Uběhlo několik dní a já strávila většinu dne na policejní stanice, kde mě vyslýchali a chtěli vědět úplně všechno. Sepsala jsem, tam zprávu a musím počkat další dny, kdy mi dají vědět o tom, kdy předstoupím před soud.

Dny, který jsem netrávila na policajtech jsem se snažila trávit s rodinou, po menší dohodě s mámou, která nebyla vůbec nadšená z toho všeho a nechtěla mě opustit, jsem jí nakonec přemluvila.

Zrovna jsme jeli z letiště společně s tátou, který mě momentálně vezl za Andym. Náš vztah pokud se to dá, tak nazvat je dost na dobré úrovni už se ani tolik nehádáme, spíš si jen vyměňujeme názory, ačkoliv spolu nechodíme, ale i tak mám pocit, že mezi námi něco je.

„Podívej se na toho 4 nohýho psa." Zabručí táta a zastaví.

„Tati." Povzdechnu si.

„Můžeš přestat říkat té nebohé stařence s chodítkem 4 nohý pes?" Zeptám se.

„Ne nemůžu, vždyť se na ní podívej, jak se valí." Odpoví.

„Tati i ty budeš jednou starý nebo spíš už seš." Řeknu si spíš pro sebe, ale jsem si jistá, že mě slyšel.

O tom jestli to slyšel mě hned přesvědčil, když sundal svojí ruku z řadicí páky a bouchnul mě do ramene.

„Au přestaň mě mlátit." Vykřiknu a chytnu se za rameno.

„To je domácí násilí!" Řeknu.

„Jsme snad doma, aby to bylo domácí násilí?" Zeptá se.

„No nejsme, tak je to auto násilí." Odpovím.

„To jako myslíš automatický násilí?" Otočí se na mě.

Nadechnu se, že něco řeknu, ale i hned mi skočí do řeči.

„Tím pádem máš pravdu, auto násilí mě vždycky chytne, když seš poblíž." Poví.

Zamračím se a odfrknu.

-

Auto zastavilo před velmi známým domem. Natáhla jsem se pro tašku, kterou jsem měla položenou na zadním sedadle a rozloučila jsem se s tátou, který mě informoval o tom, že nebudeme dělat žádný prasečinky, každých 10 minut nám bude volat, abychom nestačili prožít orgasmus a když jsem mu pověděla, že orgasmus můžu prožít i během 2 minut jeho výraz se okamžitě změnil a málem mě nechtěl pustit z auta. Po slíbení všech možných slibů mě konečně pustil a já mohla jít v klidu k Andymu.

U těch slibů, co jsem měla tátovi slíbit, byl i bod „Neotěhotním s Andym, jinak se dám na jeptiškovskou dráhu" během toho co jsem šla, ke dveřím k Andymu domu jsem měla dost času přemýšlet, jak něco takovýho mohlo tátu napadnout no, a došla jsem k závěru, že to vědět radši ani nechci.

Otevřela jsem dveře a do nosu mě udeřila vůně špaget. Tašku jsem hodila na pohovku a šla jsem do kuchyně. Bokem jsem se opřela o rám dveří a sledovala Andyho, jak se soustředí na vaření. To bylo asi poprvé, co jsem ho viděla vařit, na sobě měl uvázanou zástěru a už mu jen stačila bílá čepice, aby z něj byl hotový kuchař. V kuchyni se pohyboval, jako kdyby tam vládl a zkušeně házel do hrnce ingredience. Zastyděla jsem se, když jsem si uvědomila, že jediný co umím uvařit já je čaj.

„Budeš, tam stát ještě dlouho?" Vyruší mě jeho hluboký hlas.

Trhnu sebou a usměju se, když vidím, jak mě pozoruje.

„Ráda sleduju lidi při práci."

„No nemělo by to být spíš opačně? Ženy patří do kuchyně a chlapy se mají jenom dívat?" Poví.

„Docela nám to funguje, jak jsme si to vyměnili."

Zašklebím se na něho a on jen protočí očima.

„Nakrájej mi cibuli." Řekne a na linku položí prkýnko, nůž a cibuli a kývne na mě, abych za ním přišla.

„Tváříš se jako, kdyby si cibuli ještě nikdy nekrájela." Protočí znovu očima, když se podívá na můj zděšený výraz.

„Ale krájela, jen mám strach."

„Ona tě nesežere."

„No to nevíš! Třeba to je nějaká cibule z Černobylu." Povím.

Andy se ke mně otočí a nahodí divný obličej.

„No co je!" Ohradím se hned.

„Ale nic." Odpoví.

Zbytek „vaření" jsme byli v tichosti, já se snažila pracně nakrájet cibuli a Andy? To ani nevím, co on dělal.

 Celou dobu se na mě díval a usmíval se, jako měsíček na hnoji a mě to bylo dost nepříjemný, nevydržela jsem to a musela jsem ho zkrátka okřiknout.

„Můžeš se přestat na mě dívat?"

„Ne proč?"

„Znervózňuje mě to." Šeptnu.

O 10 minut později:

„Sakra Andy usmíváš se jako, kdyby si vyhrál cenu dementa roku!" Okřiknu ho, když nepřestává zírat a usmívat se.

„Ty jsi zase příjemná." Poví a ještě víc se usměje a sleduje mě při práci.

„Ale být tebou moc se nevyjadřuju."

„A to jako proč? Já nezískala žádnou cenu."

„No, ale kdyby si Jake dával pozor, tak tady ani nejsi."

„Teď si definitivně povýšil z dementa na mega dementa. Gratuluju!" Řeknu.

-

Seděla jsem u stolu společně s Andym a jedla jsem ty nejlepší špagety s boloňskou omáčkou, dost jsem se divila, že mi neteče někde slina a nemlaskám.

„Víš na, co jsem si právě vzpomněl?"

„Ne já ti do hlavy nevidím." Odpovím.

„Dělal jsem na lince důvěry." Poví.

„Vážně a jak dlouho?" Zeptám se.

„Asi jedno odpoledne déle jsem to fakt nevydržel."

„Ani se ti nedivím. Mohlo ti volat, tak 5 lidí?" Natočím hlavu na stranu, jak jsem nad tím uvažovala.

„ A z toho všichni spáchali sebevraždu a to si i jeden chudák dokonce spletl číslo co?" Zaculím se na něho a strčím si do pusy další hrst špaget.

„Jsi hrozná." Zabručí a natočí si na vidličku špagety.

„A moc mě neser nebo ve mně probudíš zvíře." Poví.

Rozesmála jsem se, až mi málem zaskočilo.

„Prosím tě osla, se vážně nebojím." Protočím očima.

Andy upustí vidličku a stoupne si, přistoupí ke mně a přehodí si mě přes rameno.

„Co to kurva děláš!" Vykřiknu.

„Po tomhle si konečně uvědomíš, že si ze mě nebudeš dělat furt prdel!" Odpoví.

Šli jsme tmavou chodbu, Andy otevřel nějaký dveře, okamžitě jsem začala cítit chlor a pak mi to došlo.

„Opovaž se!" Vypísknu.

„Připravená?" Zeptá se a zastaví se na okraji.

„Jestli mě, tam hodíš tak si z tvých koulí udělám visací náušnice a ještě tě donutím, aby si je nosil!" Výhružně povím.

„No pro tohle to nejspíš obětuju."

Jakmile to vypustí z úst, tak mě pustí a já spadnu do vody, nestačím si ani zacpat nos. Šokovaně se vynořím a zírám na Andyho, ačkoliv jediný světlo vycházelo z prosklené zahrady a jeho postavu ozařoval měsíc i tak jsem moc dobře viděla jeho úšklebek na tváři.

„Biersack!" Zakřičím a stříknu po něm vodu.

Vyprskne smíchy a úplně ignoruje moje stříkání po něm.

„Náhodou je to zábava." Poví.

„Za to ti narvu násadu od koštěte do prdele a s tvým ksychtem vytřu podlahu!" Zavrčím, když se konečně dostanu pryč z bazénu.

„Ale no, tak aspoň si ses shladila a nemusíš se už koupat."

Natáhla jsem svojí ruku a chtěla jsem ho uhodit. Okamžitě jí chytnul a přitáhnul si mě k sobě.

„Jestli tě to potěší, tak když seš mokrá, tak ti to vážně sluší." Poví a znovu se ušklíbne.

„A to myslím v obou případech." Dodá ještě.

„Jsi parchant, aby si věděl."

„Ale i, tak mě miluješ."

Věta, co řekl mě překvapila, ale snažila jsem se to nedat najevo.

„To jsem nikdy neřekla, tak si zas moc nevěř." Promluvím.

„Ani nemusíš nic říkat jelikož, tvůj výraz prozradí vše." Odpoví.

Usmála jsem se a strčila jsem do něho, Andy klopýtne a spadne do bazénu.

„A prozradil tohle můj výraz?" Ušklíbnu se.

„Mrcho!" Odpoví, když se vynoří z vody.

„Vždyť je to přece zábava." Vyprsknu smíchy.

Ani jsem nezaznamenala, kdy se jeho ruce obmotaly kolem mých boků a on mě strhnul sebou do bazénu. Někdy je vážně výhoda být vysoký jako žirafa.

Dlouho nebyl žádný vtipný díl, a proto doufám, že jste se tímhle dílem aspoň trochu pobavili anebo trochu usmáli! :)

Další díl v úterý!