Jimin's pov, Seoul

Nadšeně jsem poskočil, jakmile nám trenér oznámil, že máme pro dnešek padla. Plánuju se vrhnout na tu novou střílečku a konečně porazit Hoseoka, který mě v ní minule pěkně rozdrtil.

Ostatní měli už taky své plány. Jin půjde stoprocentně nakupovat, Namjoon včera prohlásil, že mu pračka asi žere ponožky, jelikož žádné nemůže najít, a tak tuším, že ho bude následovat. Hoseok bude pařit semnou, Taehyung dělat divné věci jako obvykle a Yoongi spát. JungKook zase zmizí za Kate tak, jak to má posledních pár týdnů v oblibě. Už ho doma nečekáme ani na noc, což mě vlastně nepřekvapuje, mít někoho jako ona, tak jsem radši taky pryč a užívám si volna.

A že bych měl nápadů, jak to volno zaplnit.

Ještě, kdyby byla tak sexy, jako je ta britská zpěvačka... hm, asi bych měl vychladnout.

Ach jo.

„Zítra přijďte na sedm, jinak rozchod." Začal jsem se šourat pomalu k šatně a všiml si, že se mnou šli i ostatní krom Kooka a Hoseoka. Na mé překvapení stáli ještě u trenéra.

Zavrtěl jsem hlavou a raději zaplul se převléknout. Nechtělo se mi na zpocené tělo oblékat čisté oblečení, ale sprchy tady ve studiu mě nikdo použít nepřinutí, to si radši dám pořádnou vanu pěkně doma.

Dával jsem si přes hlavu zrovna mikinu, když JungKook vletěl do místnosti.

„Co máš v plánu?" zeptal se mě.

„Poflakovat se, co by?" protočil jsem očima. To je v poslední době taky moje oblíbená činnost. Musím toho značně využít, že mám teď šanci dělat normální věci, jako normální lidi – čumět na bednu, pařit hry, chodit jíst do restaurací, a tak podobně. Konečně na to byl po těch letech dřiny prostor.

„Mám na tebe prosbu." Nasadil ten svůj štěněcí výraz. Dříve jsem tomu fakt nemohl odolat, protože když byl malý, byl k sežrání. Teda, ne že by teď nebyl, ale jednak jsem se za tu dobu začal víc ovládat, a pak taky... malý už není, do náruče se mi nevleze jak dřív a výškou mě trošku přerostl, takže... ta velikost mu té roztomilosti trochu ubírá, to je fakt.

Už žádné JiKook.

Heh, nejsem gay. Na to, abych jím byl, se občas cítím až moc jako heterosexuál. No máme mezi sebou s kluky hezké vztahy, občas je na místě takový fan servis, no nikdy se víc nestalo a my se těm reakcím pak jenom smějeme. O tom je showbusiness, ne?

„Co chceš?" prohrábl jsem si vlasy, abych je alespoň trošku upravil do přijatelného stavu.

„Musím tady zůstat s Hoseokem kvůli konzultaci s trainees a Kate dneska přivezou domů nábytek." Podrbal se na zátylku.

„A co já s tím?" pozdvihl jsem obočí.

„Nemohl bys jít za ní do bytu místo mě? Všechno tam odnosí a dají na místo, ale nechtěl jsem, aby tam u toho byla sama." Vysvětlil, na což jsem se zašklebil.

Stěhováci, samí chlapi, tady nám někdo žárlí, což?

„Prostě jsem ji u toho nechtěl nechávat samotnou, Jimine, prosím tě." Našpulil rty.

„Proč tam nepošleš Taehyunga? Ten je celý žhavý, aby se potkali znovu." Poškádlil jsem ho. Náš Tae se fakt netají tím, že by ta Kookieho Kate stála za hřích. Všichni víme, že si jen dělá srandu a provokuje Kooka, no rozhodně mě baví sledovat jeho výrazy.

„No proč asi." Zamračil se.

„Ten by jí sám ještě něco provedl."

Uchichtnul jsem se, ale nijak dál to nekomentoval. Je fakt, že Taehyung je v takových věcech docela hrr, no to je pořád nic oproti Hoseokovi, který jde fakt po všem, co má snad prsa. Někdy toho kluka nechápu.

„Tak fajn, stejně nemám moc co na práci." Svolil jsem nakonec.

„Dík, máš to u mě!" poplácal mě po ramenu, a předtím, než odešel, ještě řekl, že adresu mi pošle v sms.

Jeli jsme pak s kluky domů, já se teda místo vany rychle vysprchoval, vysušil si vlasy a oblékl se trošku reprezentativně.

„Někam jdeš?" vrazil mi do koupelny Yoongi zrovna, když jsem na sebe stříkal parfém.

„Za Kate." Odvětil jsem neutrálně.

„Za kým?" zarazil se a zvedl hlavu od pračky, kterou se pokoušel zapnout.

„Za Kookieho Kate, dneska jí prý přivezou nábytek a on musel zůstat ještě na tréninku, takže mě poprosil, jestli bych tam nezašel místo něj." Upravil jsem si límeček od bundy, a pak se k němu otočil čelem.

„Aha." Pořád na mě hleděl.

„Co čumíš? Sám jsem překvapený, že řekl zrovna mně." Pokrčil jsem rameny.

Ale potěšilo mě to, to přiznávám. Pak taky nějak tuším, že i ji to potěší, protože po tom, co jsem od něj slyšel, jsem byl vždycky její oblíbenec já. Že mi to lichotí, o tom žádná, a i když vím, že se její priority určitě změnily, pořád se těším na její reakci.

„Nemůžu taky?" zarazil mě otázkou. Že se on, takový flegmoš, bude zajímat, by mě nenapadlo.

„Hm, tak fajn. No ostatním to radši neříkejme, nebo by se nakerovali taky." Což by Kooka asi nepotěšilo, a pak by to nepotěšilo ani mě, protože jsem se s ní chtěl trochu víc seznámit v komornějším prostředí a ne s tolika lidmi za zády.

Odkýval mi to, nechal prádlo prádlem, a šel se sám převléct.

Společně jsme pak taxíkem dojeli na adresu, kterou mi JungKook poslal v esemesce.

„Jsem na ni docela zvědavý, a pak taky na ten byt." Prohlásil Yoongi, když jsme zazvonili dole na zvonek. Kate ho asi čekala, protože se z intercomu ani neohlásila, jen se ozvalo pípnutí a vchodové dveře povolily.

Jelikož to bylo až v pátém patře, vzali jsme si výtah, protože nás oba bolely nohy z dnešního tréninku. Měl jsem docela příjemné pocity z budovy. Venku to vypadalo dobře, vevnitř taky... asi má hodně peněz, když si tohle může dovolit.

„Taky tak víráš?" šeptl Yoongi, i když jsme na chodbě byli úplně sami. Pokýval jsem hlavou, a pak obešel všechny dveře. Podle názvu ani jedny nebyly její, no pak tam byly na konci úplně poslední, které jméno ještě neměly. Můžeme jedině doufat, že je to její.

Zaklepal jsem a oba jsme čekali.

„Je otevřeno!" uslyšel jsem.

Nechápavě jsem se podíval na Yoongiho a pohledem se ptal, jestli mám fakt otevřít dveře nebo ne.

„Kookie! Řekla jsem, že je otevřeno, byla jsem zrovna ve spr..." naštěstí – pro nás, naneštěstí – pro ni, se dveře rozrazily samy a vyřešily tak naše dilema.

„Uh?" Nevím, jak jsem se v tu chvíli asi musel tvářit, ale stoprocentně jsem musel pootevřít ústa. Jak často se vám totiž stane, že vám dveře otevře holka s nohama až do nebes, které, mimochodem, zcela postrádají jakékoli kalhoty a v bílém tričku, které na sebe nejspíš hodila po sprše moc brzo, protože se jí dokonale přilepilo na tělo.

Hlavně dýchej...

Vlastně můžeme být všichni rádi, že si pod něj stihla obléknout alespoň podprsenku. I když... i tím pohledem bych nepohrdl.

„Ahoj, JungKook musel zůstat v práci dýl. Požádal nás, abychom ti tu pomohli s tím nábytkem." Odkašlal si Yoongi.

„Chm..." vylezlo z ní jen roztomile. Pořád byla zaseklá v jednom pohybu, což bylo sušení vlasů a vypadala dost vyjeveně z toho, že nás tu vidí.

„Tak, můžeme dovnitř?" ozval jsem se pro změnu já.

„Jo jenom... počkejte, než se oblíknu." Vyhrkla a už jí nebylo. Asi do té koupelny musela běžet sprintem.

„Pěkné přivítání." Věnovali jsme si s Yoongim úchylné výrazy. Ani jsem se ho nesnažil skrývat, protože po tom, co jsem viděl, na to mám právo.

„Ten zmetek." Ulevil si Yoongi se zavrtěním hlavy.

„Myslíš, že ty ostatní jsou stejně tak sexy? Třeba je některá z nich volná." Nadhodil jsem šeptem.

„Nevím, a... fakt bych to rád zjistil." Přiznal.

Asi máme oba jasno, o kom budou v nejbližších dnech naše mokré sny. Sorry Kookie, ale udělal sis to sám. Já jsem taky jen člověk.

„JungKook teda nepřijde?" objevila se zpátky a měla na sobě už oblečené tepláky a na tričku mikinu. Vlasy měla stažené v drdolu a celá ta změna ji najednou hrozně omladila.

„Asi jo, ale později. Má nějaké konzultace s trainees klukama." Odpověděl jsem.

„Chcete něco k pití? Mám tu i nějaké sušenky, no zatím asi budeme muset sedět na zemi, protože ten nábytek mají teprve přivést." Nabídla nám. Už nevypadala nervózně tak, jako předtím, no škoda... byla roztomilá.

„Sušenky budou fajn." Vydal se Yoongi za ní, když začala mířit asi do kuchyně. Následoval jsem je oba, a pak jsme se všichni tři posadili na zem, kde bylo pár dek a malý stoleček, na který pak položila jak sušenky, tak i čaj.

„V kolik to má dorazit?" zeptal jsem se se zájmem.

„Snad co nejdřív. V obchodě nám řekli, že kolem třetí nejpozději." Začala chroupat sušenky. Yoongi ji napodobil, asi aby nemusel nic říkat.

„Nemuseli jste sem ale chodit, zvládla bych to i sama. Stěhováci to sem vynesou a dají i na místo. Jen to, co se musí složit, pak asi budeme muset složit společně, protože já nejsem moc technický typ." Obdařila nás svým pěkným úsměvem a dokonce ukázala i rovné zuby.

„Nechtěl, abys tu byla sama, a nám to nic neudělá, že jo?" strčil do mě Yoongi. Byla to řečnická otázka, a tak jsem jen přikývl.

„Tak děkuji. Jak se jinak máte? Užíváte si volna?" začala se ptát.

Měl jsem strach z divného ticha, ale kupodivu to bylo zbytečné. Docela slušně jsme se na celou tři čtvrtě hodinu zabavili, a pak už přijela firma i s nábytkem.

Chlapi byli celkem čtyři, a tak jsme je u toho nošení jen sledovali a byli rádi, že nemusíme nic dělat. S pár lehkými věcmi jsme sice pomohli, ale pohovku, díly na postel a na skříň, vynesli oni, to bylo taky největší a nejtěžší.

Přemlouvala nás, ať nic neděláme, ale mně se pryč ještě nechtělo a Yoongi neprotestoval, takže jsme jí začali skládat věci do kuchyně, aby se tam dalo normálně sednou a sníst večeři.

Umístili jsme to pak tam, kde to mělo podle jejích představ být, a pak se vrhli na postel vedle v ložnici.

„Proč sis vybrala něco tak velkého? Krom té skříně sem už nic nedáš." Nechápal jsem. Ten pokoj nebyl tak velký a postel zabírala většinu místa. Rozumím, že jestli tu JungKook bude spát, chce to pro dva lidi něco většího než to, co máme doma v dormu, no pořád to bylo na můj vkus až moc velké.

„Mám ráda svůj prostor." Pokrčila rameny.

„Nevím, jestli kdybych tu s tebou spal já, tak bych ti ho dal." Zaflirtoval jsem a mrkl pravým okem. Neuniklo mi, že se jemně začervenala a v duchu se zaradoval, že na ni mám nějaký vliv. Myslím to, samozřejmě, ze srandy. Sice jsem s ní laškoval, ale nic víc v tom nebylo. Před Kookem bych tohle nikdy nedělal, a pak taky, krom těch řečí bych na ní ani nic nezkusil.

Nejdříve k nám oběma byla docela zdrženlivá, no pak si pustila pusu na špacír a docela slušně mi dokázala moje poznámky vracet. Yoongi se na nás dvou pak slušně bavil a já... taky jsem se bavil.

Můžeme být sice sebevíc na holky a občas i trochu úchylní, ale máme se mezi sebou rádi a tohle bychom si neudělali. Já bych to jemu neudělal, protože i když je ona hrozně milá, neviděl bych ji jinak, než jako holku do postele, se kterou bych strávil pár nocí, nabažil se jejich dlouhých nohou, a pak šel zase jinde.

Naopak jsem rád za něj, že si našel někoho tak hodného a má ji fakt rád.

Najednou se ozval zvonek.

„JungKook je tu!" rozutíkala se do chodby, kde bylo mluvítko a taky odemykání dolních vchodových dveří.

Yoongi se zasmál nad mým výrazem.

„Jen se netlem." Zabručel jsem.

Jak rychle mě odbyla, ani mi moje řeči nevrátila a raději letěla za ním.

„Musím, protože je fakt k pokukání, jak jí tu okatě balíš, a pak stačí, aby zazvonil zvonek, a tvoje techniky jdou zcela do háje." Poškleboval se.

„Byla to jenom prdel." Protočil jsem očima.

„Já vím, no představ si, že by to prdel nebyla... má ji pěkně obmotanou kolem prstu, sotva se ozve, už za ním letí." Zašrouboval jednu nohu postele k celé konstrukci. Už jsme ji za tu dobu měli skoro hotovou.

„On taky není úplné neviňátko, co se holek týká, víme snad svoje, ne?" zabručel jsem a soustředil se už více na šroubování.

„Jasně. No tady si dal fakt záležet. Asi pro něj něco znamená, když se tak snaží." Stihl zašeptat předtím, než jsme oba uslyšeli otevření dveří.

Něco tam spolu mluvili a uslyšel jsem i nějaké mlaskavé zvuky. Zaxichtil jsem se, ale nijak to nekomentoval.

„Nazdar, donesl jsem jídlo." Objevil se JungKook v místnosti.

„Ohoho... mám fakt hlad, už jsme si chtěli objednat." Ozval se Yoongi a začal se stavět na nohy.

„To je dost, že jsi se uráčel přijít." Zabrblal jsem a taky se postavil. Posedali jsme si všichni ke stolu, teda až na Kate, která připravovala jídlo, a pak na ní taky žádné místo nezbylo, protože kuchyně byla moc malá a stůl tu byl jen pro tři osoby.

„Jak se vám tu líbí? Docela dobrý, ne?" zeptal se JungKook, vybízejíc nás pohledy, abychom řekli svůj názor.

„Je to fajn, no lépe bude, až to všechno složíme." Řekl Yoongi a poděkoval, když před něj Kate postavila jeden box a hůlky. Udělal jsem to samé, když ho podala i mně.

JungKook ji pak stáhnul k sobě na klín i s jejich jídlem.

„Hodně mi tu pomohli, rozhodně bychom je měli pak pozvat na nějakou kolaudaci nebo tak." Řekla mu a usmála se přitom na nás oba.

„Jasně, kolaudační párty!" vykulil nadšeně, a pak jí dal jemnou pusu na tvář.

Žvýkal jsem v puse svoje sushi a u toho je sledoval. Neuniklo mi, jak ho ona hladí po šíji jednou rukou a tou druhou si nabírá jídlo. Jak se na něho dívá a on jí ty pohledy vrací. Úplně vytěsnili mě a Yoongiho.

„Nezírej na ně tak." Šeptl mi on a kopl mě do nohy.

„Nezírám." Sykl jsem.

„To vykládej někomu jinýmu."

Zamumlal s plnou pusou.

Zavrtěl jsem hlavou a raději si teda hleděl jídla před sebou. Nevím, proč mě to tak zajímalo. Možná proto, že tak Kooka vidím s někým poprvé, pak taky, že ona je tak hezká, no, anebo zkrátka žárlím, že já nikoho takového nemám.

Pak mi zbývá jediné... začít taky hledat.

A třeba jednou najdu.

**

Neberte to jako nějaký zvrat, že je tenhle díl z pohledu Jimina. Žádný další už nebude a opravdu to nemá na celý děj žádný vliv. Jen jsem prostě zatoužila vykreslit JungKooka a Kate z pohledu někoho jiného a prostě... nevím, proč jsem si vybrala Jimina, tak mě nebijte, ano? :D