JungKook's pov, Incheon airport

Zase jsem byl pro jednou naprosto ztracený mezi davem lidí. Byl jsem zamaskovaný, jak nejvíce to šlo, aby mě nikdo nepoznal a tak trochu se bál, že ani sama Kate mě nepozná.

Myslel jsem si, že i ona bude zamaskovaná, aby si jí tu náhodou někdo nevšiml, no překvapilo mě, když jsem uviděl hlouček a uprostřed něj stála známá hnědovláska.

Dávala jim podpisy... počkat, cože? Neřekla, že nechce, aby ji někdo poznal?

To mi pak bude muset někdo něco vysvětlit.

Rozhodně jsem se k ní nepřibližoval a čekal opodál, nespouštějíc z ní pohled. Hlavně abych ji znovu neztratil.

Najednou mi zapípal mobil. Vytáhl jsem ho z kapsy a otevřel Kakao talk.

KateS: Sejdeme se u taxíků

JJK: Ok

Vydal jsem se proto zpátky před letištní halu a nenápadně sledoval, jestli vylezla i ona. Objevila se u dalšího vchodu a loučila se s těmi lidmi. Pak zastavila u prvního taxíku, otevřela jeho dveře a asi mluvila s řidičem. Společně začali dávat její zavazadlo do kufru a ona pak nasedla.

Rychle jsem se tam rozešel, aby mi náhodou neodjela a naskočil na zadní sedadlo.

„Kate!" objal jsem ji rychle. Srdce se mohlo zbláznit nadšením, že je zase tady. Asi jsem pěkně v tom, řekl bych.

Nestihla mi ani odpovědět, protože jsem si hned na kousek stáhnul masku a vtiskl jí polibek. Nechtěl jsem, aby byl tak krátký, ale vyrušil nás řidič, který si odkašlal.

„Dejte si prosím pásy." Upozornil nás.

Protočil jsem nad tím očima a připásal se. Náladu mi to ale rozhodně nezkazilo... je tady!

„Jaká byla cesta, vše v pořádku?" zeptal jsem se jí, když se taxikář konečně rozjel a nechával za námi letištní halu i s davem lidí.

„Až na to, že mě hned u letištní kontroly poznalo pár lidí, tak vše probíhalo hladce." Stiskla mou ruku, když jsem ji za ní vzal.

Sice jsem si představoval trošku kvalitnější přivítání, no myslím, že v penzionu si jí užiju dostatečně. A nebudu se u toho bát, že na nás náhodou někdo přijde.

„To jsem rád, jsi moc unavená?" vyzvídal jsem. Je teprve brzo ráno, určitě bude mít jet leg a bude se jí chtít spát, no trošku jsem plánoval, že by si mohla jít odpočinout, něco si vybalit a večer bych ji pozval na večeři k nám, ať se konečně pozná pořádně s kluky.

„Není to tak hrozné, ale asi se mnou dneska nic moc nebude." Přiznala.

Nedivím se. Moc dobře rozumím, jaké to je, když člověk cestuje tak daleko. Někdy toho lítání mám až až.

„Byl jsem se podívat na ubytování, co jsme zarezervovali. Je to tam pěkné, bude se ti to líbit." Povzbudil jsem ji.

„Vážně? A kdy jsi tohle stihnul?" pozdvihla překvapeně obočí.

„Včera. Chtěl jsem se ujistit, že je to v pohodě, kdyžtak bych zařídil něco jiného." Na chvíli jsem se zadíval na krajinu za oknem, no když neodpovídala, otočil jsem se zpátky.

„Co je?"

„Děkuji, jsi moc hodný." Měla přesně ten samý výraz jako před dvěma dny, když jsme si skypovali.

Jakoby byla zasněná.

Zajímalo by mě, jestli tak někdy vypadám i já. Snažím se svoje výrazy v tomhle směru krotit, no někdy se sám přistihuju, že se při myšlenkách na ni culím jako idiot. Tady to něčím zavání...

Trošku mě děsilo, že se nejspíš zamilovávám do holky, která je úplně jiná, než jsem já, a pak taky žije úplně jinde. Nebál jsem se ani tak kulturních rozdílů, protože přestože si to hodně lidí nemyslí, naše kultura tady se zas tak moc neliší od těch jiných. Máme svá specifika, ale to asi každá část světa.

Horší byl ten fakt, že jsme tak daleko od sebe a ona je k tomu všemu ještě slavná. A asi o dost slavnější než jsem já sám. Nikdy jsem si nemyslel, že moje holka bude západní hvězda.

No v poslední době zjišťuju, že hodně věcí, které jsem si dřív myslel, jsou úplně jinak, takže docházím k závěru, že nejlepší je si raději nemyslet nic.

V duchu jsem pokroutil očima – to je fakt super úvaha, za to bych určitě něco vyhrál.

Cesta trvala opravdu dlouho. Taky jsme slízli dopravní špičku, která je v Soulu téměř celých dvacet čtyři hodin denně. Kate už pomalu usínala, na což jsem samozřejmě neodolal, odepnul si pás, a pak se posunul vedle ní.

Jestli bude mít řidič průpovídky, tak ho pěkně rychle usadím.

Vzal jsem ji jemně kolem ramen, a když na mě zamžourala, tak řekl, že se může o mě opřít. Překvapilo mě, když vůbec nijak neprotestovala, a pak svou hlavu uvelebila na mém ramenu. Tuším, že do pár minut byla úplně tuhá.

Prospala zbytek cesty, teda nějakých 45 minut. Pak jsem ji, bohužel, musel vzbudit. Pomohl jsem jí s kufrem až do pokoje, který nám ukázala recepční, a zaplatil taxík.

„Tak co na to říkáš?" byl jsem zvědavý.

„Je to moc pěkné, něco takového jsem si představovala." Nahlížela do malé koupelny.

„To jsem rád. Mně se to taky líbí. Wifi heslo máš prý na lístku tady..." ukázal jsem na malou kartičku, která ležela na nočním stolku.

„Pak mi řekli, že snídaně mají od sedmi do desíti a večeře od šesti do osmi." Informoval jsem ji o všem.

„Paráda, hrozně ráda bych to teď šla všechno prozkoumat, ale vidím to spíš na sprchu a šlofíka, nevadí?" rozepla kufr a začala vytahovat nějaké věci.

„Pokud ti nevadí, že tu zůstanu?"

Překvapeně zvedla hlavu.

„Ty dnes nemáš program?"

„Ne, vymluvil jsem se z toho. Neděláme nic důležitého a v dohledné době ani dělat nebudeme. Bohužel, zítra i další dny musím ráno vždy na pár hodin do studia, úplně bez povinností nejsem." Zamračil jsem se.

„To nevadí, budu dlouho spát." Uchichtla se. Rozešla se do koupelny i s ostatními věcmi, no ještě jsem ji zastavil.

„A co pořádné přivítání? Nedostanu?" zatvářil jsem se smutně. Jedna pusa v taxíku mi vážně nestačila. Tak moc jsem se na ni těšil.

„Co by sis představoval?" zamrkala, věci hodila zpět na postel, a pak se její ruce obtočily kolem mého krku.

„Aspoň normální pusu?" smlouval jsem.

„Tu snad zvládnu." Pěkně se usmála a svým obličejem mířila k tomu mému. Hned jsem zavřel oči a nečekal dlouho na její rty, které se zapřely do mých. Ruky si samy našly cestu k jejímu pasu, za který jsem ji potáhl k sobě ještě blíž.

Byl bych ji líbal do nekonečna, no moje plíce bez vzduchu do nekonečna fungovat nebudou, takže jsem se musel odtáhnout. Místo toho jsem ji objal pevněji a svůj nos zabořil do jejích vlasů.

„Chybělas mi." Nasával jsem příjemnou vůni, která zaplavila mé čichové buňky.

A jak...

„Jo, to mi povídej." Slyšel jsem její povzdech.

Všeho všudy jsme se viděli před měsícem. To je docela úspěch, že jsme se mohli potkat tak brzy. Co budu dělat, až od sebe budeme muset být delší dobu? Když si přijdu jak odkopnuté štěně už teď.

Na to radši ani nemyslím.

**

Popravdě s tím nejsem úplně spokojená. Ale jednou je to už napsané, tak vám to sem hážu a snad to napravím dalšími díly :).

Jinak mě zajímá taková věc. Jaký máte názor na intimní/sexuální scény ve fikci. A teď myslím nejen klasický sex, ale vadí vám, když tam hlavní hrdinové provozují i jiné sexuální praktiky? Třeba orální sex a podobně. Jak na tohle reagujete? Doufám, že mi někdo odpoví, protože jsem fakt zvědavá a navíc je to taky trochu výzkum k tomu, co teď píšu :D.

Díky!