Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

8.

Pohled Biancy, pátek

,,Bi.." povzdechl si Leo a vypnul telefon. Zamračila jsem se a založila si ruce na hrudi. 

,,Promiň, musím jít," usmál se a vstal.

,,Zase?" vstala jsem taky. Jen překvapeně zamrkal, ale poté se otočil a chtěl odejít. Zamračila jsem se ještě víc a předběhla ho. Stoupla jsem si před něj a tím mu "zatarasila" cestu pryč.

,,To chceš odejít bez rozloučení?" ušklíbla jsem se, mezitím co Leo nadzvedl tázavě obočí.

,,Co chceš?" pousmál se a snažil neznít trochu popuzeně. Jen jsem protočila očima.

,,Vysvětlení," pokrčila jsem rameny a přejela si jen tak jazykem po zubech.

,,Jaké?" přimhouřil oči, ale určitě moc dobře věděl, jaké.

,,Kam jdeš?" odpověděla jsem a zadívala se mu svýma zelenýma očima do těch jeho modrých.

,,Na trénink?" zkusil, ale já mu nyní nevěřila ani nos mezi očima.

,,Lžeš," odpověděla jsem prostě.

,,Proč tě zajímá, kam jdu?" tentokrát se zamračil on.

,,Prostě to chci vědět," mikla jsem rameny a pozorovala ho.

,,Tak máš smůlu, neřeknu ti to," ušklíbl se a vyplázl na mě jazyk. Sice se nemračil a spíš mu koutky úst cukaly nahoru, ale to mě nezajímalo.

,,Leonarde," zavrčela jsem a propálila ho pohledem. ,,Prostě mi řekni, kam jdeš a já tě nechám jít."

,,Ne," zavrtěl hlavou a odstrčil mě. Nad tím jsem překvapeně pootevřela pusu a chytla ho za zápěstí. Zastavil se a tentokrát něco zavrčel. 

,,Řekl jsem ne," sykl a vymámil se z mého sevření a chytil moji ruku. Dal mi ji nad hlavu a druhou také chytil. ,,Co nechápeš na slově ne?" ušklíbl se a i druhou ruku mi dal nad hlavu. Najednou mi začalo srdce bušit o něco rychleji a dýchalo se mi hůř než normálně. Netušila jsem, co to do něj vjelo a radši zavřela oči. Leo si po chvíli uvědomil, co udělal a pustil mě. Podíval se na mě smutným výrazem a s tichým promiň zmizel. 

Jen jsem seděla na chodníku a pozorovala své ruce. Byly na nich menší otisky jeho ruk, ale naštěstí to tak moc nebolelo.

///

Pohled Lea

Jakmile se dotočilo, co bylo naplánované, oddechl jsem si. Tak strašně mě mrzelo, jak jsem na ni vyjel, ale... bože, jsem hroznej kamarád. Naše přátelství si nezasloužím.. Jel jsem domů autem, když jsem si všiml zářivých světel kus od silnice, přibrzdil jsem a podíval se tím směrem. Byl to nějaký klub.. Do klubů jsem nechodil, ale jelikož jsem se cítil na nic, rozhodl jsem se napsat Cameronovi, jestli by tam nešel. 

Jen co jsem odeslal zprávu, mi okamžitě přišla odpověď.

Cameron: Čau brácho! Tak jasně, za deset minut u toho klubu. Snad tam bude nějaká krasavice

Jen jsem se nad tím uchechtl a aby se neřeklo mu napsal jednoduchou souhlasnou odpověď. Zajel jsem do nejbližšího parkoviště, zaparkoval a vyšel z auta. Jakmile jsem zamčel auto, vydal jsem se ke klubu, kde už nečekaně stál Cam. Z klubu se linula hlasitá hudba a alkohol. Povzdechl jsem si a vydal se vstříct alkoholu, hlasité hudbě a spoustu těl, co se vlnily do rytmu hudby jako ostatní.

///

,,Leo?" uslyšel jsem hlas Cama. Jen jsem seděl u baru a popíjel už několikátou sklenku whisky. Cameron se ke mně proplétal davem lidí ke mně a za ním stála tmavovláska s roztomilým obličejem. Tiskla se k němu a neustále se usmívala. nadzvedl jsem obočí a přiblble se usmál. V krvi už jsem měl alkoholu dost na to, abych byl opilý. Avšak Cam nevypadal moc opile a ta holčina taky ne. Cam ke mně přistoupil a zhodnotil situaci.

,,Už by jsi měl jít domů," ušklíbl se. 

,,Proč?" rozesmál jsem se a poručil si další sklenku. Cameron se zamračil a počkal, dokud ji nedopiju. Už už jsem chtěl další, když mě nečapl za rukáv mé mikiny a nevytáhl na nohy. 

,,Já ještě škyt nechci domůů!" zaúpě jsem jako malé dítě a natáhl se k baru.

,,Leo!" uchechtl se můj kamarád a podepřel mě z jedné strany. Z druhé mě držela ta jeho partnerka a usmívala se jako měsíček na hnoji. Očividně byla Camem okouzlená.

,,Ke mě nemůžeš, mám jiné plány," uchechtl se a při posledních slovech se podíval na tu dívčinu. Nechápal jsem tak úplně vážnost situace a tak jsem se jen rozesmál.

,,Tak tu zůstanu!" ušklíbl jsem se a zastavil se v pohybu. Cam se chvíli mračil, ale poté ho očividně něco napadlo a jen se ušklíbl. 

,,Kde máš telefon?" vyhrkl a pomalu se znovu rozešel.

,,V kapse, proč?" uchechtl jsem se. Cam mi neodpověděl a jen mi telefon vytáhl.

,,kdo je Bi a srdíčko?" nadzvedl obočí. 

,,Jedna skvělá holka, ale  tak trochu jsem se s ní pohádal." znovu jsem se opilecky rozesmál a začal si pobrukovat nějakou odrhovačku. 

,,Takže se ti líbí?" zeptal se, ale já se stále smál a zpíval, takže radši vytočil její číslo a čekal na odpověď.

,,Halo?" řekl do telefonu a poté se s ní začal bavit. Poté telefon položil a zazubil se.

,,Budeš u ní,"

///

Pohled Biancy

,,Co se stalo?" zamračila jsem se, jakmile jsem otevřela dveře a v nich stál Leův kámoš s nějakou dívkou.

,,Opil se," ušklíbl se a já si povzdechla. 

,,Myslím, že mi k tomu asi víc neřekneš co?" zadívala jsem se na něj.

,,Ne," zavrtěl hlavou a ušklíbl se. ,,No nic, my už půjdeme," podíval se na tu dívku a skousl si ret. Vyplázla jsem jazyk a radši místo nich podepřela Lea.

,,Tak pojď," ušklíbl jsem se a jakmile jsem zavřela dveře jsem se i s ním vydala k sobě do pokoje.

Položila jsem ho do své postele a usmála se, ale jakmile si sundal mikinu, pod kterou nic neměl, a lehl si, odvátila jsem pohled a zčervenala.

,,Rajčee!" rozesmál se a já zčervenala ještě víc.

,,T-tak já už  půjdu. Nechceš něco?" vydolovala jsem ze sebe a snažila se skrýt červeň na mých tváří.

,,Jo," zamručel ,,chtěl bych, aby jsi tu se mnou zůstala." zazubil se a chytil mě za zápěstí. Poplácal na místo vedle sebe a stáhl mě za ním. Vyjekla jsem, ale jakmile jsem ležela vedle něj, musela jsem se usmát.

,,Měl by jsi spát," zašeptala jsem.

,,Ale já nechci," zaprotestoval a já se rozesmála.

,,Jsi jak malé dítě," cvrnkla jsem ho do nosu. ,,Za co by jsi se pokusil usnout?"Chvíli přemýšlel, ale nakonec se zazubil a promluvil.

,,Za pusu," na chvíli jsem se zarazila, ale nakonec nesměle kývla. Naklonila jsem se a dala mu lehkou pusu na líčko. Když jsem se odtáhla, měl zavřené oči a usmíval se. Možná jsem byla trochu červená ve tvářích, ale nyní jsem to neřešila. Lehla jsem si vedle něj a též zavřela oči. Celou dobu jsem vlastně nepoznala, že mě držel za zápěstí a nyní si se mnou propletl prsty...

///
Čauky Mňauky!
Tak tady po dvou dnech další kapitola 😹❤
Snad se líbila a dnes tu byla další ship momentka!
Tak to je asi vše a kapitola má 1098 slov bez těhle keců 😹😹🙈

Tak já se loučím...

🍀😸Mňaur! 😸🍀

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro