JungKook's pov

Chvíle v Číně uběhl až moc rychle. Nejradši bych si ten pobyt prodloužil a dělal Kate společnost, protože je mi jasné, že s tou nohou pořádně nemůže nic dělat a bude se akorát nudit. Bohužel to nešlo a já se musel vrátit.

Ani mi nevadilo, že jsme byli celou dobu v hotelu. Užil jsem si to i tak, a pak si taky říkám, že s naším štěstím bychom vylezli někam ven a někdo by nás ještě poznal. O to, myslím, nestojíme oba stejně.

Nechtělo se mi od ní, no utěšoval jsem se faktem, že se zase brzy uvidíme. Sice jí to zranění ani v nejmenším nepřeji a byl bych stokrát radši, kdyby měla nohu zdravou, no díky ní mě možná bude moci navštívit. Doufám.

Když jsem se vrátil zpět do dormu, nic se nezměnilo... i když, co jsem jako čekal? Že by ten můj nepořádek v pokoji uklidil někdo za mě? To asi těžko, ostatní mají co dělat se svým vlastním bordelem.

„Ale kdopak se nám vrátil!" vyhrkl Taehyung, když jsem i se svou sportovní taškou mířil do obýváku, kde se zdržovala většina. Ani jsem si ji nenesl do pokoje, protože všechno půjde rovnou do pračky.

„Nazdar." Zakřenil jsem se, tašku hodil do kouta, a pak se rozběhl ke gauči. Celou svou váhou jsem zalehl Jimina a i kousek Yoongiho, kteří na něm zrovna seděli.

„Ty jsi kůň!" křiknul Jimin rozhořčeně a začal mě od sebe odstrkovat. Měl to ale marné, obrazovka televize i tak hlásala velkým Game Over.

„Už jsem měl tu misi skoro hotovou." Nafouknul líce jako nějaký králík.

„Jen se nečerti." Šťouchl jsem ho do ramene, a pak se uhnízdil mezi nimi.

„Jak se máte? Nějaké novinky?" byl jsem dobře naladěný. Sice se mi po Kate stýskalo už teď, no vidina toho, že sem možná přijede a na daleko delší dobu, mi náladu rapidně kompenzovala.

„Ani ne, vše při starém." Prohlásil Namjoon.

„Spíš ty vykládej, chceme detaily, samozřejmě." Zatvářil se Tae perverzně, na což jsem převrátil očima.

„Kate je už víceméně v pohodě. Nohu má v sádře a je smutná, že asi nebude moci tančit, no myslím, že jsem ji přivedl na jiné myšlenky." Usmál jsem se. Něco jim říct můžu, ale ty jeho detaily si určitě nechám pro sebe.

„To je nám všem jasné." Začali se smát. Až pak mi došlo, jak moje věta vyzněla. Vážně blbě.

„Ne tak, jak si myslíte." Obhájil jsem se hned, no bylo mi jasné, že to nemá význam. Jednou jsem se takhle prokecl a budu to mít na talíři pěkně dlouho.

„Jasně, jasně..." div neprskali sliny.

„Tak se zase uklidníme." Založil jsem si ruce na hrudi a dal tak jasně najevo, že dokud tu nebude klid, nic dalšího se nedozví.

„Má teď klidový režim a až jí sundají sádru, přijede mě sem navštívit."

Ticho.

„Ona přijede sem?!" – Taehyung.

„Kdy?!" – Namjoon.

„Do prdele!" – Jimin.

„Kde bude bydlet?" – Jin.

„Vezmeme si ji k sobě!!!" – Hoseok.

„Joooo, může spát u mě." – Taehyung.

„No to víš, že jo, s tím tvým mluvením ze spaní by se určitě vyspala." – Yoongi.

„To není fér!" – Taehyung.

„Uklidněte se všichni!" – Namjoon.

„Nerad to říkám, ale měla by spát s Kookem, protože je jí nejblíž." – Jimin.

„On slízne vždy všechno, to není fér!" Hoseok.

„Ty se neozývej, s takovým perverzem bych ji spát nenechal už jen z principu, že by pak s námi všemi nechtěla mít nic společnýho." – Jin.

„Hele buďte ticho, Kate tu určitě bydlet nebude. Bude v hotelu!" křiknul jsem po nich všech a zastavil tak ten jekot.

„Proč?" ozvalo se jednohlasně.

„To si jako myslíte, že by to manager-nim povolil? Abychom tu měli holku?" což o to, že já bych v nejmenším neměl problém, aby byla se mnou, ale myslím si, že jednodušší určitě bude, když bude v hotelu a budu to spíš já, kdo se na tu dobu nastěhuje tam.

„Dobrá úvaha." Ucedil Namjoon.

„A pak taky nechci, aby ji, vás šest úchylů, nedej bože šmírovalo ve sprše nebo tak něco." Zavrčel jsem.

„No a co? Neříkej, že by ses nepodíval." Zamrkal Jimin a ihned schytal pohlavek od Yoongiho.

„Právě, že podíval a taky se podívám, ale budu jediný." Poslal jsem mu vzdušnou pusu.

„C-co..."

Do jednoho na mě hleděli. Teda až na Yoongiho, který asi musel čekat, že se mezi námi za tu dobu něco stane. Jako jediný z nich věděl, že jsme se s Kate líbali, když jsme se viděli poprvé. Asi mu bylo jasné, že se to nejspíš stane znovu.

Když ona řekla, že to chce nechat tak, rozhodl jsem se to respektovat. A pak taky jsem byl rád, že to nehodlá nějak rozmazávat. No druhá půlka byla zklamaná, že z toho nic nevzešlo. A i když jsem si to nechtěl připustit, taky jsem trošku tušil, že až se znovu uvidíme, nějak to vyvrcholí. Buď se to stane znovu a ona mě odmítne narovinu, anebo se to stane a my budeme spolu. Můžu být vlastně jen rád za to, že to tak dopadlo.

„Kate už je moje Kate, jasný?" všem jsem věnoval výhružný pohled.

„A nijak víc to komentovat nebudu." Postavil jsem se, aby neměli šanci mě bombardovat dalšími otázkami a vydal se vybalit oblečení k pračce.

Úklid oblečení, a pak taky pokoje samotného, abych se v něm vůbec mohl vyspat, mi zabral skoro celý večer. Štve mě, že alespoň Jimin trošku neuklidil. Klidně žil celou tu dobu v tom bordelu, jen mé věci, které zasahovaly do jeho půlky, odhodil zpátky na tu mou a... to byl jeho styl úklidu.

Achjo, někdy bych chtěl mít vážně pokoj jen sám pro sebe.

„Kookie?" uslyšel jsem šepot.

„Aghrr... co chceš?" zavrčel jsem, ale taky po tichu, abych nevzbudil Jimina, který už spokojeně odfukoval u sebe v posteli.

„Pusť mě k sobě." Zaškemral.

„Tae, máš svou postel nebo se jdi přitulit k Jinovi." Bylo mi ale na výsost jasné, že to mám marné. Odsunul jsem se na posteli úplně na kraj a udělal mu tak místo.

„Je moc velký... a nahlas dýchá." Začal se soukat pod peřinu.

Už jsem to nijak nekomentoval a hodlal se ponořit do říše snů, protože to cestování dnes bylo celkem náročné.

„Kookie..." ozval se zase.

Povzdychl jsem si a otočil se k němu čelem.

„Co je? Já jsem fakt unavený." Snažil jsem se mu vysvětlit.

„Pojď si ještě chvíli povídat."

Vzdal jsem to úplně a rezignovaně přikývl. Někdy jsem rád, když za mnou přijde, hlavně, když nemůžu sám usnout. Jimin nemá s usínáním vůbec problém, takže je tuhý do minuty a já se pak převaluju a čumím do stropu.

Jenže zrovna dneska... měl jsem raději chuť spát, anebo minimálně snít o Kate. A to fakt nejde, když leží vedle mě Taehyung.

„Jaká je Kate?" zeptal se najednou.

„Skvělá." Řekl jsem to první, co mě napadlo. A byla to jen čistá pravda. Čím delší dobu jsem s Kate byl, tím víc mi docházelo, jak je úžasná, a že vlastně ani nevím, jestli jsem někdy podobnou holku potkal.

„Takže ji máš rád?" vyrušil mě z přemýšlení.

„Mám." Uchichtnul jsem se. Určitě pomalu ztrácel nervy, když jsem mu odpovídal tak jednoslovně.

„JungKookie, tak mi něco prozraď... co jste dělali celou dobu." Napáleně do mě šťouchnul.

„Jsi tak zvědavý." Protáhl jsem otráveně. No rozhodl jsem se nad ním slitovat a něco mu říct.

„Kate nikam nemůže, protože má pořád tu špatnou nohu, ale popravdě mi ani nevadilo, že jsme byli pořád v hotelu. Měli jsme si o čem povídat. Zkoukli jsme filmy a zahráli si na Playstationu."

„Takže jsi s ní bydlel?" úplně, jakoby ignoroval celý ten můj krátký monolog.

„Jo, a kde bych jako měl jinde bydlet?" pro sebe jsem protočil očima.

„A stalo se mezi vámi něco?" takže odtud vítr vane!

„Ne... a myslím, že ani nějakou dobu nestane." Připustil jsem.

Nechtěl jsem mu říkat nic o tom, co se Kate stalo. Sice si mezi sebou s kluky říkáme skoro všechno, no tohle pro jednou nebylo mé vlastní tajemství, abych ho mohl šířit dál.

Jenže... asi jsem si moc zvykl na sdílení všech svých strastí, že jsem měl neuvěřitelnou touhu se někomu svěřit. Jen doufám, že toho pak nebudu litovat.

„Ona nechtěla?"

„Ne, tak to není... prosím tě, slib mi, že tohle nikam dál nerozneseš, není to moje tajemství a já jí slíbil, že to nikomu neřeknu." Sotva jsme v té tmě na sebe viděli, no já doufal, že vycítil mou naléhavost.

„Tak... dobře." Odpověděl zaskočeně.

„Když byla Kate ještě malá holka, tak jí jeden chlap moc ublížil." Nechtělo se mi ani to slovo říkat nahlas, a aniž bych to ovlivnil, zase se mi začala vařit krev v žilách. Takové prase...

„Jak to jako.... Tak jak si myslím?" vychrlil.

„Jo." Useknul jsem to ještě dřív, než stihl něco dodat. Rozhodně tu před ním nehodlám zacházet do podrobností. Sama mi toho sice moc neřekla, no nehodlám i to málo roznášet dál.

„Má strach se teď do čehokoli pouštět, je to sice už šest let, ale viděl jsem, že si to pořád nese sebou. Rozumím tomu." Přetočil jsem se na záda, protože mi už odumíral bok a zhluboka se nadechl.

„To je hrozný." Zamumlal.

„Nikdy bych nečekal, že ona si prošla něčím takovým." Dodal nevěřícně.

„Já taky ne a byl to pro mě vážně šok. Nejdřív jsem si myslel, že na ni jdu prostě moc rychle, jenže pak z ní vylezlo tohle a já se cítil jako úplný idiot. Nedivím se, že po tom má strach."

Popravdě, taky mě trochu děsilo, že to mezi námi je. Měli jsme málo času na to, abychom spolu prožili všechno, co bychom chtěli, no přes tohle nejel vlak. Tohle chce čas, ať už ho máme nebo ne. A i když bych se mohl zachovat jako srab a dát od toho ruce pryč, tak nějak zjišťuju, že na to už je pozdě. Asi už bych ji nedokázal jen tak nechat jít.

„Chudák." Šeptl.

„Bylo jí teprve třináct. Musí být příšerné, když tě někdo takhle připraví o dětství."

Je sice pravda, že já ve svých třinácti už dávno trénoval, abych mohl být teď tady, no jen pomyšlení na ni, jako na malou holčičku a toho hnusáka... chci zvracet. A jeho zabít.

Oba jsme pak chvíli mlčeli a já měl dokonce i pocit, že usnul, kdyby znovu nepromluvil.

„O tom pomlčím, spolehni se."

„Díky." Odvětil jsem jenom.

Konverzace už nepokračovala, a i když mě na chvíli přešly veškeré chutě na spánek, na konec se mi podařilo zabrat.