Kate's pov, Budha dance club

Táhla jsem JungKooka dovnitř do sklepa, kde už to úplně žilo. Těšila jsem se, že se po dlouhé době budu bavit někde venku. Normálně si někam vyjít nemůžu, protože buď je tu práce, a nebo se nekoná ten správný typ akce. Nemůžu taky jít jen tak někde, protože by mě pak otravovala spousta lidí. Tohle byla after party po LMA, takže samí známi lidé a jako bonus můj přítel k tomu.

„Co si dáme?" zakřičela jsem mu do ucha. Hrála tu hudba hrozně nahlas, no chtěla jsem si dát panáka, a pak jít tančit. Vedle v salónku pak můžeme i posedět a uslyšíme se lépe.

„Moc nepiju, nevím." Zakřičel zpátky, na což jsem se uchichtla.

Čekala jsem, až mi barman bude věnovat pozornost a jakmile se tak stalo, objednala jsem dvě whiskey.

Jakmile jsme to měli v sobě, oba naráz jsme se zašklebili, a pak se vydali na parket. Nemůžu sice tancovat jak jsem to dělala dřív, no takové to vlnění do rytmu nějaké hudební pecky, mi vůbec nevadí. Cítila jsem svou nohu, občas brněla a ty podpatky tomu taky nepřidávaly, ale nehodlám si to dneska ničím zkazit.

Zrovna hráli Avicii – You make me, když se mě někdo zezadu dotkl. Neřešila jsem to, protože tu bylo docela dost lidí. Místo toho jsem se posunula více k JungKookovi, abych dala najevo, že tu s někým jsem.

Když mi pak ale dotyčný položil ruku na rameno, otočila jsem se.

„Ahoj!" Niallovi jsem jen odezírala ze rtů, takže si nejsem ani jistá, jestli to vůbec řekl.

Ukazoval směrem k salónku, a tak jsem přikývla, Kookieho, který asi vůbec nechápal, co dělám, jsem vzala za ruku a šla tam.

„Ahoj, Kate. Super vystoupení. Jsem Niall, těší mě." Řekl souvisle ke mně, a pak podal ruku JungKookovi. Podle jeho rychlé mluvy mi došlo, že už má trochu připito, no přišlo mi to legrační. On je vtipný, když je takhle v náladě.

„JungKook." Odvětil mu na to.

„Já vím, chodíš s naší Kate, doufám, že se o ni dobře staráš." Ruku mi dal kolem ramen. Protočila jsem očima a hned ji sundala. Jsem sice taky v náladě, no pořád mi není příjemné, když se mě takto někdo dotýká.

„Nevšímej si ho, asi vypil hodně whiskey." Uchichtla jsem se.

„Zas tak moc ne. A když jsme u toho, s vámi jsem si ještě nedal. Půjdu objednat, ani se nehněte!" odběhl.

Dívala jsem se s úsměvem za ním, no ten hodně rychle přešel, když jsem uviděla, jak se JungKook mračí. Nedíval se ale na mě.

Následovala jsem jeho oči a spočinula na známé kudrnaté hlavě, která k nám s úsměvem mířila a ďolíčky odzbrojovala většinu ženské populace tady v klubu.

Harry Styles mě jednou vážně zklamal. A naštval. Měla jsem v plánu mu neodpustit to, co se před nějakou dobou stalo. Jenže práce a naše společná firma mě donutily, abych se přes to přenesla. Že ho za to budu nesnášet, tím bych asi zbytečně dráždila a nervovala sama sebe pokaždé, co by byl poblíž. Tohle já nemám zapotřebí. Omluvil se mi několikrát. A popravdě... zase si začínal získávat mou důvěru a přátelství. Jen to, prosím, zase nepodělej Harry.

„Ahoj." Tenhle pozdrav slyším dneska už po několikáté.

„Čau! Bavíš se?" usmála jsem se.

„Já? Jako vždycky, no a co vy? Poprvé jste někde společně, koukám." Prohlédl si nás oba dva.

„Hm, jasně... Kookie, to je Harry, Harry... no, už jste se jednou potkali, ale je to fakt dávno." Odpověděla jsem nejistě. Nevím, proč mám pocit, že atmosféra začala houstnout.

„Jo, tehdy, když jste dělali, že spolu chodíte." Ucedil JungKook. No naneštěstí dost nahlas, aby to slyšel i Harry, který mu zamračení ihned opětoval.

„Tys mu to řekla? A co smlouva?" zeptal se mě, jakoby snad o nic nešlo.

„Nikdo jiný to neví, nevěřím, že ani ty jsi to pak nikomu neřekl." Odkašlala jsem si. Není to zrovna téma, které bych právě chtěla řešit.

„Ne, nechci být škaredý, promiň. Jen bys mu mohla říct, ať mě tak nepropaluje pohledem. Aby tu pak ještě něco nezapálil." Chraplavě se rozesmál.

Čekala jsem, že se zasměje i JungKook, protože Harry tuhle situaci bere očividně s nadhledem. No... nepřišlo nic.

„Chm, bez jednoho hajzla na světě by bylo líp." Zamumlal JungKook v korejštině.

„JungKookie!" křikla jsem.

„Mluvím pravdu." Pokračoval.

„Já se s ním usmířila, nechej toho. Omluvil se, chci na to zapomenout, jasný?" docela mě naštval. Nechceme tu přece dělat rozbroje, chceme si tenhle večer užít. Proč se přes to prostě nepřenese?!

„Jak mám asi zapomenout na to, že tě málem znásilnil v postranní uličce? Tohle je nahlavu." Začal zvyšovat hlas.

„Hele, nevím sice, o čem se to tu bavíte, ale... my jsme si to doufám vyjasnili." Přerušil nás Harry.

„Promiň, radši půjdeme. Kdybys našel Nialla, tak mu řekni, že jsme jeli domů. Užij si večer." Utla jsem to. Na tohle fakt nemám nervy.

Začala jsem se prodírat k šatně a přestože jsem se za sebe nedívala, vím, že šel za mnou. Neprosila jsem ho o to, ale pomohl mi do kabátu, a pak jsme oba zamířili ven, kde postávaly taxíky. Pořád tam bylo pár novinářů, přestože už bylo kolem čtvrté ráno. Naštěstí jsme stihli nastoupit do taxíku dřív, než k nám doběhli.

„Tohle vážně nebylo třeba." Povzdychla jsem si.

„Bylo, nebudu dělat, jakože je mi to jedno." Zavrčel. Tak on je furt naštvaný? To se mi snad zdá.

„A myslíš si, že mě snad je?" otočila jsem k němu hlavu.

„Očividně jo, když jsi tak v klidu." On se na mě na rozdíl ani podíval. Umanutě hleděl do předu a pořád měl ten zavrzelý obličej. Bože proč jsme oba tak tvrdohlaví? A výbušní... on si nic nenechá líbit. Vím, že mu to nemůžu zazlívat, když jsem úplně stejná, no pak to tak dopadá. Jsme schopní se pohádat kvůli úplné kravině. Ani jeden z nás neumí hodit zpátečku. Někdy je to fakt bouřlivé.

„Ty to vůbec nechápeš."

„A co mám chápat? Co udělal, je přece neodpustitelné. Chtěl ti ublížit ještě po tom všem, co sis už prožila. Takové lidi bys v životě mít neměla." Pevně semknul opěradlo sedadla.

„Já vím, že je. Jenže já s ním dělám. Vídám ho skoro každý den v práci, mám s ním projekty a nezbavím se ho, chápeš?! To mám trnout pokaždé, co se ke mně přiblíží? To mám být naštvaná pokaždé, co ho uvidím? To se ho mám pořád bát za to, co udělal?!" řidič taxíku se na nás podíval zpětným zrcátkem, protože poslední větu jsem div nezakřičela. No tak mě dokázal rozohnit těmito řečmi.

„Já se přes to přenesla. Chci začít znovu. Nikdy mu už nebudu věřit tak, jako to bylo předtím, ale odříznout ho nemůžu. Chci být v pohodě a aby to tak bylo, musím to nechat jít a zapomenout. Jasný?!" ruce jsem si založila na hrudi.

Mlčeli jsme až do příjezdu k našemu bytu.

Bude to vlastně poprvé, co ho navštíví. Tolik jsem se těšila, že mu ukážu, jaké to tam mám. Svůj skvělý výhled i vířivku na balkóně. No teď jsme ve výtahu mlčeli jak pěny a žádný nechtěl nic říct.

„Vítej." Utrousila jsem a vpustila ho do předsíně. Sundala jsem si kabát, a pak si rozepnula boty. Naštvaně jsem je práskla o zem. Nohy mě bolely úplně neskutečně, a pak jsem taky byla naštvaná a ony byly to jediné, na čem jsem si to mohla vybít.

Chtěla jsem zamířit do ložnice, abych se převlékla a v koupelně odlíčila, když mě chytil za zápěstí.

„Promiň, dobře?" vím, že se mu to neříkalo vůbec lehce. Pořád to v něm vřelo a byl naštvaný. No že se pokusil alespoň o takovou omluvu, už to pro mě moc znamená.

„Achjo... taky promiň." Vzala jsem ho za druhou ruku a propletla s ním prsty.

„Jsme fakt nemožní, že se hádáme sotva přijedu. Není to na hlavu?" zopakoval hlášku s hlavou dnes už po druhé. U toho jsem se musela uchichtnout.

„Je to na hlavu." Přitakala jsem.

„Budu respektovat tvoje rozhodnutí, ale rád ho mít nebudu už jen z principu." Řekl.

„To můžu akceptovat. Taky si nemyslím, že je tu velká šance, abyste se vy dva potkali." Uklidnila jsem ho.

„To je jedině dobře." Pokýval důležitě hlavou.

„Tak fajn. Jsi moc unavený?" zeptala jsem se a odstoupila od něj.

„Zatím ne. Proč?" zalesklo mu v očích. Někdo tu má hříšné myšlenky. Poznám to na něm téměř okamžitě. Je až moc průhledný.

„Tak co si dát vířivku u mě na balkóně?" nakousla jsem.

„Jsem pro!" vykřikl.

**

Budu upřímná, když řeknu, že s touto kapitolou nejsem úplně spokojená. V klubu je to poměrně odbyté a zápletka s Harrym je až moc průhledná. Nicméně ač jsem se snažila to změnit,  nenapadá mě nic lepšího. Doufám, že další díly to napraví :).

A abych nezapomněla! Začala jsem s Kookem zveřejňovat novou fan fikci Lost in the ocean, tak koho by zajímala, šup na ni!