Zaraženě se na něho začnu, podívám a v ruce svírám svojí mikinu.

„Cože?" Vykoktám.

„Ptám se,proč máš tady mojí bundu."

„Nevím." Vlastně to byla pravda sama nevím,proč jí tady mám.

„Takže ty nevíš?" Zvýší hlas.

Cuknu sebou,takhle se nikdy nechoval a to už jsem ho viděla párkrát opilého.

„Andy uklidni se je to,jenom bunda." Protočím očima mikinu hodím na postel a přejdu ke skříni,abych si vzala čistý oblečení.

„Je to,ale moje bunda."

„Ježiši, Andy já ti jí neberu,tak si jí vezmi sama nevím,jak se tady objevila."

„Proč si na mě,tak nepříjemná?"

„Já?" Otočím se k němu.

„Ty tady na mě zvyšuješ hlas,kvůli debilní bundě!"

„Jsi,tak hrozně sexy,když si rozčílená." Zachraptí a usměje se.

„Děláš si prdel?" Dám si jednu ruku v bok a čekám na jeho odpověď.

„Ne myslím,to vážně." Přejde ke mně a natáhne ke mně svojí ruku.

„Nešahej na mě." Procedím skrz zuby a uhnu,před jeho rukou.

„No,tak nebuď nepřístupná."

„Měl by si jít dolů,kluci tě už shání."

„Půjdu dolů,ale nejdřív si spolu užijeme jako v hotelu." Udělá pár kroků, při kterých nás dělili od sebe už jenom pár centimetrů.

„Andy jsi opilý, jdi dolů a nech mě být." Promluvím a chci mu udělat volný průchod ke dveřím,aby mohl odejít.

„Ale no,tak víš moc dobře jako já,že to chceš taky." Natáhne se po mě a chytne mě za zápěstí.

„Pusť mě." Řeknu a snažím se mu dostat z jeho pevnýho sevření.

„Ne." Opile se na mě uculí.

„Vím moc dobře,že to chceš jako já." Svoje rty přitiskne na můj krk.

„Přestaň!" Vykřiknu a začnu sebou házet.

Povolí stisk a já vytrhnu svojí ruku z jeho sevření. Napřáhnu se a vrazím mu facku. Jeho hlava odletí na stranu a začne se, tam rýsovat červený obtisk. Chytne se za postižené místo a vražedně se na mě podívá.

„Vypadni." Zavrčím.

„Nikdo mě nebude mlátit." Zvýší hlas a odhodí mě na postel.

Vykřiknu a snažím se rychle dostat pryč od něho. Okamžitě zareaguje a přitiskne mě na postel, sedne si na moje nohy,abych se nemohla hýbat, a svýma rukama přidrží té mé nad hlavou. Vyděšeně se na něho dívám a bojím se pomyslet,na to co se stane dál.

„Nech mě být." Křiknu,ale můj hlas selže a vyjde z mé pusy jen nesrozumitelná věta.

„Bude se ti to líbit,ale nesmíš být tak ztuhlá jinak si to vůbec neužiješ." Ušklíbne se.

„Andy no,tak přestaň tohle už přestává být legrace."

„Neboj se legrace teprve přijde." Konečky prstů mi přejede po čelisti.

Dech se mi zastaví,když jeho ruce začnou šmátrat po mém těle, moje oči se nedobrovolně začnou plnit slzy a začnu mít ten známý pocit v žaludku,co jsem měla vždycky s Markusem.

Usilovně začnu přemýšlet,co dál,ale nic mě nenapadá. Začnu hledat po pokoji jakoukoliv věc,která by mi pomohla byla bych ráda,za cokoli nejradši bych si přála,kdyby se teď otevřeli dveře a v nich stál kdokoliv.

Seberu poslední špetku síly a pokusím se vytrhnout svoje ruce ze svýho sevření. Jednu ruku osvobodím, svojí volnou rukou ho začnu mlátit do obličeje. Když spadne vedle mě na postel,rychle z ní vyskočím a rozeběhnu se ke dveřím, k mé smůle zakopnu o bundu,která ležela uprostřed pokoje a spadnu na zem. Rychle se vyškrábu na nohy,ale to už mě Andy přitiskne ke zdi.

„Kolikrát ti mám ještě říkat,že mě nebude nikdo mlátit!" Křikne po mě a napřáhne svojí ruku.

Přivřu oči a hlavu nakloním na stranu a očekávám to nejhorší. Z mého hrdla se nedobrovolně vydere na povrh vzlyk,který se ozve v tiché místnosti,jako prosba o pomoc. Jeho ruka se zastaví v pohybu rychle jí stáhne zpátky k tělu. Podívám se na něho a v jeho očích uvidím něco,co nedokážu rozeznat.

„Rebecco,tak moc se omlouvám nikdy bych ti neublížil." Promluví do ticha,který panuje mezi námi.

Slzy mi stečou po tváři a já je utřu.

„Omlouvám se,tak moc." Natáhne ke mně ruku,ale já sebou cuknu a on jí hned stáhne.

„Hrozně mě to mrzí,ani nevím co to do mě vjelo."

Než jsem stihla cokoliv říct znovu promluvil.

„Musím odsud vypadnout." Vyběhne ze dveří a mě nechá stát opřenou o zeď.

Hlavě se mi odehrálo znovu,co se tu stálo před pár minutami. Mojí hlavu tížila jenom jedna otázka „Co to sakra bylo?" Donutím svoje tělo,aby se pohnulo, vezmu svoje oblečení a obléknu si ho. Můj pohled hned padne na zmačkanou postel. Tenhle večer tu nechci spát,ani náhodou. Vyšla jsem na chodbu a přešla jsem do tátovýho pokoje. Odkryla jsem kousek přikrývky a lehla si pod ní. Nemohla jsem ani zavřít oči,jelikož se mi vždycky objevila znovu ta scéna. Slzy se mi znovu začaly hromadit v očích a já se silou vůle přemlouvala k tomu,abych se nerozbrečela jako malá holka. Byla to od něho obrovská rána,tak hrozně mě to bolelo a zároveň mrzelo. Nikdy by mě nenapadlo,že by tohohle byl schopný. A byl by? Uhodil by mě? Anebo by mě znásilnil? Potichu vzlyknu, otočím se na bok a deku si přitisknu víc k tělu. Nejhorší na tom je,že jsem se bála víc o to,kde je Andy a jestli se mu náhodou něco nestalo,než abych se bála toho,aby se nevrátil a nedokončil to co začal. Ale někde hluboko ve mně, mi něco říkalo a snažilo se mě přesvědčit,že by něco takovýho neudělal.

-

Cukla jsem sebou a okamžitě jsem otevřela oči,když jsem cítila, jak se postel vedle mě prohnula.

„Co tu děláš?" Zašeptá.

„Snažím se spát." Odpovím.

„Proč nejsi ve svým pokoji."

„A ty?" Až po chvíli mi dojde,jak blbě to znělo.

„Já tady mám spát,ale jak tak koukám někdo mi to už zabral,takže si půjdu lehnout asi do tvýho pokoje,pokud je teda prázdný." Zvedne se z postele a chce odejít.

„Ne,počkej." Zašeptám.

„Nikam nechoď a zůstaň tu semnou."

Dívala jsem se,jak stál u dveří a zvažoval to.

„Jestli nás někdo načapá,jak ležíme spolu v posteli,tak mě čeká kastrace."

„Moc to prožíváš je to jenom spánek."

„No právě,to můžeš spát i sama ne?"

„Ne."

„Proč."

„Nechci."

„Jestli mi neřekneš důvod,tak jdu spát jinam."

„Měla jsem noční můru." 

Nechtěla jsem mu říct pravdu, nepotřebuju,aby vyváděl a ještě se pokusil Andyho zabít. Ačkoliv by si to Andy zasloužil anebo spíš by si zasloužil rozbít hubu.

„V tom snu." Vykoktá.

„Byl Markus?" Zeptá se.

Trochu sebou trhnu, kvůli jménu co vysloví,přesně tohle se mi stává vždycky,když uslyším jméno Markus.

„Ne." Odpovím.

„Aha."

„Pojď si prosím tě lehnout."

„Co,když to zjistí Andy?"

„Anebo co když to zjistí, kdokoliv?"

„Nikdo to nezjistí,když jim to neřekneš."

„Jindy bych byl nadšenej spát v jedný posteli s holkou,ale teď se mi to fakt nezdá."

„Tak si spi na zemi,pro mě za mě."

Po chvíli uslyším kroky blížící se k posteli a za nedlouho se postel znovu prohne pod jeho váhou. Usměju se nad tím,jsem opravdu ráda,že tuhle noc nebudu muset strávit sama s nočními můrami.

„Dobrou noc Rebecco." Promluví po chvíli.

„Dobrou noc Ashley." Odpovím ospale a zavřu svoje oči.

Vážně mě trochu štve,jakýho jsem udělala hajzla z Andyho. Neměla jsem v plánu,že něco takovýhle ho se stane. Takže se omlouvám pokud jste čekaly další vtipný díl :/ Přemýšlím,že jsem měla napsat někoho jinýho na místo Ashleyho,ale ten se tam hodí,až tedy na to,že bychom ho nemuseli vůbec přemlouvat,aby spal v jedný posteli s holkou :D

DALŠÍ DÍL ZÍTRA!