Kate's pov

„Bože, s tebou fakt není žádná sranda." Svalila jsem se zády na gauč a zaskučela.

Jsem tady a nevím na jak dlouho. Je snad hřích, že si ho chci užít?

„Chápeš, že já dneska osm hodin trénoval? Jsem rád, že sedím." Zasmál se, a pak mě popadl za mé ruce, abych se přitulila k němu do náruče.

„Jenže já jsem byla celý den tady a nudila jsem se. A taky jsem se těšila, až přijdeš." Odvětila jsem napučeně.

Objal mě kolem ramen a opřel si o mě hlavu. Asi byl opravdu moc unavený. Udělala jsem mu dobrou večeři a doufala, že si uděláme i pěkný večer, no zdá se být akorát zralý do postele. A pro mou smůlu jen na spaní.

Jsem hrozná. Nikdy předtím jsem taková nebyla, tak proč tak najednou?

Aha... už vím.

Sex.

A nejsem už ani tak ostýchavá, abych o tom normálně přemýšlela. Fakt nevím, co mě na tom tak uhranulo – že by fakt, že jsem čekala tak dlouho? A teď si to chci vynahradit. Jo, to bude tím.

„Ale můžu tě uspokojit i jinak." Zvedl najednou hlavu a já vykulila oči.

„Ne, na to zapomeň." Zaprotestovala jsem ihned.

Možná jsem pitomá, že tohle odmítám, když já sama nemám problém s tím, abych to dělala jemu, no zkrátka... k tomuhle jsem ještě nedozrála.

„Co se tak bojíš, nebuď trubka." Políbil mě na tvář, a pak sjel i na krk.

„Ne, fakt ne." Odstrčila jsem ho hned.

„Tak pak si nestěžuj." Povzdechl si a zaklonil hlavu až na opěrku gauče.

„Pojď si lehnout do postele, vidím, že jsi úplně grogy." Pobídla jsem ho radši. Nemusí se trápit se mnou tady na gauči. Já na ten film můžu koukat i sama, anebo si půjdu lehnout s ním, abych se na zítra dobře vyspala.

„Tam mě nebude mít, kdo hřát." Zakňučel.

„Bude, půjdu taky." Usmála jsem se, a pak se natáhla po ovladači, abych vypnula televizi. Je sice fakt, že ji máme i v ložnici, no pouštěli jsme ji jen opravdu tehdy, když jsme se chtěli dívat oba dva. On nesnesl zvuk televize při usínání a já taky.

Ironie ale je, že během volných dnů – kterých fakt moc není – se nám nemálo podařilo vytuhnout oběma najednou během toho, co jsme se mazlili.

„Zítra mám práci." Řekla jsem mu, když se převlíkal do pyžama. Rozsvítila jsem malou lampičku, aby mohl zhasnout velké světlo, a pak se zachumlala do peřiny.

„Fakt? A to jako tady nebo..." nechal to otevřené a čekal, co mu na to povím. Taky se pak zakutal vedle mě a zamžoural očima.

„Jo, fotím. Docela se těším, že se nějak odreaguju. Uvažuju, že pak půjdu nakupovat." Zasmála jsem se a on semnou. Nakupování a já – něco, co patří k sobě. A pravda je, že vymést obchody tady jsem ještě neměla moc šanci.

„Pro co?" zavřel oči a spokojeně vzdychnul, když jsem propletla naše ruce. Nechtěla jsem se k němu tulit, aby se vyspal co nejlíp. Určitě už je tak celý rozbolavěný z trénování a já nevím, jestli bych hned usnula. Nerada bych ho během usínáni probudila svým vrtěním se.

„Calzedonia." Odpověděla jsem.

„Co to je? To neznám." Přitáhnul si peřinu více k tělu.

„Punčochové zboží. Dělala na to reklamu i Julia Roberts. Jsem docela zvědavá, do jakého kontextu to dají. A co na mě navlečou, aby hlavně ty punčocháče upoutaly pozornost." Zapřemýšlela jsem.

„Určitě to bude nějaký sexy koncept, no když jsem sama, tolik mi to nevadí." Pokračovala jsem dál ve svých teoriích. Budu muset odhalit nohy, to je mi jasné, takže sexy to bude. Je to ale jen dámský obchod, takže semnou nebudou fotit žádní chlapi – to mě jedině uklidňuje.

Nic neodpověděl.

Pohledem jsem sjela k jeho zavřeným očím.

„Třeba tam budu nahá a budu mít jen ty punčochy." Prohlásila jsem a zadržovala smích.

Otevřel jedno oko.

„To jako zkoušíš, jestli už spím?" zamračil se.

„To byl vtip." Protočila jsem očima a naplno se rozesmála.

„Dost blbý." Zabručel.

„Dobrou noc, Kookie." Nahnula jsem se k němu a dala mu malou pusu na čelo tak, jak to vždy dělá on mně.

„Dobrou." Bylo poslední, co z něj vylezlo. Že usnul v tu ránu jsem poznala podle toho, jak jemně začal funět. Jeho dech byl pravidelný, ale hlasitější než normálně. Bylo to rozkošné.

Zhasnula jsem lampičku na své půlce, a pak se taky pokoušela usnout. Naštěstí docela úspěšně.

Ráno mě vzbudil jeho mobil, kde si nastavil buzení. Rozhodla jsem se vstát s ním, i když to bylo fakt nehorázně brzo a mezitím, co si dával rychlou ranní sprchu, jsem mu připravila snídani. Včera jsem totiž mimo povalování se šla i nakoupit, takže bylo z čeho vybírat.

„Díky, jsi hodná." Posadil se ke stolu.

„Za málo, v kolik přijdeš?" posadila jsem se hned vedle něj taky s malou porcí snídaně. Nemůžu toho sníst hodně, protože by mi pak bylo těžko a fotit něco, když se cítím jako balón... to je snad ještě horší jak fotit plavky když mám menses.

„Dneska asi pozdě, máme toho hodně." Zamračil se.

„Aha a kdy máš polední pauzu?" ukousnula jsem si rajčete.

„Většinou kolem jedné, proč se ptáš?" zvedl ke mně unavený pohled. Nechtělo se mu vstávat, ale to já se ani nedivím. Bylo půl šesté, venku tma a zima no a jeho čekal ještě k tomu tak dlouhý den.

„Tak, co kdybych za tebou přijela a dali bychom si jídlo společně? Měla bych být o tom čase už hotová, když to dobře půjde." Navrhla jsem.

Zatvářil se překvapeně.

„To bys fakt chtěla?"

„No a proč ne? Teda jestli tobě nevadí, že mě tam ostatní uvidí." Narážela jsem na fakt, kdy jsme tam oba naposledy mířili na kobereček. Přestože asi všichni věděli, že spolu něco máme, dělal, jakože nic. Nechtěla jsem ho tehdy dráždit, i když mi to přišlo směšné.

„Nemusím tam chodit, byl to jen nápad." Usmála jsem se, aby se uklidnil. Zdál se tím být dost vykolejený.

„Ne, chci abys přijela. Není na tom nic špatného." Nabral si do pusy další jídlo.

V tichosti jsme ho dojedli a já ho pak šla vyprovodit. Uvažovala jsem nad tím, že bych šla ještě spát, ale vzhledem k tomu, že bych vstávala v půl osmé, nemá to asi význam. Místo toho jsem si zapnula laptop a začala surfovat na netu. Občíhla jsem instagram, twitter i facebook. Odpověděla jsem některým fanouškům na otázky, a po půl sedmé se začala připravovat.

**

„Do háje, vždyť v tom se vůbec nedá chodit, kolik to má centimetrů?" zaklela jsem.

„Asi šestnáct." Usmála se chápavě stylistka.

„Máte v tom ale moc pěkné nohy." Snažila se mě uklidnit. Pravda je, že jsem z těch vysokých bot začínala mít křeče v lýtkách. To je hrozné, co člověk musí podstupovat.

Byla jsem docela ráda, že mě fotila západní fotografka. Tým sice tvořili korejci, no jednala jsem především s ní a opravdu s ní byla dobrá domluva.

„Dobře, jak se cítíte v tomhle outfitu? Jestli se ty fotky podaří, chtěla bych je navrhnout vedení jako promo." Vyměňovala si objektiv, a pak pro změnu připravovala stativ.

„Popravdě, všechno super, ale ty boty jsou už moc." Ukázala jsem jí výšku podpatku.

„Moc? A já myslela, že vám tohle oblečení nechám, jako pozornost od firmy." Uchichtla se.

„Oblečení možná, ale kam bych proboha chodila v těchhle botech?" zasmála jsem se s ní. I když... v tu chvíli mi moc do smíchu nebylo.

„Já to nazývám postelový boty." Konečně vložila foťák do stativu, takže v nejbližších pár minutách začneme konečně fotit.

„Cože?" nechápavě jsem pozdvihla obočí.

„Hodí se v ních jít leda tak do postele." Pokrčila rameny.

Chtěla jsem podotknout, že jí pořád nerozumím, ale v tu chvíli jakoby mi to trklo.

No a s tím i další nápad.

„Takže... jestli mi je budete chtít dát, bránit se nebudu." Vycenila jsem zuby v úsměvu.

„Dobrá volba, přítel je určitě ocení." Ukázala zdvižený palec, a hned na to začala vysvětlovat, jak si asi představuje následující fotky.

Vydržela jsem v nich stát asi hodinu a půl. Když jsem je ale ze sebe pak sundala, vůbec jsem necítila vlastní nohy. Nadávala jsem si, jakmile jsem se soukala do vlastních bot – které měly dneska taky podpatek, že jsem si je vůbec brala.

I když jsem si nejprve myslela, že do BigHit Company dojedu metrem, radši jsem zvolila pohodlnost a zavolala si taxi. Ty boty mě totálně odrovnaly, no hlavně, že si je teď nesu domů.

**

Ještě jsem si u psaní potřebovala užít pár takových oddychových chvilek, než se s Kookem a Kate budeme muset rozloučit :). No... už toho ale moc nezbývá. Pár dílů a konec.