Saber se mu vytrhla. ,,Ty jsi idiot," zašeptala a rozeběhla se pryč. Ani nevěděla proč, najednou jí po tváři stekla slza a násedovala ji druhá, třetí ... Slzy jí zamlžily pohled, takže Saber ani netušila, kam to vlastně běží.

Do někoho vrazila, uvědomila si to ale až ve chvíli, kdy ne ni dotyčná osoba promluvila.
,,Tady jsi," zavrčel ženský hlas. Tón jejího hlasu donutil Saber, aby si rukou osušila oči a vzhlédla vzhůru. Před ní stála Caster.

,,Příště koukej na cestu," nařídila Saber a založila si ruce na hrudi. Přitom trochu zavrávorala.
,,Nech mě na pokoji," odsekla jí Saber a chtěla jí obějít. Caster ale udělala vrávoravý krok doleva a tím jí zablokovala cestu.
,,Měla jsi tancovat s Gillesem," zasyčela a zašmátrala po něčem na svém lýtku. Než se Saber stačila podivit, Caster se už narovnávala. V ruce držela dýku s podivně tvarovanou čepelí.

,,Neblázni," vyhrkla Saber, šokovaná nenadálou hrozbou. Caster to však podle všeho myslela vážně. Alespoň tak vážně, jak jí to hladina alkoholu v krvi dovolovala.
Rozesmála se. ,,Copak? Neporazitelná šermířka Saber má najednou strach z malého nožíku?"
Saber udělala krok zpět. Začala pomalu litovat svého unáhleného útěku od Archera.

Byla jsem zbabělec. Měla jsem se k tomu, co řekl, postavit čelem.

,,Schovej tu směšnou hračku."
Saber se chtěla téměř rozesmát úlevou, když jej uslyšela za svými zády.
,,Odprejskni, Žluťáku, tohle je mezi mnou a Slečnou Na Útěku," škytla Caster.
Archer popošel vedle Saber. ,,I když jsem rád, že jsi Slečnu Na Útěku zastavila, tohle ti budu muset zabavit." A s těmi slovy se natáhl po Casteřině dýce.
Její majtelka ani nestačila zareagovat, požitý alkohol ji nenechal. Když se Archerovy prsty sevřely kolem rukojeti dýky, Caster ji jednoduše pustila a zlostně se zadívala na Archera.

,,Kšá!" zasmál se Archer, když uviděl rozzlobený výraz v jejích očích. Mávnul proti Caster rukou, jako by odháněl otravný hmyz.
Caster se nejprve na jeho gesto podívala pohledem "no to si ze mně děláš", ale pak se, světe div se, odplahočila pryč.

,,Pořád jsem podle tebe idiot?" zeptal se Archer, když odhazoval Casteřinu dýku pryč. Na tváři mu hrál spokojený úšklebek.
Saber přikývla

Sebejistý, nabubřelý zmetek to je, pomyslela si Saber.

A pak už její ruka samovolně vystřelila k jeho zlatému motýlku. Její prsty se sevřely kolem něj, Saber zatáhla a přitáhla si Archera blíž k sobě. Její rty ukončily jakýkoliv jeho pokus cokoliv dodat.
Byl vyšší než ona, takže si Saber musela stoupnout na špičky střevíčků.

Nebránil se. Naopak, přitáhl si ji blíže k sobě a trochu se sklonil, takže Saber rázem získala více rovnováhy, jak se její podpatky opět opřely o pevnou zem.
Od začátku dorážel na její rty těmi svými a ona mu odpovídala kladně. Nechtěla v tom nikdy přestat, ale navždy tak také zůstat nemohli. Po chvíli jim oběma došel dech, tak se Saber neochotně od Archera odtáhla a snažila se do svých plic dostat alespoň minimum chladného večerního vzduchu.

Když se Archerovi konečně začalo dostávat dechu, se zájmem jí pohlédl do očí. ,,Neprotiřečíš si trochu?" nadhodil pobaveně.
,,Buď zticha," odvětila Saber. Pak se k němu zpátky naklonila.

,,Je ti doufám zcela jasné, že teď už mi neutečeš?" poznamenal ještě Archer.
Saber zavrtěla hlavou. ,,Už neplánuji utíkat," odvětila těsně před tím, než se jejich rty opět spojily a celý svět zmizel v tom jediném okamžiku.