Už jsou to 2 týdny.

2 týdny, co jsem byla u Andyho.

2 týdny, co se ten debil ani jednou neozval.

2 týdny, co jsem mu volala, ale přesto to nezvedl a já měla čím dál tím větší strach jestli se mu něco nestalo.

Před několika dny mi konečně sundaly mojí ortézu a já mohla zase skotačit jako srnka v lese.

K mé smůle mi vzaly moje dvě nejlepší kamarádky, které už zřejmě nikdy neuvidím, tak trochu jsem si připadala jako v Titanicu, když jsem se s nimi loučila a nechtěla je opustit. Doktoři se na mě dívali jako, kdybych byla na drogách a nebyli daleko od pravdy, zřejmě za to mohly jejich úžasný léky, co mi dali, abych se rychleji uzdravila.

„Bee?" Zakřičí táta.

„Co je?" Odpovím.

„Myslíš, že je tohle dobrý?" Zeptá se, když dojde do obýváku.

Nevěřícně jsem se na něho dívala a snažila jsem se, abych nevybouchla smíchy, bohužel se mi to nedařilo a po mém zděšeném obličeji následoval totální výbuch smíchu.

„Co to proboha je, to si hraješ na baletku?" Dostanu ze sebe mezi smíchem.

„Abys věděla, to byla móda mých mladých let." Prskne uraženě a založí si ruce na prsou.

Můj milovaný stvořitel měl na sobě dost zvláštní kostým z dob raz dva a vypadal jak Elvis Presley, vlasy měl vyčesané nahoru a v ruce držel Lenonky.

„Kde si to vzal?" Povím.

„Na půdě." Zaculí se na mě.

„Doufám, že to plánuješ vyhodit." Zdvihnu obočí.

„Spíš jsem plánoval, že bych si to vzal na koncert."

„Varuju tě tati, jestli si to vezmeš na váš koncert, tak už nebudu tvoje dcera."

„Tím líp aspoň ušetřím." Odpoví.

Otevřu pusu do velkého O a zamračím se na něho.

„Tak to sis posral, jdu ven." Zamumlám, zvednu se z pohovky a odejdu pryč.

„Vezmi si mobil a přijď brzo." Křikne po mně.

Zakoulím očima, popadnu svojí bundu a vydám se do zataženého LA. Poslední dobou ani jiné počasí tady není. Rozhodla jsem se, že se stavím ve Starbucks pro nějaké dobré kafe.

„Dobrý den jedno karamelový latté." Povím mile na prodavačku.

Jenom kývne a začne ho připravovat.

Přebíhala jsem zrovna silnici, když něco upoutalo mojí pozornost nebo spíš někdo. Za sklem kavárny seděl Andy to by ještě nebylo tak divné, kdyby naproti němu neseděla dívka, která vypadala jako ta, kterou má v pokoji v rámečku.

Ta dívka, která měla být zřejmě mrtvá, tak vůbec nevypadala. Nadšeně o něčem mluvila a poté se k němu naklonila a políbila ho. Nechal jí, neodstrčil jí, víc si jí k sobě přitiskl a polibky obětoval.

Upustila jsem svoje latté na zem a nevěřícně se na ně dívala. Oči se mi zaplňovaly slzami a moje nohy jako, kdyby zkameněly.

Pohled třetí osoby + pusťte si písničku v multimédiích.

V tu chvíli se to stalo, chlapec otočil svojí hlavu, aby viděl na venkovní lidi, který pobíhali do práce a spatřil jí.

Okamžitě vstal od stolu a vyběhl z kavárny.

Dívka zakroutila nevěřícně hlavou, ještě jednou na něho pohlédla a rozeběhla se pryč.

Ignorovala volání jejího jména ať se vrátí, že jí to všechno vysvětlí. Chtěla se dostat zpátky do svého pokoje zamknout se a už nikdy nevylézt. Cítila divný pocit u srdce a oči jí pálily od slz. Neměla ani sílu si je utírat, chtěla pouze být už doma.

Chlapec se jí snažil dohnat, ale byla pro něho moc rychlá, ačkoliv nechtěl, musel to vzdát. Vrátil se do kavárny, rozloučil se s onou dívkou, která měla být už dávno mrtvá a vydal se jí hledat a všechno jí vysvětlit.

Pohled Rebecca:

Ubrečená jsem doběhla domu, skopla jsem boty a vyběhla jsem schody do svého pokoje. Spadla jsem do postele a znovu se rozbrečela, tak hrozně mě to bolelo, ačkoliv jsem vůbec nevěděla proč.

„Becco ty už jsi tady? Podívej, co jsem našel." Řekne táta a vstoupí do pokoje.

„Rebecco?" Zeptá se a já vzlyknu.

„Zlato, co se stalo." Poví, dojde až k posteli a sedne si na ní.

„Podívej se na mě." Zašeptá.

Zvednu k němu svojí hlavu a smutně se na něho usměju.

„Copak se stalo?" Řekne a okamžitě mě stáhne do svého náručí.

„Lhal mi tati, on mi lhal." Odpovím a znovu se rozbrečím.

„Šš zlatíčko, kdo ti lhal? A v čem." Začne se mnou houpat a hladit mě ve vlasech.

„Andy a lhal mi úplně ve všem." Zašeptám a pevněji obejmu tátu.

„To je hajzl já ho vážně zabiju." Zavrčí.

„Ne tati, prosím on ti za to nestojí."

„Měl by si konečně uvědomit, co dělá." Poví a víc mě stiskne ve svém náručí.

„Tak hrozně to bolí tati." Vzlyknu.

„Já vím zlato, já vím." Řekne a políbí mě do vlasů.

-

Celý dny jsem chodila jako tělo bez duše. Kluci za mnou několikrát byli a snažili se mě rozesmát, ale mě do smíchu vůbec nebylo. Několikrát tu byl i Andy a chtěl si se mnou promluvit nikdo ho, ale nechtěl pustit dovnitř a za to jsem byla vděčná, kdybych ho měla znovu vidět, nejspíš bych se zase rozbrečela. Můj mobil stále zvonil pod příchodem SMS a hovoru, co mi zanechával.

Vrátila jsem se zpátky do svého pokoje a ztuhla jsem v pohybu.

„Co tady děláš?" Zavrčím, když ho spatřím, jak stojí u okna.

„Rebecco, nech mě to vysvětlit." Promluví.

„Vypadni." Povím.

„Becco prosím."

„Řekla jsem, vypadni!"

„Prosím." Řekne.

„Nechtěj, abych na tebe zavolala policii."

„To neuděláš."

„Myslíš? Vloupal ses do tátovýho domu!"

„Ale jenom kvůli tomu, aby si mě vyslechla."

„Já tě, ale nechci poslouchat, prostě vypadni z mého pokoje a z mého života."

„Nebylo to, tak jak to vypadalo." Poví a ignoruje mojí předešlou větu.

„Aha, takže si jí vůbec nestrkal jazyk do krku a vůbec to nebyla ta holka, která měla být mrtvá co?" Zvýším hlas.

„Loučila se se mnou."

„Loučila? A kam jde?
Zpátky do hrobu?!" Prsknu.

„Reb." Poví.

„Proto ses mi neozval 2 týdny? To si byl celou dobu s ní?"

„Neozval jsem se ti, protože před 2 týdny se objevila před mými dveřmi. Myslel jsem, že je mrtvá, ale nakonec mi to všechno vysvětlila. Udělala si falešný doklady a odstěhovala se do Francie, kde začala žít nový život."

„A to ti mám jako věřit Andrew?" Ušklíbnu se a snažím se zahnat slzy.

„Doufám, že jo. Nemiluju jí."

„Tak to jsem opravdu ráda, že jí nemiluješ." Řeknu ironicky.

„Máš právo být na mě naštvaná klidně mi vynadej, zmlať mě cokoliv, jen mi dovol být s tebou. Posral jsem to, já vím." Řekne a rukama si projede ve vlasech.

„To si teda vážně posral. 2 týdny jsem se o tebe bála, jestli se ti něco náhodou nestalo a ty si místo toho s holkou, která má být už dávno pod kytkami! A když jdu konečně ven, tak tě s ní uvidím v kavárně, jak se líbáte."

„Ani nevíš, jak hrozně jsem se cítila. Kvůli tobě jsem probrečela, několik nocí ty hajzle! A ty máš ještě dost drzosti na to ukázat se u mě v pokoji?!" Zakřičím.

„Mrzí mě to." Zašeptá.

„To by teda kurva mělo. Zničil si úplně všechno Andrew, konečně jsem si myslela, že by snad mezi námi mohlo něco být, ale asi jsem se spletla."

„Rebecco, i já jsem si začal myslet a přát si, aby mezi námi něco bylo."

„Nenávidím tě, Andrew." Povím skrz zuby.

„Nenávidím tě za to, že si všechno zkazil."

„Nenávidím tě za to, že jsem kvůli tobě brečela, ačkoliv jsem si řekla, že už kvůli žádnému klukovi brečet nebudu."

„Nenávidím tě za to, že jsem se do tebe zamilovala i přesto, že jsem nechtěla."

„A hlavně tě taky nenávidím za to, že tě miluju." Slzy mi znovu stékaly po tvářích.

Andy se na mě překvapivě díval a rozešel se ke mně, úplně ignoroval moje věty o tom, ať se ke mně nepřibližuje. Přitáhl si mě do náruče a já se znovu rozbrečela.

„Taky tě miluju a mrzí mě to všechno, co jsem ti udělal, Rebecco." Zašeptá a poté mě políbí.