JungKook's pov, Los Angeles, 22:00

„Los Angeles, chci vás slyšet!" zakřičel Namjoon do mikrofonu a fanoušci mu začali odpovídat hlasitým křikem.

Byl jsem zpocený na každém kousíčku své kůže, no cítil jsem tu euforii z lidí kolem snad až v kostech. Už se pomalu blížil konec koncertu a já tušil, že to ze mě hodně rychle zase odpadne.

Bolelo mě úplně všechno. Kapky potu mi stékaly po nose a štípaly mě v očích a stejně tak ten pitomý make-up, který mám na sobě snad celý den. Nejradši bych to ze sebe všechno smyl. Kdyby to tak šlo.

Držel jsem si úsměv na tváři až do poslední chvíle, než jsme vlezli do zákulisí. Jediné, co mě snad drželo na nohách byl fakt, že se možná potkám s Kate, se kterou jsem si do teď vyměnil pár vzkazů. Nebylo to nic moc, protože jsem si s ní nechtěl psát na účtu, ke kterému mají přístup i hyungové, no každá jedna zpráva mě aspoň na chvíli dostala pryč z reality.

Rozhodně jsme si nepsali nic osobního, jen takové ty podporující zprávy a chvály na naši hudbu. Poznal bych ji rád i jinak, než jako zpěvačku, no nemyslím si, že k tomu bude šance.

„Uf, to bylo. Dal bych si teď sprchu." Zanaříkal Taehyung, když jsme došli zpět do maskérny. Tam si nás převzaly maskérky, které nám hned vysušili pot, sundaly nepotřebné oblečení, které bylo ke kostýmu a opravily make-up.

Stihl jsem se jen trochu napít a uhasit tak vyprahlé hrdlo i hlasivky, než jsme museli přejít do místnosti vedle. Tam nás čekalo setkání s pár fanoušky, které společnost v rámci nějakého propagačního programu vyhrála. Točili jsme na to i reklamu, že pokaždé, co někde odehrajeme koncert, tak se s deseti fanoušky setkáme a strávíme s nimi pár minut.

Vyfotil jsem s těma holkama, které to chtěly, podepsal se, no upřímně byl rád, když si šly po svých.

„Manager-nim, přišla?" rychle jsem se rozešel k němu.

„Přišla, čeká venku i s tím svým klukem." Zatvářil jsem se nechápavě, no za pár sekund mi to hned došlo. Bulvárem se nesla spousta fotek, jak randí s Harrym Stylesem. Trochu mě mrzí, že přišla i s ním, ale třeba nebude tak špatný, jak si myslím.

„Aby bylo jasno, je to proti pravidlům, protože nebyla vybraná v soutěži." Ozval se a ostatní zpozorněli.

„Jelikož jsem ale viděl, jak moc vás propagovala, rozhodl jsem se jí tady pozvat."

V duchu jsem se musel ironicky uchichtnout. On se rozhodne ji tady pozvat? My bychom měli děkovat za to, že ona se s námi chce potkat. Nějaký ten fandom v Americe sice máme, ale myslím si, že ona na tom má taky docela velký podíl. A pak taky... je tu sakra populární s tou svou skupinou. Ona se nepotřebuje přiživovat na naší slávě. No od manažera to vyznělo, jakoby snad byla jen obyčejná fanynka. My bychom měli být poctěni, že se ona zajímá o nás.

Nic jsem neříkal a postavil se ke klukům, když otevřel dveře a v nich stála vcelku vysoká hnědovláska. Na první pohled vypadala jako každá druhá fanynka. Měla naše Epilog tričko a vlasy svázané ve vysokém drdolu.

No na tváři měla vážně moc pěkný úsměv. Nemusel jsem se tajit tím, že si ji tak okatě prohlížím, protože ostatní na tom byli stejně. Všichni jsme ji dosud viděli jen na fotkách a ve videích.

„Ahoj!" pozdravila, což jsme jí samozřejmě hned oplatili. Za ní stál ten kudrnáč z One Direction.

„Jsem moc ráda, že se tady s vámi můžu setkat. Koncert byl perfektní, hrozně jsem si ho užila!" zamrzelo mě, že na nás mluví anglicky a nezkusila korejštinu. No naštěstí to nebylo nic, co bych nepochopil.

„My taky. Myslím, že za nás za všechny můžu říct, že si moc ceníme toho, co pro nás děláš." Odpověděl jí Namjoon.

„Ještě nikdy nás takhle nikdo nepropagoval." Dodal pak.

„Já bych to nebrala jako propagaci. Zkrátka mám ráda k-pop a vy jste moje oblíbená skupina. No a já se tím netajím." Uculila se.

Nevím, jestli se mi to zdálo, ale z toho, jak si nás všechny prohlížela, se zastavila na mě a věnovala mi snad ještě širší úsměv.

Nemohl jsem jinak, než jí ho oplatit, no neměl jsem odvahu něco říct. Určitě bych se ztrapnil.

„Máš moc pěkné tričko." Ozval se Jimin a ukázal na ní prstem. Skoro se mi zdálo, jako by trošku zčervenala.

„Díky... jako správná fans jsem si ho přece musela vzít. A pak taky..." otočila se k Harrymu, který byl celou tu dobu úplně ticho a jen nezúčastněně stál vedle ní.

„Prosím!" zavěsila se mu na paži s hlavou zvednutou k jeho tváři. Byl oproti ní opravdu vysoký, a to si myslím, že není zrovna nejmenší holka. K Yoongimu, který je z nás nejnižší, určitě výškově nebude mít daleko.

Líbilo se mi to na ní, mám rád vysoké holky.

„Achjo." Povzdychl si on, a pak oddělal kostkovanou košili, kterou měl na sobě.

Na nás vykouklo další tričko se známým potiskem a všichni jsme jako na povel začali vískat. Měl na něm potisk z naší úplně první éry.

„Moc klučičích fanoušků nemáme." Řekl Namjoon.

„Já nejsem ani tak fanoušek, ona mě donutila." Odpověděl mu Harry.

„To není pravda, udělal to dobrovolně, že jo?!" vykulila na něj oči a zatvářila se sladce.

„Jistě, co bych pro tebe neudělal." Převrátil jí na to očima.

„Dobře, tak... dáme fotku?" vyhrkl Jimin se srandovním přízvukem, až jsem já s Hoseokem vzadu dostal záchvat smíchu. Snažili jsme se to ale zamaskovat kašláním.

„Jasně, ráda!"

Táhla kudrnáče za ruku, ať se s námi taky vyfotí, ale ten se z toho vykroutil a řekl, že bude fotit.

Dala mu svůj telefon a stoupla si mezi nás, když jsme jí udělali místo. Bylo mi líto, že jsem tak daleko, ale odstrčit někoho jen proto, abych vedle ní mohl stát by bylo neslušné. A taky trapné.

Cvakli jsme několik fotek, s gesty, bez nich. Na její i telefon Namjoona. Ona se s námi pak rozloučila, popřála spoustu úspěchů a ať si užijeme turné. Pak odešla.

Celou tu dobu, co se tu plahočíme po koncertech, jsem se těšil jen na tenhle, protože ji uvidím naživo. Teď jsem ale zklamaný, protože moje stydlivost mi nedovolila s ní promluvit ani slovo. Stalo se to tak rychle. Chtěl jsem jí prostě říct jen blbé „Ahoj." Jsem vážně idiot. Normálně se tak přece nechovám. Kam teda zmizelo veškeré mé sebevědomí?! Ach jo...

Svěsil jsem ramena a ani neposlouchal hyungy, kteří si o ní samozřejmě hned začali povídat.

Halo! To já jsem byl ten, kdo na to přišel! Já jsem si s ní psal! Já jsem ji sem pozval!

Sjel jsem je všechny pohledem a zastavil se na Jiminovi, který mrkal mým směrem. Nechápavě jsem se zatvářil, když došel až ke mně.

„Ty jsi blbec, utíkej, ještě ji stihneš." Strčil do mě.

„Ne..." zaprotestoval jsem.

„Hele, nejspíš ji už v životě neuvidíš jinde než na youtube, takže seber koule, které jsi očividně někde po cestě ze stage ztratil, a jdi si říct aspoň o nějaký kontakt." Doslova mě vystrčil ze dveří.

Vykulil jsem oči a dech se mi zadrhl v hrdle, když jsem uviděl její záda, spolu se zády toho Harryho. Společně a ještě s jedním mužem z ochranky mířili pryč. Chtěl jsem se vrátit zpět do místnosti, no to by nebyl Jimin, aby mě ještě víc nepostrčil. Div jsem se rovnou nevyplácl na zem.

Dobře... JungKookie, když se ztrapníš tak... nejspíš ji už nepotkáš, takže nemáš co ztratit.

Po téhle větě jsem se nejdřív rozešel... pomalu, rychleji, rozeběhl jsem se, až jsem skončil za těma dvěma.

„Počkejte!" zavolal jsem korejsky. Kudrnáč na to nereagoval, protože mi nejspíš nerozuměl, ale ona se otočila.

Nechápavě se na mě podívala, no usmívala se, takže si nemyslí, že jsem úplný idiot... dobré vědět.

„Nemohla bys mi na sebe dát nějaký kontakt?" vážně jsem doufal, že mi bude korejsky rozumět. No nechtěl jsem si na ní brát číslo, když má vedle svého kluka. A pak taky... nechci se před nimi ztrapnit s angličtinou. To by mi ještě tak chybělo.

„Jo... kakao?" byl jsem překvapený, že tu aplikaci má. Na západě to prý není moc rozšířené.

Pokýval jsem ale hlavou a vytáhl svůj telefon. Oba jsme spustili aplikaci a zatřásli s ním. Objevily se mi dva kontakty, ale ani v jednom jsem ji nepoznal.

„Jsem to druhé, to první je Harry." vykulil jsem oči. On to má taky?

„Donutila jsem ho k tomu." Zasmála se, a taky si mě přidala.

„Ráda jsem tě viděla, ozvi se, když budeš chtít." Zamávala telefonem a zase se tak pěkně usmála. Aniž bych to chtěl, tak jsem zčervenal. Naštěstí se zrovna otáčela, takže to, doufám, nepostřehla.

„Ahoj." Rozloučil jsem se, a pak sledoval jak spolu odcházejí.

Ty idiote. Chováš se jako nějaký teenager. Přitom už teen nejsi a holky jsi taky nějaké měl. Ach jo... no jedno pozitivum to má...

...mám na ni kontakt! Yes!