Kate's pov,

„Všechny akce v dohledné době jsme zrušili. Zítra absolvujeme Ellen show, a pak si můžete dělat, co chcete." Řekl ředitel.

Pro jednou jsem byla zase v Londýně, na koberečku u ředitele Modestu. Bylo na něm jasně vidět, jak je naštvaný, že teď nic nevyděláme a nikde se neukážeme. Ještě několik dní zpátky, kdy jsem byla v Číně, jsem si z toho dělala těžkou hlavu, no jakmile jsem viděla kyselé xichty všech ve společnosti a to včetně holek z mé vlastní skupiny, trápit mě to přestalo.

Zbytek jeho řečí jsem poslouchala už jen na půl ucha, a jakmile se zvedli ostatní, jen jsem je následovala.

Přestože sádra byla dole, noha mě pořád bolela. Nejdřív jsem nechápala, proč, když jsem ji měla celou tu dobu v klidovém režimu. Doktor ale řekl, že ji ještě nějakou dobu ucítím. Měla jsem problémy s normální chůzí, pokud trvala nějak dlouho, nedovedu si představit, že bych teď měla vystupovat. Bylo mi líto fanoušků, ale tentokrát opravdu nebylo v mé moci, abych s tím něco udělala.

„Co plánujete?" zeptala se Amber, když jsme šli dlouhou chodbou. Já se teda spíš loudala za nimi, no nijak jsem jejich chování už nekomentovala.

„Pojedu s Michalem do Barcelony, už se hrozně moc těším!" křikla Bree a vůbec si nevšímala toho, že svým křikem přilákala pozornost ostatních zaměstnanců, které jsme míjely.

„Super, já pojedu asi k našim do Chesire, už jsem tam dlouho nebyla." Komentovala to Dani.

„A ty?" otočila se ke mně s příjemným úsměvem.

„Ta určitě pojede někam do Číny za tím svým Číňanem." Ucedila Amber.

Nejdřív jsem se nechtěla hádat, ale ty její blbé řeči mě fakt nebaví.

„Co máš za problém?" sykla jsem.

„Tvou nohu, kvůli které nemůžeme pracovat." Odpověděla pohotově, jakoby to nebylo zcela jasné.

„Aha... to je mi fakt líto, ale není v mé moci, abych ji uzdravila. Navíc jsi to byla ty, kdo mi na ni nejdřív šlápnul při zkoušce." Nedala jsem se. Je na mě hnusná a dává mi to sežrat, jako by to celé byla jen moje vina. Mrzelo mě to od ní, ale ponižovat se tu nenechám.

„Kdybys byla tam, kdes měla být..."

„Tak se uklidníme." Zasáhla Bree a postavila se mezi nás. Vážně se nesnížím k tomu, abych se s ní ještě poprala nebo tak něco, takže to fakt nebylo za potřebí, no ona tak v jednu chvíli i vypadala, takže můžu být vlastně ráda.

„A jeho si do pusy neber. Já alespoň trávím čas s někým normálním a neuženu si přitom nějakou pohlavní chorobu."

Na to šokovaně zalapala po dechu. Asi nečekala, že to takhle vytáhnu, ale sama si o to říkala. Navíc... všechny jsme to věděly. Naše Amber, tak posedlá svou popularitou si až moc užívala pozornosti všech svých ctitelů, až si z toho uhnala filcky.

V tu chvíli se nezmohla ani na slovo a já se toho rozhodla využít. Nechala jsem je tam stát a šla si ven chytit taxíka. Kvůli své noze nemůžu řídit, protože pořádně nezmáčknu spojku.

Nechala jsem se vyhodit kousek dál od bytu a ještě skočila nakoupit nějaké jídlo. Plánuju sice odletět za dva dny, no ty dva dny ještě musím něco jíst.

Můžu jen děkovat, že bydlím v klidnější čtvrti, kde mě hodně lidí zná a většina už je v pohodě s tím, že jsem slavná. Málokdy se mi poštěstí narazit na nějaké náruživé fanoušky, kteří by mě třeba nechtěli pustit nebo mě, nedejbože, nějak stalkovali až ke mně domů. Setkala jsem se sice s pár zvědavými pohledy, ale nikdo se za mnou nerozběhl, takže jsem v klidu nakoupila nějaké mlíko, pečivo a i něco dalšího, co si udělám zítra na oběd, a pak to všechno vyložila doma do lednice.

Balit si věci budu až zítra, no pořád mi chybělo zarezervovat nějaké ubytování. Proto jsem sedla k laptopu a rovnou vytočila JungKooka, který už na mě čekal na skype. Řekl, že mi pomůže něco vybrat.

„Ahoj!" hned mi zamával se svým typickým bunny úsměvem, a i když jsem nejprve nebyla zrovna v nejveselejším rozpoložení, už jen jeho obličej na obrazovce mi zvedl náladu.

„Ahoj." Ani nevím proč, ale jako bych si slastně povzdechla.

„Co se tak usmíváš?" řekl udiveně, no stále mu pohrával úsměv na rtech.

„Nevím, jen tě ráda vidím." Přiznala jsem.

„Já tebe taky." Rozšířil se mu, i když jsem na chvíli měla pocit, že už to ani nejde.

„Jak se máš? Co schůzka?" zeptal se hned.

„Mám se dobře, a schůzka... až na hádku s Amber nic důležitého." Podložila jsem si hlavu dlaní pro větší pohodlí.

„Proč jste se pohádaly?" úsměv mu trochu povadl.

„Kvůli čemu asi... mé noze." Mávla jsem volnou rukou.

„Ona mi prostě při jakékoli příležitosti dá jasně najevo, že je to všechno moje vina." Dodala jsem.

„A co noha, lepší?" zněl starostlivě.

„Jsem v pohodě. Pojďme se raději bavit o něčem veselejším, jo? Zkus hádat, kdy přiletím!" snažila jsem se změnit téma a ocenila, že v tom spolupracoval.

„Doufám, že co nejdřív." Poposednul na židli.

„Pokud bude volné místo, objednám si letenku na zítra večer nebo pozítří ráno." Vycenila jsem zuby, a hned najela na stránku, kde je vždy objednávám. V economic class bude volno určitě, no já nevydělávám tolik peněz proto, abych letěla 9 hodin ve stísněném prostoru a ještě se ochudila o welcome drink v podobě šampaňského nebo bílého vína.

„Děláš si srandu..." vykulil očka.

„Ne, takže se připrav na to, že pokud to dobře půjde, tak budu v Soulu oxidovat už za tři dny, a to zatím na dobu neurčitou." Zakřenila jsem se a najela na stránky letecké společnosti.

„Panebože... já se tak těším!"

„Jo, to mi povídej." Uchechtla jsem se.

„Našel jsem ti pár hotelů, které by se ti mohly líbit." Začal něco klikat na monitoru.

„O tom jsem ještě chtěla mluvit." Přiznala jsem a složila ruce do klína.

„Nejde ani tak o peníze, ale raději bych bydlela v nějakém penzionu. Chci pobyt tam co nejvíc utajit a v hotelu bych byla moc na očích." Vysvětlila jsem, když se zatvářil nechápavě.

„Utajit?"

„Jako ne, že bych se chtěla nějak skrývat, ale zkrátka bych se tam chtěla dostat tak trochu inkognito a nějak na sebe neupozorňovat. Stačí, že tam budeš mít stalkující fanynky ty."

Tak trošku utajit jsem to chtěla, to je pravda. Chci v Koreji navštívit spoustu míst a doufám, že hodně z nich mi právě ukáže on. No s celým fandomem BTS a Hell Cats to půjde asi těžko.

„To je asi pravda." Pokýval nepatrně hlavou.

„Vlastně... souhlasím." Vykouzlil se mu z ničeho nic úsměv na tváři.

„Nějak jsem doufal, že se na tu dobu budu moci nakvartýrovat k tobě a nějaký zašitý penzion bude určitě lepší než hotel, kde by mě fanynky čekaly."

„Tak nakvartýroval, jo?" určitě jsem ve tváři trochu zčervenala, no přes obrazovku to snad, nejde poznat.

„Si piš." Nasadil ďábelský výraz.

„Myslím, že neprotestuju." Mrkla jsem, a pak radši na chvíli odvrátila pohled od obrazovky.

„To jsem rád. Kluci nejdřív smýšleli, že bys mohla bydlet tady, no to se mi popravdě moc nelíbí a pokoj mám s Jiminem, takže..." nedořekl a já mu ihned skočila do řeči.

„Ohohoooo, to beru!" Začala jsem se nahlas smát a ignorovala jeho napučený výraz.

„Uvažoval jsem, že tě s nimi seznámím, ale po tomhle na to zapomeň." Založil si ruce na hrudi a zády se opřel o židli.

„Hm, můžu je taky kontaktovat sama, ne?" škádlila jsem ho dál.

„Kate!" vyjeknul, na což jsem se rozesmála naplno.

„Nech toho, vždyť si tě dobírám." Řekla jsem smířlivě. Sice bych se s nimi potkala ráda, no nějak moc na tom nelpím. Po tom, co se stalo, mám oči stejně jen pro něj a myslím, že on to z našich společných zpráv ví moc dobře.

„Jen aby." Nezněl nadšeně, no už nebyl alespoň tak uražený.

„Pojď raději hledat nějaké to ubytování, nechci dnes moc ponocovat, abych zítra mohla vstát a v klidu si sbalit všechny věci. Mimochodem, jaké je teď u vás počasí?" zeptala jsem se rovnou a sama si to začala i googlit pro jistotu, že by jeho informace nebyly dostačující.

„Je tu hrozné vedro."

„Hm... to je paráda, tady pořád jen prší." Byl konec srpna a tady byl snad už podzim.

„Koncem září se tuším ochladí, no až do října to není nějaká radikální změna. Vezmi si zatím letní věci, a pak si tu můžeš kdyžtak něco koupit." Poradil mi.

„Dobře, doufám, že mě protáhneš všemi místními obchody." Nadšeně jsem si poposedla na gauči. Chci navštívit všechny důležité památky, to sice ano, no hrozně toužím jen tak procházet městem a užívat si atmosféru. Vyzkoušet všechna dobrá korejská jídla, splynout s davem a nakupovat v kamenných obchůdcích a stáncích... hrozně se na to těším.

„Po maratonu semnou nebudeš chtít nákupy ani vidět." Mrknul.

„To se nestane..." zavrtěla jsem hlavou. Nakupovat můžu kdykoli a kdekoli. Je to jedna z aktivit, které mě nikdy neomrzí.

Konečně jsme se pak přesunuli k hledání ubytování. Snažili jsme se najít něco, co nebude od jejich dormu daleko. Po hodině luštění korejského hangulu – protože najít nějaký penzion, který jsem si přála, který by měl webovky v angličtině je nemožné – jsem sama narazila na velký rodinný dům, který poskytoval ubytování pro turisty i s možností polopenze. JungKook to hned zarezervoval a naštěstí se postaral o domluvení termínu, placení a všeho ostatního. Prozatím jsem si zaplatila čtrnáct dní s tím, že není problém si pak dokoupit další dny.

V deset večer jsem se s ním rozloučila a šla si lehnout. Natěšená na druhý den, kdy si sbalím těch pár svých švestek a odletím na trip do Soulu. Tam, kam jsem se vždy chtěla podívat, a taky tam, kde na mě čeká někdo, s kým chci teď na světě být nejvíc.

**

Tak co, jste spokojení, že za ním Kate konečně letí? :D

A ten gif... omoo, on vypadá tak hříšně. Ještě že o něm připravuju novou fan fikci, kde se můžu řádně vyblbnout.

Jinak, držte mi prosím palce! Mám tento týden midterm a mám pocit, že prd umím :(