Otevřela jsem oči a můj pohled byl rozmazaný, párkrát jsem mrkla,aby si oči zvykli na okolní tmu a pomalu jsem se zvedla a rozhlídla jsem se po prázdným bytu. Digitální hodiny pod televizí ukazovali 9:25 pm to jsem omdlela pomalu na 2 hodiny? Dojdu ke zdi a chci rozsvítit,jenže světla nefungují a v tu chvíli se ozval hrom a já nadskočila a stačila jsem ještě vykřiknout. Ozvalo se zaklepaní na dveře a poté zvonek.

„Jestli si teď někdo myslí,že pomalu v 10 hodin půjdu otevřít dveře ještě k tomu v bouřce a když nefungují světla,tak musí být blázen." šeptnu si.

Táta má klíče pokud je to on odemkne si,ale jelikož by nezvonil ani neklepal nechci ani pomyslet, kdo by tam mohl stál. Myšlenky se mi hned vrátili ke zprávám,kde reportérka oznámila,že ho zítra pustí, bála jsem se ačkoliv je nemožný, aby Markus stál za těmi dveřmi. V zámku zarachotili klíče a potichu se otevřeli, zadržela jsem dech a rychle jsem se schovala za pohovku. Vím hrozná skrýš a hned by mě tady někdo našel,ale i jistota je jistota.

„Rebecco?" ozve se hluboký mně až moc povědomý hlas.

Stoupla jsem si ze svýho „úkrytu" a podívala jsem se člověka,který stál uprostřed obýváku a rozhlížel se.

„Andy?" zeptala jsem se jako,kdybych si nebyla jistá jestli je to opravdu on.

„Proč si byla za tou pohovkou?"

„Myslela jsem,že si M- zloděj." zakoktám se a pomalu k němu dojdu.

„Co tady děláš?" zeptám se.

„Tvůj táta volal,že tě má jít někdo zkontrolovat,když nefunguje elektrika, jelikož on uvízl ve výtahu společně s tou holkou s kterou byl na rande." poví.

„Aha." odpovím.

„Proč si tady po tmě sakra?" dojde do ke zdi a začne hledat spínač,aby rozsvítil.

„Zrovna jsem vyvolávala duchy a potřebovala jsem tmu." protočím očima.

„Fajn" řekne,když několikrát zmáčkne spínač a nic se neděje.

„Zkus v kuchyni najít svíčky já se podívám v obýváku."řeknu a začnu je hledat.

Po několika minutách je Andy konečně našel,  nabral jich co nejvíce a vydal se po schodech nahoru.

„Tak pojď." řekl a vyšel schody nahoru,přičemž stačil ještě zakopnout na posledním schodě a svíčky se rozsypali na zem.

„To je tak,když dáte nějakou práci chlapovi." šeptnu a začnu poslepu hledat svíčky.

Otevřela jsem svoje dveře od pokoje a začala jsem dávat svíčky na různý místa, Andy je potom zapálil, vypadalo to jak příprava na romantickou noc. Opřela jsem se o rám postele a podívala se na Andyho.

„Sedni si." pokynula jsem a Andy přišel k posteli a sedl si vedle mě.

„Proč si vůbec přišel ty?" zeptám se podívám se na něho.

„Měl jsem to blízko." odpoví.

„Jasně." znovu protočím očima.

„Tvůj táta volal všem klukům a nikdo nemohl,tak jsem si řekl proč bych nenavštívil svojí oblíbenkyni." poví.

„Je divný,že zrovna ty se ukážeš." uhnula jsem pohledem a zahleděla jsem se do svíčky.

„Reb?"

„Co se děje?" zeptá se. Touhle otázkou mě překvapil, odtrhla jsem pohled od svíčky a rychle se na něho podívala.

„Nic." odpovím prostě a svůj pohled vrátím zpátky ke svíčce.

„Vážně? Jindy si veselá a děláš si ze mě prdel ale dneska? Dneska jako kdyby tě někdo vyměnil."

„Jen nemám náladu to je všechno." šeptnu zavřu oči a znova je otevřu. Jeho ruka spočine na mém rameni.

„I když mě v lásce moc ráda nemáš,tak mi nemusíš lhát nikomu mu to neřeknu." poví.

„Já-." hlas se mi zlomil, uhnula jsem pohledem,aby neviděl jak mi pár slz sklouzlo po tváři.

„Prostě se bojím." odpovím.

„Čeho?" zeptá se.

„Všeho." šeptnu.

„Bojím se,že se něco pokazí a já všechno ztratím, bojím se, že už to nepůjde vrátit zpět." řeknu.

„Nemusíš se bát je tu s tebou táta i kluci." poví.

„A já, já jsem tu s tebou." dodá.

Podívám se na něho a smutně se usměju, hřbet jeho ruky dopadne na mojí tvář a otře mi slzy. Nakloním se k němu a obejmu ho, slzy mi začaly znovu téct po tváři. Kdyby mi někdo řekl před pár dny,že v mojí posteli bude ležet Andy já se s ním budu objímat a nebudeme se hádat,tak se mu nejspíš vysměju,ale teď je opak pravdou- Nevím proč,ale v jeho objetí jsem měla pocit bezpečí jako kdybych se mohla schovat přede všemi.

„Promiň." omluvím se a odtáhnu se od něho.

„To je v pohodě." usměje se.

Měla jsem nutkání mu říct o tom, co říkali v televizi,ale stejně by se to dozvěděl hlavně by to okamžitě šel říct tátovi a já nechci,aby byl nějak vynervovaný stačí, že jsem já.

„Víš,že je to poprvé co se normálně bavíme a nehádáme se?" poví.

„Tak to hlavně nepokaz." odpovím.

„Já?" zeptá se.

„A už to zase začíná." odpovím.

„Nejspíš nevydržíme bez toho,abychom se aspoň jednou nepohádali." řekne.

„Asi máš pravdu,ale i tak se s tebou chci normálně bavit,ale pokaždé mám nutkání tě nějak zesměšnit." povím.

„Nápodobně, jeden pohled a v hlavě mám už několik vět anebo věcí, co bych ti nejradši udělal nebo řekl." poví.

„To jsi opravdu milý." pdpovím.

Ozve se další hrom a já nadskočím a víc se přitisknu k Andymu.

„Bojíš se bouřky jo?" zeptá se.

„Nebojím." odseknu a odtáhnu se od něho.

„Opravdu? Tak to ti nebude vadit,když už půjdu." poví.

Jenom pokrčím rameny. Andy se zvedl a šel pomalu ke dveřím stoupla jsem si, abych se s ním rozloučila. Ozval další hrom, co zněl jako kdyby do něčeho praštil, rychle jsem skočila Andymu do náruče, jen se na mě pobaveně podíval.

„Takže se vážně nebojíš?" zeptá se blízko mého obličeje.

„Nech toho, možná trochu." řeknu a urovnám si triko.

„Zůstaneš tu se mnou prosím?" zeptám se a zčervenám.  Absolutně jsem nechápala to,že jsem právě zčervenala před Andym. Ano před tím Andym, na kterýho mám furt kecy. Tohle je ten nejtrapnější den v mém životě strávený v Americe.

„Když tak hezky prosíš." odpoví obejde mě a lehne si zpátky na mojí postel.

Lehnu si vedle něho a praštím ho do břicha.

„Za co?" zeptá se,když si tře místo kam jsem ho praštila.

„Ty moc dobře víš." odpovím.

„Ne nevím." řekne.

„Ale ano víš." povím.

„Nevím." odvětí.

„Jo."

„Ne."

Dohadovali jsme se pár minut než do mě  Andy strčil a já spadla z postele, rychle jsem se zvedla a vražedně jsem se na něho podívala,když se smál jako pominutý. Stoupla jsem si na postel a sedla jsem si na něho.

„Zajímalo by mě jestli si lechtivý." povím.

„Nejsem." odpoví.

I tak jsem to musela vyzkoušet, co kdyby mi lhal, začala jsem ho šimrat a on se začal smát.

„Tak nejsi jo?" zeptám se lochtám ho dál.

Chytl mě za ruku a povalil mě vedle něho vyhoupl se na mě a lstivě se na mě podíval.

„A co ty jsi lechtivá?" zeptá se a usměje se.

„Ani to nezkoušej!" vypísknu a snažím se ho dostat ze sebe.

„To beru jako souhlas." odpoví a začne mě lechtat, začnu se smát a kroutit sebou.

„Dost! Přestaň." vykřiknu.

„Odplata zlato." řekne a dál mě lochtá.

„Andy!" vykřiknu a chci ho ze sebe shodit.

„Prosím." dodám.

„No jo." protočí oči a sleze ze mě využiju toho a sednu si na něho.

„Zkus to a znova skončíš pode mnou a budu tě lochtat, tak dlouho dokud tě někdo nezachrání." poví vážným hlasem. Nakloním se k němu a jeden pramen vlasů mi spadá do obličeje natáhne svojí ruku a dá mi ho za ucho.

„Doufám,že mě někdo zachrání co nejdřív." šeptnu mu pár centimetrů od jeho obličeje.

„A já zas doufám,že ne." šeptne a přiblíží se ke mně nosy se dotknou a my si hledíme zpříma do očí a ani jeden nechce překročit ten kousek co nás dělil od polibku.

Ze zdola se ozve rána dveří a potom uslyším kroky po schodech. Odtrhnu se od Andyho a zvednu se z něho a podívám se na dveře.

„Jsem doma." křikne táta.

„To jsme si všimli." zamumlá Andy.

Táta vstoupí dovnitř a usměje se na nás.

„Konečně, ani nevíte, jak otravný bylo strávit 2 hodiny ve výtahu."otráveně řekne a potom se rozhlídne po pokoji.

„Proč tady máte ty svíčky?" zeptá se.

„Vždyť nefunguje elektrika." odpovím.

„Funguje už asi 3 hodiny." poví táta a rozsvítí světlo.

„Jdu se převlíct." dodá ještě a odejde do svého pokoje.

„Počkat to znamená,že si mi lhal, když si říkal, že elektrika nefunguje." otočím se k Andymu.

„Když jsem přišel nefungovala." pokrčí rameny obejde mě a vyjde z mého pokoje.

„No jasně." šeptnu si pro sebe.