JungKook's pov

Když jsem se ráno probudil, půlka postele vedle mě byla prázdná. Promnul jsem si oči, a pak se taky vyštrachal z postele. Moc se mi nechtělo, ale mám takový pocit, že už je docela pozdě a nechtěl jsem tu skvělou trojku, co tu do rána zůstala spát, nechat jen na Kate.

Neobtěžoval jsem si vzít župan a rovnou jsem zamířil do kuchyně. Sotva jsem otevřel dveře, do nosu mě praštila docela příjemná vůně. Jakoby bylinky?

„Dobré ráno." Pozdravil jsem tu zbědovanou bandu. Vypadali otřesně, všichni do jednoho, no já ani neočekával nic jiného. Nepijeme tak často, abychom byli zvyklí zvládat kocovinu.

„Dobré." Ozvalo se různými hlasy. Nechtěl jsem být škodolibý, ale fakt jsem se nad nimi musel uchichtnout. Jaký si to udělali, takový to mají.

„Dobré ráno." Upoutala mě Kate, která se hned objevila u mého boku, jemně mě objala kolem pasu, a pak dala malou pusu na tvář.

„Dělala jsem jim čaj, je docela dobrý, chceš taky?" usmívala se na mě. Vypadala dost dobře na to, jak pozdě jsme šli spát a co za noc ještě zažila.

„Dám si, díky. Jsi v pořádku?" měl jsem potřebu se zeptat.

„V pohodě." Kývla hlavou, a pak se vydala ke kuchyňské lince. Na tác naskládala nějaké jídlo a i dva čaje, a pak se i s tím otočila ke mně.

„Dala bych i vám, kluci. Ale asi by vám bylo blbě." Komentovala jejich pohledy, které vysílali k jídlu.

„Radši to nebudeme riskovat." Zabručel Taehyung.

Protočil jsem nad tím očima, a pak se vydal do obýváku, abychom mohli posnídat, protože u stolu na nás místo už nezbylo.

„Vypijou to a poletí." Umanul jsem si.

„Neboj, sami říkali, že si zavolají taxi a pojedou domů." Posadila se vedle mě a podala mi talíř s obloženým chlebem. Poděkoval jsem jí a pustil se do toho. V dormu občas vaří Jin, no to především obědy a někdy večeři. Ráno si snídani každý dělá sám a to tím stylem – co dům dá. Je fakt příjemné, že se nemusím bát o prázdnou ledničku a někdy mám postaráno i o tu snídani. Jako třeba dneska.

Musel jsem se v duchu uchichtnout, už mluvím jako podpantoflák. Ještě tak dva roky zpátky bych si fakt nedovedl představit bydlet s holkou. Vzdát se veškeré svobody toho, co kluci dělají a holky nesnášejí proto, abych s ní mohl žít. No teď, když jsme tu spolu, vůbec mi to nevadí. Spíš naopak. Asi budu těžce snášet, až ona odjede pracovat a já budu muset ke klukům.

Povzdychl jsem si a opřel se o čelo gauče.

„Co vzdycháš, nechutná?"

„Ne, je to super, děkuji." Zahuhlal jsem, na což se zasmála.

„Asi budeme rozjíždět zase práci a moc se mi nechce." Přiznal jsem.

„Hm, to mi povídej." Svalila se vedle mě a za chvíli jsem měl i její hlavu na ramenu.

„Ale tys říkala, že tu ještě nějakou dobu zůstaneš, ne?" nakousnul jsem opatrně. Nechci, aby odsud už jela pryč. Před dvěma dny se vrátila.

„To jo, ale na dlouho už to nevidím. Společnost pro mě chystá nějaký projekt tady a až ho dokončím, budu se muset vrátit do Londýna." Pokývala hlavou.

No... a pak že nemám důvod vzdychat.

„Na dlouho." Tipoval jsem.

„To já nevím, Kookie. Na poradě se sice mluvilo o dočasné přerušení činnosti a popravdě, ani by mi to teď nevadilo. Věnovala bych se raději nějaké charitativní činnosti, někam cestovala, možná spolupracovala s nějakou společností... ale holky jsou proti, chtějí pokračovat." Nepoznal jsem z jejího hlasu, jestli je natěšená nebo není, nebo se jí nechce. Mluvila velmi monotónně.

„A?" čekal jsem, co víc k tomu řekne.

„Když jednou skupinu odstaví, znamená to, že se s největší pravděpodobností už nevrátí."

„Jakože bys skončila se zpěvem?" šokovaně jsem se na ni otočil.

„Skončily bychom jako skupina." Přitakala se sklopenou hlavou.

„A to chceš? Jsi si jistá?" vyhrkl jsem.

„Já... nevím. Já to miluju, ale pořád je tu ta noha, už to nebude jako dřív." Zamumlala smutně.

Utěšoval jsem jí sice, ale v duchu s ní soucítil. Má pravdu. Už to nebude jako dřív, nejde to. Jednou tančila, teď nebude. No pak zase... nemusí kvůli tomu hned končit, ne?

„Pod smlouvou jsem ještě jeden rok, takže pokud se ohlásí návrat Hell Cats, budu tam bez ohledu na to, jestli chci nebo ne. Možná je to tak lepší, budu mít čas nad tím přemýšlet." Pousmála se, což jsem jí hned oplatil a něžně ji stiskl.

„Je to na tobě. Když začneme pracovat oba, asi to nebude úplně nejjednodušší, no co bych to byl za člověka, kdybych ti to nepřál." Zasmál jsem se.

Jsem fakt ten poslední, abych ji tu soudil nebo jí radil, co má dělat.

Nerad jsem vedl tuhle konverzaci a bojím se co nás ještě čeká.

V tu chvíli, co jsem nad tím přemýšlel, mě ani nenapadlo, že tohle je jedno z mála rán, které nám ještě zbývaly.

Nejednou byla ona v Londýně a já zpátky v dormu s kluky. Začali jsme pracovat. Bylo to jako skok do ledové vody. Najednou zase žádné volno, jen trénink.

Ze začátku jsem docela těžce nesl, že se nevidíme, no časem mě práce přivedla na jiné myšlenky. Řekl jsem si, že lepší to bude, když na ni tolik myslet nebudu a raději se budu věnovat tomu, co s BTS děláme. Nechtěl jsem ji zklamat, ale nechtěl jsem zklamat ani naše fanoušky.

Co jsem pak slyšel od ní nebo viděl na internetu, i ony se činily. Americký bulvár o nich psal, že jsem ty články nestíhal ani číst. Na to, jak dlouhou měly pauzu, fandom je přivítal zpátky bouřlivě.

A co se stalo, když jsme oba tak zaneprázdnění? Museli jsme si vystačit s několika sms zprávami do týdne.

Předtím jsem si nemohl představit několik dní od ní, teď už to byly dva měsíce. Doufal jsem, že bychom třeba část svátků mohli strávit společně, ale jakmile jsem uviděl rozvrh akcí, kterých jsme se měli účastnit, věděl jsem, že z toho nic nebude.

Až jednou...

„Ahoj." Pozdravil jsem do telefonu a odemkl dveře do známého bytu.

„Kookie! Co děláš?" ani mě nepozdravila, nad čím jsem se uchichtnul. Klíče jsem hodil na botník, a pak šel pro konvici, kterou jsem naposledy nechal na kuchyňském stole. Pravidelně sem chodím zalívat ty tři květiny, aby úplně neumřely. Už tak trpí, protože nemám vždy čas sem jít.

„Jsem v bytě." Odpověděl jsem.

„Zalíváš?" slyšel jsem úsměv v jejím hlase.

„Někdo to dělat musí a myslím si, že to mám asi o dost blíž než ty." Poškádlil jsem ji.

„To je fakt... no co bys řekl malému výletu?" odpověděla pohotově. Už si na mé rýpání zvykla.

„Hrozně rád bych, Kate, ale víš, že..." ani jsem to nestihl doříct a skočila mi do řeči.

„BigHit souhlasí."

„Co?" zastavil jsem se v pohybu a nedopatřením totálně přelil jedno kvítko. Hlína zašpinila podlahu, no to bylo v tu chvíli úplně to poslední, co mě trápilo.

„Moje společnost zařídila, že sem můžeš na pár dní přijet. Potřebuju garde."

„J-já... zaskočilas mě." Přiznal jsem bez mučení.

„Doufám, že mile." Podotkla.

„Děláš si srandu?! Jasně, že rád přiletím. Mám si rezervovat let?" začal jsem se pro sebe tlemit jako idiot. Zjišťuju, že to dělám vždy, když si povídáme. Proto si s ní nikdy nevolám před kluky. Pochlebují se mi za můj výraz.

„Nemusíš nic. Modest ti všechno zařídil. Počínaje letenkou, končíc oblečením." Zachichotala se.

„Vážně?" udivilo mě.

„Jo, o nic se neboj. Tvůj manažer by ti měl dát podrobnosti ohledně letu." Vysvětlila.

„Mimochodem, kam že potřebuješ to garde?" nevím, jestli nemám být nervózní už teď. Účastnil jsem se už různých věcí, ale teď to bude poprvé, kdy tam budu jen za sebe a ještě k tomu jako její doprovod. Nikdy jsem si nemyslel, že by BigHit s něčím podobným souhlasil. Do teď tomu vlastně nerozumím.

„LMA, nejsme sice s holkami nominovaní, protože naše aktivita stála celkem za nic, no jsme pozvané a ony všechny si garde našly."

„Hm... co je LMA?" zeptal jsem se nejistě.

„London Music Awards." Začala se hrozně smát.

„Nebuď škodolibá, nebo nikam nepoletím, jasný?" začal jsem vyhrožovat.

„Už mlčím." Uklidnila se.

„Chybíš mi, už abys tu byl."

Srdce mi poskočilo, když to řekla. Dřív pro mě bylo nezvyklé slyšet to, anebo to říkat. Teď to znělo čím dál tím častěji. Nevím, jestli se mám cítit hezky či smutně, protože mi to jen připomíná fakt, jak daleko jsme od sebe. A jak dlouho už.

„Ty mně taky." Odvětil jsem popravdě.

**

Kook na Londýnských hudebních cenách :D Nevím, proč mi to přijde tak vtipné a popravdě ani nevím, co mě vedlo k tomu, abych to napsala. Nicméně těšte se ještě tak na jeden díl, který bude v poklidu, a pak se opět dostaneme k zvratu, který plánuju :P

Jaké jinak máte prázdniny? Jezdíte na výlety a dovolené? Doufám, že si to patřičně užíváte :)