Pohled Lea

Jakmile jsem zašel za roh ulice, oddechl jsem si. Opravdu jsem se bál, že by se odtáhla a naštvala se na mě. Nebyla pro mě jen kamarádkou se kterou se občas potkám. S ní se neustále usmívám a snad nikdy se nenudím. Ale stále je jen kamarádka.. Vracel jsem se domů s úsměvem na tváři a přehrával si, co se stalo. Mé myšlenky zabloudily i k jejím rtům, ale hned jsem zatřepal hlavou. Je to jen kamarádka Leo!

///

,,Jaké kopečky si ji dáš?" usmál jsem se na Biancu. Neodpověděla a místo toho se zamyšleně podívala přes sklo na druhy zmrzlin. 

,,Dám si jeden jahodový, jeden vanilkový a jeden..," odmlčela se a podívala se na mě.

,,Pistáciový," dodal jsem a podíval se na prodavačku. Byla to mladá holka v podobném věku jako já s kaštanovými vlasy. Pozorovala mě a vypadalo to, jako by mě chtěla sníst. Na Bi se spíš koukala naštavaně a kdyby se dalo zabíjet pohledem, byla by Bia mrtvá. Všechny tři příchutě dala do poháru a nezapomněla to ozdobit. Když řekla částku, sladce se na mě usmála.

,,Já to zapla-" chtěla navrhnout Bianca, ale já ji vrazil pohár a prodavačce podal bankovku. Když mi vracela přebytek, dala mi i papírek očividně s jejím číslem. Nuceně jsem se usmál a papírek u nejbližšího koše vyhodil. Sedli jsme si přes cukrárnu a Bianca začala jíst.

,,Díky, ale nemusel jsi to platit." malinko se zamračila a na lžičku si nabrala jahodovou. Usmál jsem se a zavrtěl hlavou. 

,,Musel, slíbil jsem ti to," ušklíbl jsem se a otevřel pusu na znamení, že chci taky. Pobaveně zavrtěla pobaveně hlavou a nabrala zmrzlinu znovu, ale opravdu jí vzala hodně. Dala mi ji do pusy a když jsem spolkl, udělal jsem bolestivou grimasu. 

,,Zamrzl mi mozek!" vykřikl jsem a chytil se za hlavu. Bianca se na mě chvíli zaraženě koukala, ale pak se rozesmála. Jakmile už to bylo v pořádku, naklonil jsem se k ní.

,,Je tu něco k smíchu?" zašeptal jsem jí do ucha a ušklíbl se. Dýchl jsem jí na krk a všiml si, jak jí za krkem naskočila husí kůže. Odtáhl jsem a rozesmál se. Chvíli seděla bez hnutí a malinko zčervenala - toho jsem si ale nevšiml. Drcl jsem do ní a v tom se vzpamatovala. Znovu se rozesmála a opakovaně si dala zmrzlinu do úst.

,,Nevadí ti, když si zapálím..?" podrbal jsem se na zátylku a ukázal krabičku cigaret se zapalovačem. Svůj pohled přesunula na ty dvě věci a poté se pousmála. Kývla a spolkla zmrzlinu, kterou si před chvíli dala do pusy. Také jsem se usmál a vyndal z krabičky cigaretu, kterou následně zapálil a ostatní schoval.
Bianca dojedla zmrzlinu vcelku rychle, takže poté skleněný pohár donesla zpět do cukrárny a sedla si vedle mě.

,,Můžu taky?" nevinně se usmála a poukázala na cigaretu. Nadzvedl jsem obočí a pak se ušklíbl. Vytáhl další cigaretu a podal ji ji. ,,Zapalovač..?" ušklíbla se také a chytla ho, když jsem jí ho hodil. Zapálila si a vrátila mi ho. Kývnutím hlavy jsem "poděkoval" a potáhl cigaretu.

,,Netušil jsem, že by někdo jako ty mohl kouřit." ušklíbl jsem se a vyfoukl kouř.

,,Zapálím si jen někdy," pokrčila rameny. ,,Dříve jsem kouřila víc - to mi bylo sedmnáct."

,,Proč?" podíval jsem se na ni a cigaretu v puse "obrátil". Chvíli mlčela a já myslel, že se jí to nějak dotklo, jenže jakmile jsem se chtěl omluvit, spustila.

,,Otec byl dost velký kuřák.. Ze začátku kouřil jen občas, ale začalo na něj doléhat okolí a tak. V práci bylo také spousta lidí,co kouřili a později, jen co uviděl cigaretu, si musel zapálit. Samozřejmě to jeho plíce nezvládly a malém zemřel na rakovinu plic.." posmutněla, ale hned zavrtěla hlavou. ,,Tehdá jsme věděli, že má špatné plíce, ale že až tak," zavrtěla hlavou. ,,Nebýt jeho bratra, nepřežil by. Dal mu jednu jeho plíci, aby mohl žít." odmlčela se a potáhla si. ,,Od té doby, kdykoliv měl chuť na cigaretu, šel dělat něco pro svoje zdraví či rodinu. Třeba si vyšel zaběhat, na procházku nebo aspoň nějak pracovat.. Když byl v nemocnici, z toho stresu mi bylo špatně a začala jsem opravdu hodně kouřit. Jelikož operace nebyla úplně levná, matka pracovala snad dvakrát více než normálně a doma byla jen zřídka. Jakmile se vrátil, byl úplně jiný člověk. Nekouřil a byl prostě v pohodě. Také jsem toho nechala, ale nebylo to tak lehké. Občas jsem si tedy zapálila a otcovi to nijak nevadilo, jelikož vždy říkal: V tvém věku jsem také kouřil, ale nesmíš to přehánět, Bi." uchechtla se a vyfoukla mi kouř do obličeje. Ztřepal jsem hlavou a pousmál se.

,,A co ty a tvoji rodiče?" prolomila ticho, které na chvíli nastalo.

,,Uh," podrbal jsem se na zátylku. Zase ji budu lhát? Bože.. Pomyslel jsem si. ,,No, matka je-" přerušilo mě vyzvánění telefonu. Díky bohu! Nemusím jí lhát! Zaradoval jsem se v duchu a smutně se na červeno vlásku podíval. Telefon po chvíli přestal zvonit, ale poté mi přišla zpráva.

Režisér: Leonardo? Víš kolik je?

Pohled jsem přesunul na čas a zjistil, že už jsem měl být na natáčení před půl hodinou!

You: Omlouvám se, jsem tam za deset minut

Odepsal jsem v rychlosti a telefon schoval. Cigaretu típl a vyhodil.

,,Bi? Musím jít..," povzdechl jsem si. ,,Matce se udělalo opravdu špatně a potřebuje, abych jí okamžitě zašel do lékárny. Zítra ti dám vědět a zajdeme třeba do parku?" usmál jsem se a podal ji ruku. S úsměvem ji přijala a vyhoupla se na nohy.

,,Tak čauky, Bi," ušklíbl jsem se a vydal se v rychlosti na opačnou stranu. 

,,Ahoj Leo!" křikla ještě, než jsem zmizel za rohem ulice..

///
Čauky Mňauky!
Tahle kapitola mě dost bavila xd
Snad je Thei nyní spokojená :DD
Ještě mám předepsanou 6.kapitolu a půlku 7. takže ji ještě dneska snad dopíšu 😺
Také doufám, že se kapitolka líbila :3

😸 Mňaur! 😸