Saber postávala u tabule, křídu drtila mezi prsty na prášek. Snažila se pohledem spálit těch několik znaků na tabuli, ale marně.

,,Takže?" pronesla Fujimura.
Saber k ní otočila hlavu. ,,Nevím." odpověděla, snažila se do svého hlasu přenést vyrovnaný tón.
,,Za pět, vrať se do lavice." řekla Fujimura a rukou jí naznačila odchod.
Saber zatnula zuby a nasupeně se vydala zpět na své místo. Jak tak šla, někdo se jí po cestě pokusil podtrhnout nohu. Naštěstí se jí podařilo udržet rovnováhu, pohledem však ihned vyhledala útočníka.

Caster se potutelně usmívala, oči skryté kapucí mikiny, přetaženou přes školní uniformu. Saber na ní přimhouřila oči a pokračovala do lavice. Ještě za sebou uslyšela tiché zahihňání.

Zůstaň klidná, nařídila sama sobě, zatímco usedala na židli.

Než ale stačila opět uchopit tužku do ruky, zazvonilo na konec hodiny. Fujimura popadla své věci a vyřítila se ze třídy. Většina spolužáků se rychle začala zvedat z lavic a nashromáždila se kolem sedícího Lancera, nezvykle tichého.
Saber se neochotně zvedla a také se šla podívat.

,,Co se stalo?" ptal se Lancera právě fialovlasý Assasin.
Lancer jen zavrtěl hlavou, neschopen slova.
,,Viděla jsem, jak Grainne brečela na záchodech." ozvala se šeptem Caster, stojící vedle Saber.
Assasin se ohlédl za těmi slovy a pak zpět na Lancera. ,,Rozešli jste se?"

Lancer jen přikývl, duchem očividně nepřítomen. ,,Její rodina se stěhuje příští týden do Irska." odpověděl a jeho hlas se trochu zachvěl.
Assasin smutně přikývl. ,,To je mi líto, chlape." řekl Lancerovi.
Ten ale jako by jeho slova ani neslyšel.
Pak zazvonilo a hlouček lidí kolem Lancera se musel rozejít.

Během dne se většina událostí točila už jen kolem Lancera. Bezpochyby zajímavé bylo například, když si mu Rider uvelebila na klíně, prý aby mu "pomohla utěšit jeho smutek", anebo když Caster pokreslila tabuli obrázkem oběšence a k jeho krku připsala "Gráinne".

Saber to vše sledovala z bezpečí své lavice. Tedy, relativního bezpečí, protože Archer za ní se očividně nehodlal pohnout z místa. Pouze pozoroval dění kolem sebe a nebezpečně se pousmíval.

V jisté chvíli vytáhl z tašky u lavice plastovou lahev, plnou jakési červené tekutiny. Hodil nohy na desku lavice, otevřel lahev a začal upíjet tu červenou látku.

Saber z toho všeho šla hlava kolem, proto popadla knihu o šermu z tašky a začetla se.

Když konečně zazvonilo na konec vyučování, všichni jako o závod začali uklízet věci z lavic a hrnout se ven z třídy.
Saber místnost opouštěla mezi posledními. Archer až úplně poslední, pohyboval se, jako by všechen čas na Zemi patřil jen a pouze jemu.

Nevšímej si ho, poradila Saber sama sobě.

Procházela chodbou ke schodišti, jen aby už mohla jít domů. U schodiště ale postávala skupinka několika jejích spolužáků, kteří stihli třídu opustit před ní.
Caster, Rider, Lancer, Assasin a několik dalších.

,,Hej, co ti udělal?!" vykřikla Rider jejím směrem naštvaně.
Mně? podivila se Saber. Pak teprve si uvědomila, že ta otázka nejspíše nepatřila jí.
Ohlédla a vzadu, na konci chodby uviděla Gráinne. Byla daleko, i tak bylo však snadné rozpoznat její zarudlé oči a rozmazanou řasenku na tváři.

Tak odtamtud pochází ty černé skvrny na Lancerově košili, uvědomila si Saber.

Gráinne na Rideřina slova nijak nereagovala. Nejspíš proto se Caster rozhodla, že převezme iniciativu a rázným krokem se vydala za Gráinne. Minula Saber a pokračovala dál.

Najednou se ozvala rána. Saber se okamžitě otočila a uviděla, jak se Caster válí na zemi, přímo u Archerových nohou. Na jeho tváři hrál stále ten nebezpečný úsměv. Jeho levá noha byla natažená, podrazil s ní Caster nohy.
A jako by ucítil, že se na něj dívá, zvedl oči od Caster, škrábající se na nohy a stočil jej na Saber. Naklonil hlavu na stranu, jako by se ptal, jak se to Saber líbilo.

Saber neudělala nic jiného, než že zvolila taktický ústup.

Tady se brzy strhne rvačka. Není to tělocvična, abych se mohla krýt mečem, honilo se jí hlavou, zatímco brala schody dolů po dvou.
Nedokázala však již potlačit malé uchichtnutí.