Kate's pov, Londýn

Chtěla jsem v Londýně vyřešit věci, co nejdříve. Proto jsem přijela na poslední chvíli a z letiště jsem jela rovnou na charitativní akci pro sirotky, kde jsem se měla potkat s holkami. Byla jsem sice hodně unavená, ale jakmile jsem viděla ty dětské tváře, které se na nás tak těšily, únava se vytratila. Celý den jsem strávila v dětském centru. Zazpívaly jsme pár písniček, zahrály si hry, povídaly si s většími dětmi a hrály si s těmi menšími.

Všichni byli tak roztomilí, že být to v mých silách, adoptovala bych je do jednoho. Nestihla jsem ani napsat JungKookovi, který mi večer pěkně vynadal za to, že jsem se neozvala. Bylo sladké, jak se o mě bál a přestože bych s ním ráda mluvila klidně celou noc, byla jsem až moc grogy na dlouhé rozhovory a druhý den byl další program.

Ráno jsem musela vstát už před pátou. Hodila jsem do sebe jednu kávu, a pak se taxíkem nechala odvést do ateliéru, kde se dnes fotilo. Přestože jsme měli začít až kolem desáté, hrozně dlouho trvá, než nás všechny připraví, abychom před foťákem vypadaly dokonale.

Já si přišla jako zombie, pila jsem pro změnu čaj a u toho sjížděla novinky na tabletu. Jedna z maskérek mi zrovna dělala vlasy.

„Je děs, vstávat v tak nekřesťanskou hodinu." Zamumlala jsem, klikajíc na článek, který hlásal něco o dalším skandálu Miley Cyrus. Už je docela nuda to číst, no na nic lepšího jsem nenarazila.

„To mi povídejte, taky nejsem zrovna dvakrát happy." Uchichtla se ona, nastavujíc kulmu na správnou teplotu.

„Prý jste sem letěla až z Jižní Korey, musíte to mít slušně naruby." Podotkla.

„Jo, je to celkem dálka a nějakých osm hodin časový posun, takže bych opravdu nejradši ležela v posteli." Shlédla jsem fotky, a pak se vrátila na úvodní stránku.

„Máte zajímavý vkus na destinace k dovolené." Komentovala.

„Jo..." měla jsem na jazyku, že tam zkrátka mám nějaké známé a chtěla jsem je navštívit, no zarazil mě nový příspěvek.

Kate Summers už není singl! Po rozchodu s Harrym Stylesem začala randit se svým idolem, korejským zpěvákem ze skupiny BTS.

Vypoulila jsem oči a hned to rozklikla. Ruky se mi tak roztřásly a myšlenky rozházely, že jsem to ani nepřečetla všechno. Dojela jsem jen na konec, kde bylo několik příloh. Jakmile jsem klikla na ně, vykoukly na mě fotky. Jedna, kde jsem vyfocená se všemi kluky, když měli před rokem koncert v Los Angeles. To ještě nebylo tak hrozné.

Na další jsem já na Incheon Airport, jak sedám do taxíku. Hned pod ní je JungKook, jak nasedá do toho stejného taxíku. To bych taky ještě strávila.

No následující mě nepotěšila vůbec. Jsme na ní v Lotte Worldu. A hned několikrát včetně scény, kde si dáváme pusu v rychlém občerstvení. Jemu do obličeje moc vidět nejde, no za to mně zcela jasně.

„Jste v pořádku?" zeptala se maskérka.

„Hm? Jsem už hotová?" vyhrkla jsem zbrkle.

Jen pokývala hlavou a nechala mě se postavit. Chtěla jsem hned zavolat JungKookovi a zeptat se, jestli je něco podobného i u nich, no mezitím dorazil fotograf, který nás bude fotit a s ním i lidé, které jsem tu neočekávala vůbec – One Direction.

„Budeme fotit tuhle osmičku s nejnovější kolekcí od Larpha Laurena." Fotograf se tím zdál být nadšený.

Já ale nevěděla, z čeho mám být na nervy víc – z Harryho Stylese, který teď stojí asi metr ode mě, anebo z faktu, že už nejspíš celý svět ví, že já a JungKook spolu chodíme.

Věnovala jsem zoufalý pohled Danielle, která se na mě jemně usmála a chytila mě za paži. Jsem ráda, že alespoň na ni se můžu spolehnout. Je hrozně hodná a asi je taky jediná, která se upřímně stará.

„Myslela jsem, že budeme fotit jen my." Ozvala se Bree trochu nabroušeně. Už od rána neměla den a nebála se to dát najevo. To bude spolupráce – jedna radost.

„To bylo taky v plánu, ale díky počtu k sobě pasujete, byla by škoda toho nevyužít." Odvětila jí naše manažerka.

Měla jsem chuť podotknout něco peprného o tom, že jejich plány na poslední chvíli a neschopnost informovat nás o změnách je vážně perfektní. Normálně by mi na tom ani nesešlo, ale nebyla jsem zkrátka připravená postavit se před kameru s Harrym po boku. Omluvil se mi sice několikrát po tom, co se stalo a já se rozhodla to už neřešit. I tak jsem ale cítila, že tu bude jisté napětí a bojím se, že to ohrozí i kvalitu snímků.

Fotily jsme se nejprve jen my holky, pak oni, a pak následovaly fotky společné. Doufala jsem, že do focení ve dvou mi vyberou někoho jiného než Harryho, třeba Nialla, toho jsem měla vždy docela ráda. Bohužel jsem skončila s člověkem, kterého jsem chtěla nejmíň. Myslím si, že to bylo i tak trochu schválně kvůli propagaci. Lidi hned zaujme, že jsme se zrovna my dva objevili někde spolu.

„Jsi v pohodě?" zeptal se mě tiše mezitím, co si fotograf vyměňoval objektiv.

„Ani ne." Odpověděla jsem bez váhání.

„Promiň." Zopakoval to, co předtím řekl několikrát.

„Není to jen kvůli tobě." Povzdychla jsem si. Nejvíc mě trápilo, že nemůžu řešit to, co se teď děje na internetu. Měla jsem několik notifikací na mobilu, ale nebyl absolutně čas, abych to vyřešila. Buď jsem fotila, anebo mě připravovaly asistentky. Pak jsem mu taky nechtěla volat a mluvit před ostatními, kteří o ničem nemají ani tušení.

„Něco tě trápí?" nadhodil opatrně, a když jsem k němu zvedla hlavu, upíral na mě zelenkavé oči v pochopení.

„O mě a o něm vyšel článek." Přiznala jsem.

„Dala ses s ním dohromady, jo?" konstatoval.

Jen jsem mlčky pokývala hlavou.

„Určitě to nebude tak horký." Lehce se dotkl mého ramena, na což jsem sebou ihned cukla.

Zatvářil se omluvně a trošku odstoupil. Je nám ale oběma jasné, že prostor, který mezi sebou teď máme, tam brzy nebude, protože se nemůžeme fotit s půl metrovou mezerou mezi námi.

„Tady možná bude poprask, ale to nějak překousnu. Mám strach o něj, má dost přísné smluvní podmínky se svou společností. Bude mít problémy."

Je to celé na nic. Tady bude chvíli nějaké haló, možná dostanu seřváno od manažerky za to, že jsem se o tom ani slovem nezmínila, no to je pořád nic, co nejspíš vypukne na druhé straně. Nevím, co má JungKook ve smlouvě, nikdy jsem od něj takové věci nevyzvídala, ale už jen to, jak moc měl strach, že nás někdo odhalí, mi dokazovalo, že to asi nebude nic v náš prospěch.

„To je mi líto, no určitě se to dá do pořádku." Snažil se mě povzbudit.

Na chvíli, když se ke mně choval tak pěkně, jsem měla pocit, jakoby vše bylo při starém. Byla jsem s ním předtím dost za dobře, ráda jsem s ním trávila čas a povídala si. Asi je na čase si přiznat, že mi to trochu chybí.

Z rozhovoru a mého rozjímání mě vyrušil fotograf, který nám začal vysvětlovat, co chce, abychom udělali. Nebyla jsem z toho focení zrovna nejšťastnější a nebylo mi příjemné takhle pózovat zrovna s Harrym. Pak mě taky trápila myšlenka, že jakmile to vyjde, přidá to olej do ohně a paparrazzi budou mít další věc, co na mě můžou vytáhnout.

Skončili jsme až večer, což jsem se ihned rozhodla využít k hovoru.

„Prosím." Ozvalo se rozespale.

„Tady Kate, vzbudila jsem tě?" zeptala jsem se lítostivě.

„Jo, ale to nevadí." Zamumlal roztomile. Skoro, jako bych viděla jeho rozespalý obličej před sebou. Jsem tu pár dní a už se těším zpátky za ním.

„Volal jsi mi a asi to bylo kvůli tomu článku, že jo?" šla jsem rovnou k věci.

„Je to tu šílené, Kate. Divím se, že mě vedení ještě nezavolalo na kobereček. Media se tu můžou zbláznit."

Na to jsem si hlasitě povzdychla. Paráda, vážně super. Přesně to jsem chtěla.

„Já dneska fotila ten photoshoot." Nakousla jsem.

„A? Dobrý?"

„Fotila jsem ho s Harrym." Přiznala jsem. Lepší, aby to věděl hned, než pak viděl tu titulku.

„Cože? Jakto?!" nevím, jestli zněl víc překvapeně nebo naštvaně.

„Prostě se tu objevili a fotili jsme to společně. No bojím se, že až to vyjde, situaci to moc nepomůže."

„Hm... co se dá dělat." Zabručel.

„Promiň, ale nevěděla jsem to." Měla jsem zkrátka potřebu mu to nějak obhájit, i když nevím, proč. Nic špatného jsme nedělali.

„Nemělas tam jezdit. Kdybys byla tady, už bychom to nějak vyřešili."

„Říkala jsem ti, že..." spustila jsem, ale přerušil mě.

„Nemá význam to řešit takhle po telefonu. Kdyby se něco dělo, dám ti vědět, a když ne, tak to prostě nějak pořešíme, až tu budeš."

„Tak... dobře." Znovu jsem si povzdychla.

Típnul to pak bez dalších řečí, a tak jsem poznala, jak je naštvaný. Měl strach, že se to provalí a teď se to stalo. Mrzí mě, že je kvůli tomu takový, no po druhé straně se mu snažím porozumět.