš co se stane když naštveš supernovu? Vybuchne. Tohle chceš ?
Fede: Ne nechci. Miluju tě moje supernovo. Jdeme zdržet Germána.

Tohle buzení trvalo tak 30 vteřin. Oba jsme vyběhli z pokoje.Germán právě šel ke schodům do patra.
Lud: Jak ho zdržíme ?
Fede: Nech to na mě.

Fede mě vzal za ruku a odvedl kousek od dveří Violettina pokoje. Neměla jsem ponětí co chce udělat. Najednou jsem ucítila prudkou bolest od nárazu do zdi na kterou mě Fede natlačil. Byl těsně namáčknutý na mě, ale nic jiného nedělal. Bylo to přesně jak v tom filmu na který jsme koukali. Pak mi akorat pošeptal

Fede: řekni moje jméno, jakoby to byla ta nejúžasnější a nejvzrušující věc ve vesmíru.

Asi jsem dobrá herečka nebo to způsobila Fedeho blízkost, ale jak jsem to řekla tak Fede zavzdychal.

Ger: Co to vy dva děláte ? Okamžitě od sebe! Na tohle nejste dost starý! Přestaňte ! Oba zákaz navštěvovaní po dobu dvou měsíců. Platí to jak pro domov, tak pro park, studio a kamkoliv půjdete
Lud: Cože ?! To není fér! To nemůžeš Germane! S Fedem se milujeme a starý jsme dost. Violettce můžeš něco zakázat, ale nám ne, nejsi náš otec!
Fede: Jak nám vlastně můžeš zakázat park,studio a všechno ostatní!
Ger: Mám své medoty. Ale tak dobře žádné navštěvování v domě na tři měsíce.

Zrovna když German dopovídal svoje a chystal se otevřít Violettiny dveře. Violetta ty dveře otevřela tak rychle, že přitom porazila Germana a vylekala Federica, tak že uskočil dozadu.

Vilu: Ježiši promiň tati, seš v pořádku ? Strašně moc se omlouvám !
Ger: V pořádku Vilu, co se stalo , že si tak rychle vyběhla z pokoje ? Našla si tam pakouka nebo nějaký jiný hmyz ?
Vilu: Ne, tohle jsem dělala když mi byli čtyři. Chtěla běžet za Ludmi, potřebovala jsem rychle lak na vlasy.
Ger: Dobře, chtěl jsem vám říct, že dole máte teplou snídani.
Fede: Dobře už jdeme
Lud: jo jdeme a Vilu, ten lak je v koupelně v patnácté poličce z prava.
Fede: Lásko v tvé koupelně je uplně všechno. To snad není možný.
Lud: Vilu vem si prosim tě ten červený, ten je na tvé vlasy.
Fede: Ja taky používám červenej, tak mi ho nespotřebuj Vilu.
Lud: Miláčku ty máš ten světle červenej. Vilu má ten červenej .
Fede: To je rozdíl ?
Lud: Jo a velkej

Utnula jsem tuhletu debatu a já, Fede a German jsme šli na snídani. Violetta zaběhla do mojí koupelny a chvili tam počkala a potom šla za náma.

Sešli jsme schody a sedli si ke stolu. Olga nám přinesla snídani a na mě mrkla ať jdu s ní do kuchyně.
Lud: Omluvte mě. Jdu si ještě do kuchyně pro jablko, které mi Olga nemůže přinést! To si všechno musím dělat sama ? K čemu je tenhle personál, když nic neumí udělat správně!

Zvedla jsem se naštvaně ze židle. Tohle naštvání jsem pouze hrála.
Ger: Ludmilo, jablka máš tady v misce.

Germán mi podával misku s jablkama a já musela něco rychle vymyslet, protože těch jablek jsem si nevšimla. Řekla jsem si v hlavě větu, která mi vždycky pomůže ,,Když nevíš co máš dělat, udělej ze sebe blbou blondýnu a plácni to první co tě napadne"

Lud: Tyhle se mi ale nelibí. Nemají tu správnou jablečnou barvu.
Fede: A jaký chceš? Všechny jsou krásně červená. Germane podej mi tu misku prosím jedno si vezmu.
Lud: Já ale nechci červené. Chci zelené se žlutým nádechem.

Odešla jsem od stolu a rychlým naštvaným krokem jsem si to namířila do kuchyně

Olga: Co ti to tak trvalo ?
Lud: Ani se neptej. Proč si nás nepřišla vzbudit ? Málem to přespávání prasklo.
Olga: Víš co jsem dělala? Zdržovala Germána, aby nešel nahoru. Miláčku co jste tam v noci dělali s Federicem ?
Lud: My s Fedem nic. Co si slyšela ?
Olga: No prostě zvuky
Lud: Zvuky ?! Buď konktrétní.
Olga: No divné zvuky.
Lud: No to je jedno. Já nic neslyšela, vlastně jsem ani nemohla, protože jsem spala jak mrtvola a Federico taky.
Olga: No dobře, tak se zkus zeptal Vilu jestli něco neslyšela.

Tohle mi řekla Olga a mrkla na mě. Co to má znamenat? Co je s Violettou ? Nechápala jsem co mi tím chtěla říct. Popadla jsem nějaké jablko, které bylo na stole a šla do jídelny. U dveřim jsem zaznamenala pohled Fedeho. Vzpomněla jsem si na dnešní ráno, na mě a Fedeho. Pane bože. Vilu a León, no to snad není pravda! Neuvědomila jsem, že při tom zjistění mám otevřenou pusu a všichni na se na mě koukají. Rychle jsem se vzpamatovala a šla si sednout vedle Fedeho. On se ke mě přiklonil a pošeptal mi.
Fede: Co se děje miláčku ?
Šeptem jsem mu odpověděla
Lud: Něco jsem zjistila, ale nejprve to chci podtvrdit.Zkus se zeptat na to Leóna ten to bude vědět.

Fede na mě nechápavě koukal, ale já to neřešila a pokračovala ve snídani. Jen co jsem dojedla, běžela jsem do svého pokoje a vytahla svůj deník, do kterého jsem si zapsala své myšlenky. Přišlo mi to strašně dávno, co jsem psala naposledy. Nevydržela jsem to a začala si ho procházet od samého začátku. Blížila jsem ke konci prohlížení, když někdo zaťukal. Řekla jsem pouze vstupte a nechavala se překvapit tím, kdo vejde. K mému né moc velkému údivu, po dnešní snídani, vešla Violetta. Nemyslete si že jsem nějáké nejlepší kamarádky, ale spíš se k sobě chováme jako né moc chtěné sestry. Pořád mi vadí jak je ve všem lepší než já, ale musím uznat, že má vážně talent. Vilu si sedla vedle mě na postel a začali jsme si povídat .
Vilu: Ludmi, chci ti něco říct.
Lud:Dobře povídej.
Vilu:Taky potřebuju znát tvůj názor na celou věc. Co si o tom myslíš a nechci abys reagovala okamžitě ale rozmysli si co řekneš, protože je to pro mě docela obtížné ale myslim že bys....
Lud:Hele hele brzdi trochu. Vůbec jsem ti nerozumněla.Řekni to co chceš říct narovinu, neboj nezačnu ječet nebo podobné věci. Ikdyž asi tuším co mi chceš.
(Violetta šeptá)
Vilu:.... Vyspala jsem se s Leónem.
Lud:Promiň ale vůbec tě neslyším, řekni to ještě jednou.
Vilu:Nenuť mě to opakovat
Lud: Dobře tak to napiš na mobil.
Vilu:Dobře ale potom to smažem.
Ludmi, já se vyspala s Leónem a pls neječ.

Lud:Ty to mysliš vážně ?! Jakože fakt vážně.
Vilu: Seš jediná kdo to ví,krom mě a Leóna.
Lud: A Olgy. A za chvíli i Fedeho.
Vilu: Olga? Jak to může vědět ?
Lud:Slyšela vás.
Vilu: Aha... a ještě na něco jsem se chtěla zeptat. Nechtěla by si zítra se mnou na nákupy a podobný holčičí věci? Jen my dvě bez Fedeho a Leóna.
Lud: Si moc hodná, že si zmínila Fedeho jako prvního,protože on je ten nejlepší. A ano moc ráda půjdu.